Prostředí, potrava

Kachny divoké jsou hojně rozšířeny po celé Evropě, Asii, Severní a Střední Americe i  severní Africe. Jen v Evropě jich každoročně zimuje kolem osmi miliónů. I na našem území jsou velmi hojné, hnízdí zde a většinou i přečkávají zimu.

Kachny jsou schopny žít na rozmanitých rybnících, přehradách i pomalu tekoucích řekách, v nížinách i vyšších polohách, dokonce i uprostřed měst.  Nejsou příliš citlivé na kvalitu vody, ale potřebují břehy zarostlé rákosím a další bahenní vegetací, aby se měly kde ukrýt a mohly zde i v bezpečí postavit hnízdo.

Na mělčinách, kde dosáhnou zobákem až ke dnu, sbírají rozmanitou potravu. Obživu však nehledají jen ve vodě, vydávají se za ní i na louky, pole a dokonce na okraje lesů.

Kachna je velký jedlík

Při vyhledávání potravy ponoří kachna divoká do vody jen přední část těla. Zadní část vyčnívá nad hladinu. Na velmi mělké vodě jí pak stačí ponořit pod hladinu pouze krk. Zobákem procedí bahno a pátrá ve vodním rostlinstvu po nejchutnějších soustech.

Jídelníček se mění podle ročního období. Na jaře v něm převládají drobní živočichové, jako je vodní i suchozemský hmyz, pijavky, červi, plži a mlži, malé rybky a obojživelníci a jejich larvy. V létě a na podzim se živí nejvíce rostlinami, přededším semeny a plody, v zimě i zelenými částmi vodních rostlin.

Kachny potřebují celkem velké množství potravy, vždy jim rychle vytráví.

Chování, nepřátelé

Na podzim odlétají kachny k zimovištím. Některé volí jižní teplejší kraje, některé u nás zůstávají i přes zimu. Zimují na tekoucích nezamrzajících řekách. V té době můžeme na řekách pozorovat větší hejna tvořená samci, samicemi i mladými kachnami.

Podzim  je dobou námluv, tokání však pokračuje i na jaře. Kachny a kačeři tvoří pro každé hnízdění nové páry.

Na souši jsou kachny ohrožovány mnoha nepřáteli, proto přes den často odpočívají na hladině vod, daleko od břehu. Kvůli hloubce se zde ale nemohou krmit, proto se nejčastěji zvečera a v noci vydávají k mělčinám, malým potůčkům i na louky, kde je potravy dostatek. Pouze hluboké rákosí jim může skýtat ochranu i přes den.

Stavba těla, základní znaky

hmotnost: 0,7 – 1,6 kg
rozpětí křídel: 75 – 100 cm
délka života: může se dožít až 29 let

Samička kachny divoké není tak pestře zbarvena jako sameček, má hnědočerné ochranné zbarvení. Jediné nápadné místo je na zadním okraji křídel, které odpovídá samčímu. Kachny se podle tohoto zrcátka v letu patrně navzájem rozpoznávají.

Samci mají dvojí šat: jarní „svatební“ a letní. Pestrý svatební se jim začíná tvořit na podzim, v době námluv.
Počátkem června pak začínají pelichat. V té době jim vypadá peří i na letkách a po dobu 20 dnů nejsou schopni letu. V té době jsou ukryti v porostech u rybníků a zarostlých březích řek. Nově narostlé peří má podobně nenápadné zbarvení jako u samičky.

Samička pelichá až po vyvedení mláďat. I ona potřebuje obnovit poškozené peří. V té době, stejně jako kačer, není schopna letu, a musí se proto velmi dobře ukrývat.

Jak to, že kachna nenastydne?

Kachna může celé dny bez potíží plavat ve studené vodě. Před chladem ji chrání vrstva podkožního tuku, měkounké a hřejivé prachové peří a nakonec dokonalý plášť z peří, kterému se říká obrysové. To jsou pírka, která vidíme. Aby je voda nenamočila a nepronikla až ke kůži, mastí si kachna peří tukem. Zobákem ho vytlačuje z mazové žlázy a pečlivě roztírá po každém pírku.

Rozmnožování

Kachny vytvoří na podzim či v zimě páry.

Rituál námluv je u kachen bohatý. Nejprve kačer obeplouvá kachnu, načepýří hlavu a vrtí jí, předvádí akrobatické kousky, hvízdá, rozstřikuje vodu. Pak samička obeplouvá vyvoleného samečka a vyzývá ho k soubojům s ostatními kačery.

Samička se samečkem žijí spolu v páru až do hnízdění. Jakmile samec najde místo pro hnízdo, od samičky se vzdálí. Stavba hnízda, sezení na vejcích i péče o mláďata zůstává pouze na ní.

