Štika obecná
Dravec je živočich, který loví jiné druhy zvířat. Mezi ptáky je známým dravcem třeba jestřáb, mezi rybami štika.
Pro lov je vybavena znamenitě. Má štíhlé tělo, ploutve umístěny tak, aby umožňovaly rychlý prudký pohyb a žíhané zbarvení ji dobře maskuje. Většinou na kořist číhá bez hnutí, dobře ukrytá mezi vodními rostlinami. Jakmile ji zaměří, uchvátí ji prudkým výpadem. Ostré, dlouhé a dozadu směřující zuby pak již oběti nedávají mnoho šancí na únik.
Nejprve se živí drobnými bezobratlými živočichy, jak roste a sílí, loví postupně živočichy větší. V jejím jídelníčku jsou především ryby, nepohrdne ale ani raky, obojživelníky, užovkami a příležitostně i drobnými do vody spadlými savci.Troufne si i na velmi velkou kořist – rybu dosahující poloviny délky jejího těla. Kořist nekouše. Štika dokáže široce rozevřít tlamu a ulovené sousto polknout celé.
Stejně jako třeba kapr i ona dýchá žábrami kyslík rozpuštěný ve vodě.
Samička klade v závislosti na své hmotnosti až statisíce jiker. Z jikry se vylíhne nejprve plůdek, který se po narození živí z vlastního žloudkového váčku. Plůdek rychle roste a záhy začíná lovit drobné bezobratlé živočichy. Štiky jsou často vysazovány rybáři do rybníků společně s kapry. Zajišťují tam jakousi zdravotní policii, poněvadž loví především slabé a nemocné živočichy.
Štika obecná
Prostředí, potrava
Štika má ráda stojatou nebo mírně tekoucí vodu s množstvím vodních rostlin a členitými břehy. Ráda se sluní pod hladinou nebo na mělčinách u břehu.
Může pozřít i velmi velké sousto – umí doširoka otevřít tlamu a její trávicí cesty se mohou v závislosti na velikosti kořisti mnohonásobně roztáhnout. Velkou kořist pak tráví několik dnů.
Aby štika zvětšila svou hmotnost o 1 kg, musí sežrat zhruba 5 kg ryb.
Chování, nepřátelé
Pro štiku je nejdůležitějším smyslovým orgánem zrak. Proto loví jen ve dne.
Bleskurychlý výpad za kořistí jí umožňuje hydrodynamický tvar těla a především silná ocasní ploutev. Pohybu vpřed napomáhají i velká řitní a hřbetní ploutev – jsou umístěny nad sebou v blízkosti ocasu.
Dospělá štika má jen velmi málo přirozených nepřátel, kromě člověka je nejčastěji ulovena zástupcem stejného druhu – tedy jinou štikou.
Rozmnožování
Tře se brzy na jaře – od března (v nížinách může docházet ke tření již v únoru) do dubna v mělké stojaté vodě s vegetací.
Počet jiker závisí na velikosti samice. Desetikilová samice naklade stovky tisíc jiker.
Jikry zůstávají u dna. Po 3 – 4 týdnech se z nich rodí potěr. Plůdek má na břiše žloutkový váček, z něho čerpá v prvním období života živiny.
Stavba těla, základní znaky
Délka: i více než1m (rekordní jedinci měří až kolem150 cm)
Hmotnost: v průměru 5 –8 kg, ale např. ze severních oblastí Ruska jsou uváděny úlovky štik s hmotností až kolem80 Kg
Věk: v průměru 7 – 10 let, výjimečně ale i přes 20.
Trávící šťávy štiky jsou tak silné, že dokáží rozleptat i některé kovy.
Různé
Rybáři chovají štiky v sádkách. V omezeném počtu je vysazují i do rybníků s kapry.
Příbuzné druhy
U nás pouze velmi vzácný blatňák tmavý.
Zařazení
Štika obecná – Esox lucius
