Povídání o pejskovi a kočičce, práce s knížkou (pro nečtenáře)

 

Práce s knížkou Povídání o Pejskovi a kočičce je určena začínajícím čtenářům.  Během pěti lekcí\" se děti učí vizualizovat (představovat si) děje a situace, zaměřit pozornost na určitou věc nebo událost a hledat její místo v textu, předvídat děj, porovnávat vlastní náměty a nápady pro řešení situací s druhými dětmi a s postavami příběhů, vnímat posloupnost děje, shrnovat a převyprávět děj s oporou o vlastní \"obrázky\" a schémata. Lekce jsou opřeny o tři činnosti: aktivity před čtením, během čtení a po četbě. Četba jednotlivých příběhů je přerušovaná na jednom, dvou, případně více  místech, ve kterých se děti vyjadřují k přečtenému, radí zvířátkům, jak řešit obtížnou situaci nebo předvídat následující události.  Po čtení následuje doznění zážitku z četby výtvarnmi aktvitami s drobným materiálem: špachtle a špachtličky, knoflíky, kostičky, barevné žetony, korálky...

 

Doporučený věk
6 let
 

Pomůcky
Soubor drobných předmětů (kaštany, žetony, kostičky...); tvrdé kartony, jehly s tupým koncem, vlny, dřevěné odřezky, fixy

 

 

 

Před čtením
Na četbu pohádky připravíme děti povídáním o tom, jaké to je, když nás něco bolí. Zadřená tříska, žihadlo v noze, odřené koleno, bříško. Co pomáhá, aby to bolet přestalo? „Když nás maminka pochová. Když nás pohladí a pofouká. Obklad. Když nám dá babička „lentilky proti bolesti. Má je ve špajzu.“ A co když si bolístku zaviní děti samy? Když maminka například říká: „ Nehoupej se, spadneš! Nehoupej se, spadneš!“ A dítě se houpá a spadne a brečí. Má ho maminka utěšit? I když si to zaviní samo?
Vyzveme děti, aby dávaly při čtení pozor, až se v pohádce objeví místo, které jim připomíná naše povídání, ať čtení zastaví.

 

Během četby
Čtení přerušíme v  místě: Jen ať naříká a heká, ten černý pes, patří mu to. (Můžeme zaměnit výraz zlý pes za černý pes.) 
V pauze necháme děti sdílet s pejskem a kočičkou lítost a zklamání nad snědeným dortem. Vedeme je k tomu, aby se vžily do černého psa. Proč to udělal? Je za to potrestaný? Jak mu teď je? Pejsek se na něj rozzlobil: "patří mu to." Co asi řekla kočička? Co by asi udělaly děti z pohádky? A co by třeba udělal někdo jiný? Modelujeme dětem, jak uvažujeme my: "Já nevím co bych udělala. Nevím, jestli bych si řekla že mu to patří nebo mu nějak pomohla nebo k němu někoho zavolala. Nevím."Čekáme, jestli někdo z dětí projeví soucit a pojmenuje soucitné jednání. 

Pohádku pak dočteme do konce.

 

Po čtení
Z dřevěných kostek nebo hranolků vytvoříme na podlaze (koberci ) velkou mísu. Sesedneme se kolem mísy a povídáme si, co do dortu dali pejsek s kočičkou a co by do dortu daly děti, které nevědí, stejně jako kočička a pejsek, že to do dortu nepatří a že z toho pak může bolet bříško. Rozdáme dětem dřevěné odřezky (kartičky tvrdého papíru) a barevné fixy. Děti si kreslí na dřevíčka různé přísady: bonbóny, máslo,vajíčka, čokoládu, žvýkačky...  Své přísady vkládají do mísy (např. bonbóny) a všichni společně míchají těsto za doprovodu říkanky.

                                                                                  Mí chám/ mí chám/
                                                                                  bombó  nya/ jíš ku/

                                                                                 Už se/ tě ším/
                                                                                 ažto bude/ vbříš ku/

 

Postupně  děti přidávají  své přísady, míchají a recitují říkanku se slovy svých přísad, dokud je vaření nepřestane bavit. 