Kachňata jsou hned po vylíhnutí mnohem samostatnější než třeba mladí čápi. Proto je může vychovávat jen jeden rodič.

Hnízdo bývá nejčastěji ukryto ve vysokých travách a v rákosí, nejlépe na ostrůvcích. Je velmi nenápadné, dokonale splývá s okolím. Občas jej kachna vybuduje i v dutinách stromů, v opuštěných dravčích hnízdech i na střechách lidských příbytků.

Z vyvýšených míst nechává samice vylíhlá mláďata slétnout nebo spíše spadnout dolů. Kachňátka jsou lehká, takže se neporaní. Na místech vyšších než tři metry však hnízdí výjimečně. Někdy možná malá kachňátka přenáší samice i v zobáku.

Jako v peřince

Do pěkně vystlané hnízdní kotlinky snáší nejčastěji 7 – 11 vajec a sedí na nich přibližně měsíc. Občas kachny snesou pár vajíček do hnízd svých kolegyň, aby jim je vyseděly. V hnízdech kachny divoké byly dokonce objeveny i vajíčka jiných druhů vodních ptáků.

Vajíčka na hnízdě kachna zahřívá vlastním tělem. Když se vydá za potravou, přikryje je vlastním prachovým peřím jako peřinkou. Ochrání je tak před prochladnutím, navrch ještě položí trochu stébel, aby vajíčka nebyla vůbec vidět.

V případě nebezpečí kachna hnízdo sama statečně chrání. Nepřítele odlákává tím, že předstírá zlomené křídlo nebo křídly mává, jako by nemohla vzlétnout. Lovec ji proto může považovat za snadnou kořist a nechá se odlákat od hníza. Pak mu kachnička uletí.

Ochmýřená kachňátka se umí potápět

Kachňata uvnitř vajíčka vyživil žloutek natolik, že po vylíhnutí nemusejí ještě den dva nic jíst. Od třetího dne jsou již schopna se živit sama, proto je matka brzy po narození odvádí k vodě.

Malá kachňata mají nejraději různé larvy vodního hmyzu, plže, rybí jikry.

Zatímco máma se potápí jen polovinou těla, mláďata se dovedou ponořit pod hladinu celá. Tímto šikovným kouskem se mohou uchránit před dravci.

Sice ještě nemají plně vyvinuté mazové žlázy, ale peří si namastí tak, že se otírají o mámu. Kachna je stále hlídá a v případě nebezpečí varuje.

Kromě toho, že dobře plavou a potápí se, umí kachňata i velmi rychle běhat.

Přibližně po dvou měsících začínají mladé kachny létat. Při prvních leteckých pokusech prozkoumávají blízké okolí. Pak se odváží dále a shlukují se do hejn.

Přes den tráví čas na hladinách vod nebo schované v zarostlých březích, večer létají za potravou.

Kachny vyvádějí mláďata už od března, proto se kachně divoké také říká březňačka. V příznivých teplých létech může vyvést mláďata i dvakrát za rok.

Různé

Mláďata před vylíhnutím nevědí, jak jejich matka vypadá. Nepoznají ji instinktivně, ale díky jevu, jež se nazývá imprinting (vtištění). Do paměti si vtisknou prvního tvora, kterého po vylíhnutí spatří. Jeho podobu si dokonale a navždy uloží do paměti. V přírodě je to samozřejmě kachní matka, ale v zajetí dochází k roztodivným omylům.  Za matku mohou kachňata považovat domácí ptáky, psa i člověka. Zmate je dokonce i neživý předmět, například hračka na kolečkách, pokud se pohybuje. Tohoto adoptivního rodiče pak věrně následují.

Zimy kachny divoké tráví na vodách často v pospolitosti s mnoha dalšími druhy vodních ptáků. Často je vidíme na rybnících v parcích, kde si zvykly na lidi a s radostí přijímají suché pečivo. Mají dobrou paměť, a jakmile spatří blížícího se člověka, rychle plavou ke břehu a čekají, zda nedostanou něco na zub. Měkké čerstvé rohlíky či jiné, zvláště sladké a slané pečivo jim ale může způsobit zažívací potíže!

Při chůzi klade kachna plováky téměř do jedné přímky. Dobře je to vidět na stopách  ve sněhu.

Kachna dovede letět rychlostí až 90 km za hodinu. Ve vzduchu ji dovede ulovit pouze sokol, na zemi i další ptáci a savci, např. liška. Na vodě ji výjimečně může ulovit i velká ryba, třeba sumec.

Příbuzné druhy

Kachna domácí byla z kachny divoké vyšlechtěna již dávno. Doma ji jako hospodářské zvíře chovali již starověcí Egypťané.

Zařazení

Kachna divoká – Anas platyrhynchos

řád: vrubozobí

třída: ptáci

kmen: strunatci