Prostředí, potrava

Žáby nemají tělo chráněno proti vysychání a k životu potřebují vlhko, i když se nároky na prostředí u jednotlivých druhů velmi liší.

Většina žab (blatnice, ropuchy, hnědí skokani, rosnička) žije suchozemským způsobem života a můžeme je tak potkat v lesích, na loukách, ale i na vesnických zahradách nebo v polích. K vodě přicházejí tyto druhy pouze na jaře, v době páření (s výjimkou těch, které pod vodou ještě zimují). Často se stává, že se chodí rozmnožovat k místu svého narození. Po většinu života žijí samotářsky. Při své jarní pouti za vodou mohou některé druhy ujít i několik kilometrů.

Existuje několik našich druhů žab, které u vody nalezneme od jara do podzimu – jsou to kuňky a zástupci tzv. zelených skokanů.

Žáby se živí živočišnou potravou. Jejich jídelníček tvoří drobný i větší hmyz a jeho larvy, žížaly a jiní červi, pavouci, slimáci, nebo dokonce drobní obratlovci (malé žabičky, čerstvě vylíhlí plazi nebo mláďata hlodavců).

Některé druhy loví výhradně po setmění (blatnice, ropuchy), některé i přes den (kuňky, zelení skokani, hnědí skokani). Zelení skokani, rosničky nebo kuňky se dokonce s velkou oblibou sluní na okrajích vodních ploch, na vodních rostlinách, na listech keřů (rosničky) nebo na vodní hladině.

Chování, nepřátelé

Žáby přečkávají zimu ve zvláštním stavu s minimálním výdejem energie. Pro přezimování si volí buďto nepromrzající úkryty na souši (kupy listí, komposty, nory po hlodavcích, štoly, jeskyně a pukliny ve skalách, nebo dokonce lidská sklepení; některé druhy se zahrabou do měkké země) nebo zimují ve vodě. Skokan hnědý nebo zástupci zelených skokanů často zimují na dně potoků a vodních nádrží. Kyslík v té době přijímají kůží. Žáby často zimují hromadně.

Žáby přijímají kyslík trojím způsobem. Ve stadiu pulce mají vyvinuté žábry a přijímají kyslík z vody. Později se vytvářejí plíce pro příjem kyslíku ze vzduchu. Mimoto dýchají bohatě prokrvenou tenkou kůží, popř. pomocí prokrvených sliznic v dutině ústní. Všimněte si někdy, jak žábě v klidu neustále kmitá hrdlo. To vhání vzduch právě na prokrvené sliznice hrdla. Skokan hnědý dokáže např. díky kožnímu dýchání setrvat celou zimu pod vodou bez nutnosti nadechování.

Pro lov mají žáby dobře vyvinutý zrak. Dokáží zachytit i jemné pohyby malých živočichů. Většinou loví vymrštitelným lepkavým jazykem , ale např. kuňky uchvacují kořist přímo čelistmi, což jim umožňuje lovit i pod vodou. Při polykání kořisti žáby zatlačují oči a pomocí očních bulv tlačí potravu do hltanu.

Ropuchy nebo blatnice vycházejí na lov v noci. Pomalu procházejí své teritorium a pátrají po vhodné kořisti.

Žáby, stejně jako všechny druhy obojživelníků, mají kůži protkánu obrovským množstvím žláz, produkujících řadu látek, pro tyto živočichy velmi užitečných. Kromě látek, které např. usmrcují plísně a bakterie, se jedná také o látky sloužící k obraně před predátory. Jsou to jednak různé nechutné hořké nebo pálivé sekrety a potom také různě silné toxiny. Všechny druhy žab jsou tedy v určité míře jedovaté. Z našich druhů v žebříčku jedovatosti vedou jednoznačně kuňky, které také na svou nebezpečnost upozorňují pestrým výstražným zbarvením břišní strany těla.

U ropuch zase dochází ke kumulaci jedových žláz ve zduřelých ledvinovitých útvarech za očima – tzv. parotidách.

Obojživelníci jedy vylučují v případě ohrožení, proto je vhodné si po případné manipulaci s těmito živočichy umýt ruce dříve, než si začneme protírat oči nebo sahat do nosu či úst.

Predátoři žab si s jejich jedovatostí však většinou poradí – užovkám nebo volavkám a čápům jejich jed zjevně neškodí a např. tchoři nebo krkavcovití ptáci zase obojživelníky před pozřením z jedovaté kůže svléknou.