Ve výtvarné výchově pak mohou "upéct" dort pro pejska a kočičku z žetonů, korálků, sušených plodů...

 

Před čtením

Připravíme si tenké nitě s uzlíky na jednom konci. Vyzveme děti, aby nit chytly jednou rukou za uzlík, podržely si ji před obličejem a dívaly se, jak je tenoučká a jakou má barvu. Poté po niti přejíždějí dvěma prsty a vnímají její tenkost hmatem. Nakonec děti zavřou oči a ještě několikrát nechají nit proklouznout mezi prsty.
Naše dnešní pohádka bude o něčem, co je tak tenké, jako nit. Napadá Vás, o čem by mohla být?
Děti: o Zlatovlásce. O provázku.

 

Já teď budu číst, a když někdo pozná, o čem tenkém pohádka vypráví, může říct: Já už vím.

 

Během četby
Pohádku čteme až k místu, kde pejsek s kočičkou uslyšeli tenký hlásek.
Přerušíme četbu a povídáme si o tom, co je asi důvodem, proč leží panenka pohozená v trávě? Děti se snaží přijít na různé příčiny.
Pohádku poté dočteme bez přerušení do konce.

 

Po četbě
Připravíme si drobný materiál : záclonové kroužky, barevné špachtličky, kaštany, žetony, kostičky, skleněné pecky ..... každý žák dostane tvrdou podložku. Úkolem je vytvořit na podložce nějakou hračku pro panenku. Kdo má hračku promyšlenou, nabere si potřebný materiál, odnese podložku do nějakého koutku místnosti a tam hračku pro panenku vytvoří.  

 

Když jsou hračky hotové, uklidíme zbylý materiál a rozdělíme se na pejsky a kočičky. Jeden po druhém děti chodí a hledají „pohozené hračky“. K učiteli přicházejí říct, kde pohozená hračka leží. Vymýšlí si známá místa, kde obvykle nechávají ony samy své neuklizené hračky.

 

Na závěr se děti opět sesednou u čitele. Znovu vezmou do prstů nitě a užívají si jejich tenkost. Teď už vědí, jak souvisí s pohádkou. Připravíme si triangl, tenkou jehlici a jehlu. Zeptáme se dětí, jak tence může plakat malá panenka, aby to ještě někdo slyšel a mohl ji přijít na pomoc. Rozezníme jemně triangl tenkou jehlicí.  Pak vezmeme jehlu a rozezníme triangl, jak nejtenčeji to jde. Děti si představují, jak malinká musí být panenka, která tak tence pláče. Slyšely by ji a zachránily?
 

Před čtením
 

Začneme vymyšleným příběhem.
„Děti, zítra jdeme do divadla, je třeba se na to pěkně ustrojit. Holčičky si mohou vzít kabelky, mašličky a sponky do vlasů, když bude poprchávat, tak  deštníčky...“
Každému dítěti dáme čtvrtku velikosti A3 a vyzveme je, aby na ní z připraveného drobného materiálu vytvořily holčičku nebo kluka a pěkně je na tu divadlní akci vyparádily. 

 

Zatím co děti dokončují svá dílka, vytvoříme z nebarevných špachtlí  holčičku v prostých šatečkách bez ozdob. Zaťukáme na dveře  a sehrajeme krátkou scénku o tom, jak přišla do školky nová holčička Maruška. „Maruško, my ale jdeme dneska do divadla!“  Hmmm, jak to udělat?“  Čekáme jak děti budou reagovat a jen opakujeme otázku, jak to udělat. Děti samy by měly přijít na to, že ji mohou ze své parády něco na její holé šatečky dát.

 

Pohádka o noční košilce pak může začít.

 

 

Během četby
Pohádku přerušíme v místě, kdy chudá noční košilka sedí na posteli a je jí smutno. Zeptáme se dětí, co by ji pomohlo rozveselit.
Pohádku pak dočteme do konce.

