Využití fotografie ve výuce - Popis metody

Seznam článků
Popis metody
Praktické ukázky
Videa

 

Pohled na svět hledáčkem fotoaparátu je jiný, než ten běžný, který světu kolem sebe věnujeme.
V hledáčku se nám věci přiblíží, ztiší, získají na intenzitě. To, co bylo všední a obyčejné, probouzí zájem, to, kolem čeho jsme chodili nevšímavě, upoutává naši pozornost.
Vnímat a pozorovat svět hledáčkem fotoaparátu je jednou z možných cest, jak prohlubovat u dětí vztah k místu, ve kterém žijí, jejich schopnost dívat se a vidět.

Ceny fotoaparátů klesají, fotoaparáty jsou již běžnou výbavou domácností, není snad daleko doba, kdy budou i běžnou výbavou škol. Jeden fotoaparát do malé 2 - 4 členné skupiny umožní výuku, která přináší - co výsledky ztěží dosažitelné jinými způsoby.

V praxi se nám ověřilo:

• Pořídit na aparáty šité obaly se šňůrkou pro zavěšení přístroje na krk.
• Označit každý obal a aparát číslem nebo písmenem.
• Využívat jen  nejzákladnější funkce fotoaparátu.
• S manipulací s přístrojem seznámit jednoho vyslance skupiny, ten infromace skupině předá.
• Zadat jen omezený počet snímků, který pro dané téma smí žák (skupina) vyfotografovat.
• Prvním obrázkem je snímek členů skupiny.
• Při fotografování dodržet 2 pravidla: slunce v zádech, pevnou ruku.

 

1. Využití fotografie při monitorování

Nejčastější využití mají fotoaparáty při monitorování na didaktických vycházkách. Děti zjišťují a zachycují fotoaparátem, co na vymezeném území roste, jaké druhy živočichů tam žijí nebo dokumentují počet a stav staveb a objektů.

Při monitorování mají většinou děti u sebe atlasy nebo jejich jednodušší verze. Monitorování je spojeno s vyhledáváním a určováním, fotografie jsou pak dokumentací toho, co děti našly a zjistily. Při pořizování záběrů je v tomto případě nejdůležitější, aby byly udělány v klidu, aby snímky byly nerozmazané, čitelné. Většina běžných fotoaparátů má v přístroji zabudovaný program na focení detailů. Je dobré ho využít. Ve výuce  mohou pak být fotografie doplňkem jednoduchých monitorovacích zpráv, projektových listů nebo encyklopedických hesel.

 

Monitorování můžeme rozšířit o zjišťování dalších informací, které se vážou k tématu. Úkol, který mají děti splnit, není pouze určit a vyfotografovat, co na daném území roste a žije, ale i vyhledat a zapsat další informace. (Např.: Jak se dokumentovaný živočich chová, jak reaguje na naši přítomnost, jaké je jeho prostředí. V jakém společenství rostlin se námi zjišťovaná rostlina vyskytuje, zaměření lokality výskytu GPSkou, popis charakteru prostředí.)

Monitorování území pomocí fotografií může být využito i k jiným účelům nežli ke sbírání dat a vytvoření jednoduchých monitorovacích zpráv. Fotografie se mohou stát podkladem pro debatu nebo veřejnou diskusi, mohou být přiloženy k dopisu zastupitelům. Prostřednictvím monitorování může sledovat učitel jiný cíl – přimět děti dívat se kolem sebe, přemýšlet o tom, co vidí.

Monitorování většího území není možné z časových důvodů udělat jinak, nežli sbíráním dat, fotografií, obrázků i mimo výuku. Do aktivity se mohou zapojit i rodiče, příbuzní, známí. Pokud děti doma nemají fotoaparát, mohou  zaznamenávat sledované objekty ilustracemi.

