Rak říční
Rak je zvláštní tvor, jen málo podobný ostatním živočichům. Má velká klepeta, osm kráčivých nohou, dlouhá tykadla a chytinový krunýř podobný brnění. Krunýř neroste, takže ho občas musí rak svléknout. V době, než mu dostatečně ztvrdne ten nový, je velmi zranitelný. Pokud by nebyl pečlivě skryt, stal by se snadným úlovkem predátorů. Normálně se raci pohybují popředu (na rozdíl od vžitých pověr), jinak to ovšem vypadá, cítí-li se ohroženi. Pak bleskově vyrážejí zadečkem napřed a dokáží takto pomocí ploutvičky na jeho konci velmi rychle plavat i několik metrů. Poněvadž krunýř neroste, musí ho rak i několikrát do roka svléknout.
Ve dne jsou raci většinou ukryti pod kameny, převislými břehy nebo v kořenech stromů, zasahujících do vody. Při nedostatku takovýchto úkrytů si dokáží i sami hloubit hluboké nory. Za potravou vycházejí po setmění. Nepospíchají, kráčí pomalu, vousky ohmatávávají dno, uždibují kousky rostlin nebo klepety (popř. klepítky na dvou předních párech kráčivých končetin) vybírají ze dna malé vodní živočichy: larvy hmyzu, plže, mlže, pulce nebo i rybky. Nepohrdnou ani mršinou. Přestože se traduje, že raci mohou žít jenom ve velmi čisté vodě, není to tak úplně pravda – snesou i vodu poměrně zněčištěnou. Co ale nesnesou, je ničení přírodních vodních toků různými regulacemi, jejich zanášení bahnem z přerybněných rybníků a chov tisíců pstruhů v našich potocích.
Rak říční
Přírodní potok
Prostředí, potrava
Kdo chce vidět v naší přírodě raka (tedy toho, který k nám patří), musí se vypravit k přírodním potokům a říčkám nebo k některým vodním nádržím.
Chování, nepřátelé
Raci si umějí vyhrabat klepety úkryty a díry do jílovitých břehů potoků a řek, pod kořeny a kameny.
Během prvního roku musejí mladí raci několikrát „svléknout kabát“. Po svléknutí mají nechráněné měkké tělo červenorůžové barvy. Pokud se jim v této době nepodaří vyhledat bezpečný úkryt, stávají se snadnou kořistí predátorů. Dospělí jedinci svlékají krunýř již méně často než mladí raci, a to v závislosti na množství potravy.
Někteří raci žijí i na vlhkých loukách a v bažinách. Vyhrabávají si hluboké díry do země k podzemní vodě. Naše původní druhy raků to však neumějí.
Rak dýchá žábrami, ale vydrží i několik dnů pouze ve vlhku.
Norek s rakem coby kořistí
Raci jsou přirozenou součástí potravního řetězce. Loví je proto řada jiných živočichů, jako např. dravé ryby, některé druhy ptáků (např. volavka nebo čáp) a savců – třeba vydry. Ve fungujícím ekosystému jsou však jednotlivé složky v rovnováze, a proto např. vydra populaci raků nemůže nikterak uškodit. Jiná je ale situace v případě, kdy se k nám dostane druh, na který není naše příroda „zvyklá“. V případě raků to je třeba norek americký, který dokáže vyhubit značnou část račí populace.
Rozmnožování
K páření raků dochází v průběhu září – října. V této době je pak můžeme pozorovat i ve dne. Samec vytlačuje samčí buňky ven z těla a přilepuje je na břišní stranu samice, kde dojde při kladení vajíček k jejich oplodnění. Hrozen vajíček si samice přichytí na spodní straně zadečku a tam je nosí a opečovává až do jara. Ráčata se z nich líhnou v květnu až červnu následujícího roku. Nějakou dobu se ještě nechávají od mámy nosit, záhy jsou ale nuceni se o sebe postarat sami.
Malí ráčci jsou dokonalými zmenšeninami raků dospělých.
Samice klade i několik set vajíček (dle velikosti a kondice).
Stavba těla, základní znaky
Dlouhá tykadla slouží jako hmatový orgán a u jejich báze je uložen orgán rovnováhy – jakási komůrka vystlaná citlivými buňkami, do které si raci po každém svlékání umístí drobná zrnka písku. Když se rak převrací, kamínky se v komůrce přesypávají, dráždí tak různé její části a předávají tak rakovi informace o jeho poloze.
Na kratších tykadlech jsou umístěny čichové buňky.
Rak bahenní
K běžnému pohybu používá rak 4 páry kráčivých končetin, v případě nebezpečí dokáže ale velmi rychle plavat pozadu pomocí zadečkové ploutvičky.
V závislosti na věku a množství potravy raci i několikrát do roka svlékají „kabát“, ze kterého již vyrostli. V době, než jim dostatečně ztvrdne ten nový, jsou velmi zranitelní, a pokud by nebyli pečlivě skryti, stanou se velmi lehkým úlovkem predátorů.
Rak říční
Různé
Krunýř raků obsahuje dvě základní barviva a to blankytnou modř a sytou červeň.
Naše druhy raků – rak kamenáč a rak říční, patří mezi kriticky ohrožené druhy živočichů, rak bahenní pak mezi druhy ohrožené.
Nepůvodní raci (vetřelci): rak pruhovaný a rak signální – chráněni samozřejmě nejsou.
Současné masové úhyny našich raků mají na svědomí buďto otravy toků nebo čím dál častěji račí mor, který se zde šíří díky invazi amerických druhů raků, které jsou vůči tomuto onemocnění silně odolní (jsou tedy jeho přenašeči). Raci však neubývají jen takto hromadně, jejich stavy se postupně snižují díky negativním zásahům do koryt potoků a řek, díky znečišťování vod nebo v důsledku přerybňování nádrží a vodních toků.
Oběť račího moru - rak říční
Račí mor je plísni podobné onemocnění, které postupně prorůstá celým tělem raka, až ho nakonec zahubí. Toto onemocnění je pro naše druhy vždy smrtelné – nejde léčit a je vysoce nakažlivé, takže pokud se v nějakém potoce objeví, vyhubí zde všechny naše raky (jak po proudu, tak i proti němu, pokud v toku neexistuje nějaká nepřekonatelná migrační překážka – třeba přehrada). Nemoc se šíří kontaktem raků i pouze vodou pomocí pohyblivých spor – můžeme ji tedy na jinou lokalitu zanést třeba jen na neusušených holinách nebo síťce!
Oba americké druhy raků (rak pruhovaný a rak signální), které se v současnosti šíři na našem území (raka pruhovaného můžeme např. běžně potkat třeba ve Vltavě, v Labi, v Sázavě nebo Lužnici), jsou přenašeči tohoto onemocnění – to znamená, že stačí jednoho infikovaného raka přenést do potoka s našimi původními druhy a s největší pravděpodobností je tak všechny zahubíme.
Jak poznáme, že hromadný úhyn raků je způsoben račím morem a ne třeba otravou? Jednoduše. Pokud budou v potoce umírat pouze raci. V případě otravy by totiž současně umíraly i ryby.
Druhy raků na našem území
Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) – původní druh
Rak říční (Astacus astacus) – původní druh
Rak bahenní (Astacus leptodactylus) – byl k nám vysazen na přelomu 19. a20. století.
Rak pruhovaný (Orconectes limosus) – severoamerický druh (přenašeč račího moru)
Rak signální (Pacifastacus leniusculus) – severoamerický druh (přenašeč račího moru).
Zařazení
Rak říční – Astacus astacus