 

Po čtení

Děti si na čtvrtky nakreslí a vystřihnou noční košilky. Pomocí velkých hřebíků a kladívek  naťukají do košilek dírky a pomocí jehel s tupými konci a jehel umělohmotných košilku podle své fantazie a zručnosti  vlnami vyšijí.

 

 

 

Před čtením

Na četbu pohádky se připravíme „hrou“ A co bude dál. Vtáhneme do hry i nějaké plyšové zvířátko, třeba medvídka. Předem, aby děti nevěděly, uschováme do větší látkové tašky různé předměty a tašku položíme opodál. Zeptáme se dětí, jaké má medvídek jméno a kde bydlí. Informace o medvídkovi vložíme do příběhu, např.  „Byl jednou jeden medvídek Jurášek. Bydlel v Chramostech v doupěti u lesa..“ Společně se zeptáme: „ A co bylo dál?“ Sáhneme do tašky a vytáhneme první věc, např. polštářek. Děti navrhují pokračování příběhu, např.:" Medvídek měl v doupěti polštářek.  Dobře se mu na něm spalo. Jednou spal celou zimu a probudil se až na jaře. Společně se zeptáme: „ A co bylo dál?“ Z tašky vytahujeme postupně další předměty: zrcátko, dřevěného ptáčka, řehtačku, sardinky... (Ne více než šest předmětů). Nakonec si ještě jednou společně celý příběh i s otázkami Co bude dál převyprávíme. Pohádku můžeme zakončit přáním medvídka poslechnout si pohádku o pejskovi a kočičce. 

 

Během četby
Pohádku přerušíme na pěti místech otázkou: „A co bylo dál?“ Vybereme místa vhodná pro předvídání pokračování příběhu: co budou kočička s pejskem dělat v neděli odpoledne; co zvláštního nebo nepříjemného se jim může na vycházce přihodit; jak si poradí s roztrhanými kalhotami; co jim poradila slepička; jakou práci by pro švadlenu mohla zvířátka vykonat.

 

Po čtení

Po dočtení pohádky dětem navrhneme témata pěti obrazů ilustrujících děj příběhu: domeček pro pejska a kočičku, křoví s posmívajícím se zajícem, pejskovi roztrhané kalhoty, obrázek se slepičkou, komoru plnou myší.
Děti mohou pracovat ve dvojici nebo samostatně.
Rozdáme velké archy tvrdého papíru a připravíme drobný „výtvarný“ materiálem. 

 

Po dokončení si obrázky společně prohlédneme a nafotíme.
Vytištěné fotografie děti seřazují dle průběhu děje a pokoušejí  se nejprve společně, příběh o roztrhaných pejskových kalhotách převyprávět. Kdo chce, může si zkusit s oporou o obrázky příběh vyprávět sám.

 

Zapiš slova a výrazy z příběhu

Po dočtení každé jednotlivé  pohádky se žáci s dopomocí učitele rozpomínají na hlavní, významná nebo pro děti  jinak zajímavá slova . Učitel je zapisuje na tabuli.
Každý žák má svůj „pracovní list“, na který si nalepí malou ilustraci přečtené pohádky a  kdo umí, zapíše i název příběhu:
Děti si do pracovního listu vybírají z tabule podle individuálních dispozic slova a výrazy, které už  umí zapsat nebo která si zapsat chtějí, byť ještě  písmena  některých slov neumí. Ve dvojicích si pak navzájem své listy ukážou a slova a výrazy přečtou.
Nakonec si vytvoří  „pracovní list“ s názvem knížky, jménem autora a úvodní ilustrací.

Ilustrace jsou k dispozici ve formátu pdf. na portálu UBU - učitelé - Pomůcky - Osobnosti - Čapek J. - POvídání o pejskovi a kočičce, Spoj slova a věty s obrázky

Přiřaď slova k obrázkům

Učební činnost je popsána v příspěvku: Povídání o pejskovi a kočičce, spoj slova a věty s obrázky