Některé druhy žab mají schopnost měnit zabarvení své kůže jednak podle okolního prostředí, ale také na základě momentálního rozpoložení.Přeborníkem v tomto ohledu je rosnička zelená, která dokáže měnit barvu od šedivé přes hnědou, zelenou a žlutozelenou až do modra.

Hlasy žab jsou nesmírně rozmanité a mnohdy bychom si spíše mysleli, že na nás od rybníka pokřikuje nějaký hmyz, než že se tam zrovna žabí samec snaží přilákat „dámu svého srdce“. Klasického žabího skřehotání bychom se dočkali pouze od rosniček a zelených skokanů – kuňky houkají jako Radim z filmu „Na samotě u lesa“, blatnice kvoká, skokan hnědý temně mručí, hlas skokana ostronosého se nejvíce podobá vypouštění bublin z lahve od piva ponořené pod vodu a např. hlas ropuchy zelené je pro laika nerozeznatelný od cvrčení krtonožky (příbuzná cvrčka).

Hlas si žáby mnohdy zesilují různými rezonátory (skokani zelení je mají v klidu složeny v koutcích úst, rosnička nebo ropucha zelená používají roztažitelné hrdlo apod.).

Zvuky vydávané ropuchou připomínají husí kejhání.

Na jaře je možno slyšet jemné kvákání až mručení skokana hnědého.

Zvonivý hlásek rosničky často přichází i „shůry“, ze stromů, keřů nebo rákosí.

Žáby jsou snadnou a dobrou kořistí pro celou řadu predátorů: čáp, sova, užovka, jezevec, tchoř, vrána i člověk.

Rozmnožování

Většina druhů našich žab se množí brzy na jaře. S rozmnožováním jsou mimo jiné spojeny i hlasové projevy samců, kterými především lákají samičky.

Za teplých večerů a nocí se ozývá hlasité „rekekekeke“. Je to zvuk skokana zeleného. Při svém námluvním zpěvu sedí na vodních rostlinách nebo je ve vodě, ze které mu kouká hlava s ozvučnými bubínky.

Žáby se v době reprodukce ozývají jak ve dne, tak i v noci, zejména za teplého počasí.

Samcům se tvoří v době páření na předních končetinách palcové mozoly, popřípadě jim zduří a zdrsní celé předloktí. Pomocí těchto drsných ploch, které jsou jedinými částmi žabího těla, které nekloužou, se samci při páření přidržují na zádech samiček.

Při páření se u žab vytvářejí páry, kde se samec přidržuje samice buďto za předníma nohama nebo v oblasti pánve. Takto přichycen zůstává tak dlouho, dokud samička nenaklade vajíčka, která při kladení okamžitě oplodňuje. K oplodnění tedy dochází mimo tělo samice (oplodnění vnější).

V době páření mají samečci silný pud uchopit a sevřít vše, co se hýbe, a tak můžeme pozorovat např. samce ropuchy, jak se již několikátý den snaží „vymačkat“ vajíčka ze šišky, pohupující se na vlnách nádrže.

Někdy je možno vidět i několik samců na jedné samici. Jeden druhého se snaží odstrčit a tato potyčka může trvat i celé hodiny. Pokud k tomu dochází ve vodě, velmi často rozvášnění samečci samici utopí.

Oplodněná vajíčka ropuch a blatnice tvoří různě douhé provazce obalené rosolem, většinou namotané na ponořené rostliny. Je možno je spatřit při okraji stojatých vod.

Vajíčka rosničky a skokanů tvoří rosolovité kulovité shluky.

Kuňky připevňují vajíčka jednotlivě nebo v malých skupinkách na vodní rostliny nebo na dno.

Po několika dnech od oplození vajíček se začínají vajíčka vyvíjet. Nejprve je vidět uvnitř každého vajíčka černý zárodek ve tvaru písmene C a po několika dnech (v závislosti na teplotě vody) se z nich líhnou pulci. Ti zpočátku ještě tráví žloutkové zásoby, později pak přecházejí na svou přirozenou potravu – v prvních dnech např. oškrabují nárosty řas na slizových obalech vykulených vajíček. Mají pro to uzpůsobeno ústní ústrojí – jakousi malou škrabku s řadami keratinových zoubků. Jak pulci rostou, začínají se jim postupně vyvíjet končetiny. Nejprve se vyvíjejí končetiny přední (ty nejsou po celou dobu vidět, protože jsou schovány v tzv. obžaberním vaku), záhy se přidají i zadní. Žijí výhradně ve vodě, dýchají vodní kyslík žábrami. Zhruba po třech až čtyřech měsících (někdy i déle) dochází k tzv. metamorfóze (proměně), při které se z pulce přibližně během týdne stane dokonalá zmenšená kopie dospělé žáby. Jedná se o nesmírně složitý proces, kdy se v podstatě z jednoho zvířete stává během několika dnů živočich diametrálně odlišný (přestavba vnější anatomie, vnitřních orgánů apod.).