Výstupy z monitorování mohou být zpracovány jako pomůcky do výuky, mohou být zveřejněny na školních nebo obecních nástěnkách, v regionálních časopisech. V našem programu Místo pro život jsou tyto monitorovací výstupy umísťovány do  interaktivních map okolí škol zapojených do programu (viz Mapa okolí ZŠ Nečín).

 

2. Využití fotografie pro intenzivnější vnímání místa

V programu Místo pro život hledáme způsoby práce, jak podpořit vztah k místu, ve kterém děti žijí. Jedním z mnoha způsobů, jak toho docílit, je využít fotografii. Schopnost dívat se kolem sebe, pozorovat a objevovat mají malé děti. Pokud se tato schopnost záměrně nepěstuje a neposiluje,  postupně vyhasíná. Hledáček fotoaparátu se může stát okem, které znovu objevuje, dívá se jakoby poprvé.

Pokud chceme, aby děti vnímaly místo, které má hodnotu buď historickou nebo je to místo přírodně krásné, můžeme pro to použít fotoaparáty. Při této práci jsou důležité dvě věci: čas a ochota se dívat. Musíme docílit toho, aby se dítě zastavilo, ztišilo a věnovalo po určitou dobu pozornost věci, místu nebo jevu, který mu chceme přiblížit. Musíme docílit toho, aby chtělo. Pokud se nám tyto dvě věci nepodaří, vzniknou sice fotografie, ale záměr, aby místo v dítěti zanechalo pozitivní stopu, se nám docílit nepodaří.

Dobrou pomůckou jsou zajímavé nebo atraktivní úkoly, které dětem zadáme - otázky, na které děti  hledají fotografické odpovědi. Je dobré dát dětem možnost vybrat si z určitého počtu předložených otázek.

Někdy chceme docílit toho, aby děti nechodily nevšímavě kolem míst, která jsou nebezpečná, nehezká, která žalují na činnost člověka. I v tomto případě postupujeme stejně jako u míst, na kterých jsme chtěli podpořit pozitivní vnímání. Postůj, dívej se, hledej svědectví, nalézej obrazové odpovědi.

I v tomto případě je vhodné předložit dětem otázky, na které hledají fotografické odpovědi.

 

3. Využití fotografie při práci se slovem, větou, textem

Jednou z možností, jak začlenit fotografii do výuky, je využít ji při práci se slovesnými útvary,  texty, při vlastní slovesné tvorbě.

Citáty, přísloví, lidová rčení

S těmito slovesnými útvary se občas děti setkávají ve výuce českého jazyka. Vystihnout význam a správně odpovědět na učitelovu otázku – Co chtěl autor říci – nebývá pro děti lehké. Jako jedna z možných cest, jak výrazu porozumět a upevnit si jeho význam v paměti, se nabízí fotografie.

Poezie, verše, metafory

Popis

Jedním z povinných slohových útvarů, se kterým se děti během školní výuky seznamují, je popis. Popis předmětu, osoby, pracovního postupu. Základem popisu je osnova. Ne vždy děti chápou její význam a tvorbu osnovy berou jako nutné zlo nebo formální povinnost. Vytvoření osnovy spojené s vytvořením fotografických záběrů může význam osnovy dětem přiblížit.

Volné psaní

Jednou z metod, při které se děti učí vyjádřit svůj názor a postoj, je metoda zvaná volné psaní. Ve výuce se zařazuje například před otevřením tématu, po přečtení zajímavého textu nebo před řešením problému. Jedním z námětů pro volné psaní může být fotografie. Fotografie, která nese rozporuplnou informaci, je emočně laděná, je svědectvím negativních jevů apod.

 

4.Hledáček

Při práci s mladšími dětmi (do 3.třídy) můžeme nahradit hledáček fotoaparátu hledáčkem z papíru (vystřižené okénko v kartonu). Záběry, které děti najdou v papírovém hledáčku, jim pak vyfotografují dospělí nebo některé děti, které mají s fotografováním zkušenosti.