Smrk
Smrk
Když chce malé dítě namalovat strom, nakreslí na papíře svislou čáru a k ní připojí šikmé větve. Ať je to malý Jirka z Prahy nebo Alenka ze Zlámané Lhoty. Hluboko v podvědomí chováme obraz našeho nejznámějšího stromu, smrku.Vším právem si to zaslouží, je to krásný strom.
Když jsou smrčky mladé, trčí jejich větve s měkkými, pryskyřicí vonícími novými větvičkami do výše a do stran jak ptačí ťapky. Brzy přeroste rostliny a trávy, které mu dělají doprovod a je tu smrkové mlází s hustými větvemi a píchavým jehličím.
Pod ním hříbky, bedly, muchomůrky.
Smrky rostou, sílí, spodní větvě dávno odumřely, jen koruny jsou živě zelené a v nich se větve navzájem dotýkají a prorůstají. Zelená klenba, kudy jen místy prorazí sluneční světlo, aby ozářilo zemi pokrytou opadaným jehličím. Tam se již máloco zelená. Tu a tam nějaká houbička, kousek mechu, lišejník. Jdete, jen větvička zapraská pod nohou.
Starý smrkový les je smutný. Asi takový, v jakém zabloudily děti z pohádky o perníkové chaloupce. Bývá hluboký, nelétají tu motýli, ba ani ptáci, jen datel pracuje na chátrajícím kmeni nebo veverka louská svou smrkovou šišku.
Smrku se daří ve vysokých polohách, na horách. V nížinách trpí škůdci a mělkým zakořeněním, takže ho snadno vyvrátí silné větry.
Teprve na lesních okrajích nebo v horách je možno vidět smrky
v celé jejich kráse. Vysoký kmen jako vytesaný, dlouhé větve se zeleným vějířem chvojí dosahujícím až k zemi. Těžké šišky visí dolů a uzavírají šupiny tak pevně, že je ani veverka neotevře.
Botanické znaky (smrk ztepilý)
výška
Smrk dorůstá do výše 30 – 50 m.
tvar koruny
Koruna je kuželovitá, složená z jednotlivých pater.
kůra (odborně borka)
Smrk kvete v květnu až červnu.
Šišky jsou převislé.
věk
Smrk
Druhy
Smrk ztepilý – Picea abies
Smrk pichlavý – Picea pungens
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Smrk patří k charateristickým horským dřevinám. Smrkové lesy se přirozeně vyskytují ve výšce přibližně nad 1000 m n. m. a stoupají až po horní hranici lesa. Výše potkáme jen keře kosodřeviny apod. Je to houževnatý strom, který odolává ledovým bouřím a třeskutě ledovým zimám.
Volně stojící smrky v horských údolích mají bohaté rozložité větve sahající až k zemi.
Po staletí se pěstovaly smrky v monokulturách jako jedna z nejrozšířenějších evropských dřevin. Dnes se od tohoto způsobu lesního hospodářství upouští.
Použití
Smrk se hojně využívá jako stavební dřevo na zhotovování trámů, lešení, bednění. Truhláři z něj vyrábějí nábytek.
Ze smrku se zhotovují obklady stěn.
Je to nejužívanější palivové dříví.
Smrková vláknina je hlavní surovinou při výrobě papíru.
Některé druhy smrků mají výborné rezonanční vlastnosti. Jsou jedním z nejlepších dřev vhodných na výrobu hudebních nástrojů. Slavní výrobci houslí stoupají vysoko do hor a podle poklepu poznávají kvalitu stromů. Nejkvalitnější jsou ty, které rostou pomalu v chladných, na živiny chudých půdách.
Lékařství a léčitelství
Pro vysoký obsah esenciálních olejů je smrk využíván při léčbě nemocí z nachlazení a nemocí dýchacího ústrojí.
Tzv. smrková koupel z vyvařeného jehličí povzbuzuje krevní oběh.
Různé
Velmi aktuálním problémem, neustále se objevujícím v médiích, jsou šumavské smrkové lesy. Šumava už není zelená, jako kdysi bývala. Obrovskou plochu totiž pokrývají mrtvé lesy, jejichž zánik způsobila kůrovcová kalamita. Kůrovec je drobný brouk odborně zvaný lýkožrout smrkový. Zpravidla můžeme slyšet, že za všechny mrtvé lesy na Šumavě mohou ekologové, kteří nedovolili lesníkům kácet napadené stromy.
Pravdou je ovšem úplný opak. Naprostá většina šumavských lesů totiž nemá s přirozenými a původními porosty nic společného. Jsou to smrky, jejichž původ je často kdesi v Alpách a které lesníci vysázeli do řádku jako brambory na poli, navíc do míst, kde v minulosti rostly lesy bukové. Takové podmínky smrkům nejen nesvědčí, ale navíc jsou pak velmi náchylné k napadení škůdci.
Teď přišla chvíle, kdy na nezodpovědnost, neznalost a touze po penězích z rychle rostoucího dřeva doplácíme všichni.
Jednou z možností, jak problém vyřešit, je nechat mrtvé smrkové lesy samovolnému vývoji bez lidských zásahů.
Příroda si pravděpodobně poradí sama.
Některé indiánské kmeny označovaly smrk za strom míru.
Keltové věřili, že je to strom mateřství, porodu a nového života. Podle jejich tradice jsou lidé narození ve dnech smrku od 2. do 11. ledna a od 5. do 14. července lehce zranitelní. Snaží se být nenápadní, a tak často dělají to, co je obvyklé, konvenční. Přirozeně se chovají jen mezi lidmi, ke kterým cítí důvěru.
V přátelství patří mezi nejspolehlivější.
Pro Slovany byl nejstarší smrk v kraji králem lesa.