Stavba těla, znaky

Končetiny slouží žábám k pohybu – chůzi, skokům, plavání, některým druhům (blatnice, ropuchy) i k hrabání, popř. přidržování kořisti a jejímu posunování do tlamky (rosnička).

Rosničky mají na prstech přísavky , které jim umožňují většinu času trávit na stromech a keřích, popř. ve vyšší bylinné vegetaci.

Žabí oko je chráněno očními víčky (mimo ochrany mají funkci při čištění a navlhčování oka). Horní víčko je nepohyblivé. Vrchní část spodního víčka je průhledná a vytváří tzv. mžurku. Jinými slovy – žabí oko je uzavíráno pouze spodním víčkem, a i když je oko tímto víčkem překryto, žába vidí skrze jeho horní část.

Různé

Stavy žab se celosvětově drasticky snižují a ČR není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Ochrana těchto živočichů se musí odehrávat na mnoha frontách. Spočívá především v zachování a ochraně dostatečného množství vhodných stanovišť (jak suchozemských, tak vodních), aby se zde mohly žáby rozmnožovat a nerušeně tu žít.

V současné době jsou žáby i ostatní obojživelníci ohroženi:

1. Devastací rozmnožovacích stanovišť – vysušování mokřadů, přerybňování rybníků a likvidace jejich litorálních partií v důsledku necitlivého odbahňování. Litorální vegetace = vegetace mělkých částí vodní nádrže (vodní plochy). Patří sem jak rostliny ponořené (např. růžkatec nebo stolístek), tak vzplývavé (lekníny, stulíky) a vynořené (rákos, orobinec, ostřice, bahničky atd.).

2. Vysazováním ryb do všech ploch se stojatou vodou (např. velké tůně, zatopené lomy a pískovny atd.).

3. Likvidací vlhkých stanovišť (louky, podmáčené plochy).

4. Plošnou aplikací chemikálií.

5. Obecně vysušováním krajiny.

6. Neustále rostoucí intenzitou provozu a zahušťováním sítě silnic – dochází tak k masovému usmrcování obojživelníků na komunikacích, oddělení rozmnožovacích stanovišť od stanovišť suchozemských atd.

7. V celosvětovém měřítku ohrožuje obojživelníky plísňové onemocnění chytridiomykóza, které má již na svědomí během posledních let úplné vyhynutí minimálně desítek druhů – obojživelníci se tak stávají. pravděpodobně nejohroženější skupinou živočichů na světě.

Pranostika praví, že rosnička předpovídá počasí, že její skřehotání věští déšť. Pravdou ovšem je, že rosnička se ozývá jen za hezkého počasí. V deštivých a chladných dnech se neozývá.

Druhy

Kromě skokana hnědého jsou všechny druhy našich žab zvláště chráněné.

blatnice skrvnitá (Pelobates fuscus) – silně ohrožený druh

kuňka obecná (Bombina bombina) – silně ohrožený druh

kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – silně ohrožený druh

ropucha obecná (Bufo bufo) – ohrožený druh

ropucha zelená (Pseudepidalea viridis = Bufo viridis) – silně ohrožený druh

ropucha krátkonohá (Epidalea calamita = Bufo calamita) – kriticky ohrožený druh

rosnička zelená (Hyla arborea) – silně ohrožený druh

skokan hnědý (Rana temporaria)

skokan štíhlý (Rana dalmatina) – silně ohrožený druh

skokan ostronosý (Rana arvalis) – kriticky ohrožený druh

skokan zelený (Pelophylax esculentus = Rana kl. esculenta) – silně ohrožený druh

skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae = Rana lessonae) – silně ohrožený druh

skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus = Rana ridibunda) – kriticky ohrožený druh

Zařazení

Žáby – Anura

řád: žáby

třída: obojživelníci

kmen: strunatci