Jedle
Jedle je strom potěšení.
Zeptáte se myslivce, proč má za kloboukem jedlovou větvičku, usměje se a řekne: "Pro radost."
Krása jedlového lesa je jiná než tmavého lesa smrkového. Vznosnější, čistší, světlá. Mezi šedavými kmeny tu jinak běhají stíny a světla, jinak se rozložily větve i vrcholky stromů pro hnízda čápů. Na zemi jsou zelené i zlaté mechy, kytička, potůček.
Domovem jedle jsou kopce a hory, kde žije společně s buky
a se smrky.
Vyznat se v jedlích dokáže jen málokdo, vždyť je jich více
než 50 druhů. Ale u nás je to jednoduché, v našich zemích roste jen jedle bělokorá.
Když má vlhké ovzduší, dobrou půdu a stín, vyroste až 60 m vysoko a dožije se i 300 let.
Teprve ve třiceti letech její šišky přinášejí semena. Kdekdo si myslí, že šišky jsou plody. Není to pravda. Jedle nemá plody, patří mezi rostliny nahosemenné. Semena sedí za šupinami šišek.
Když děti v lese po sobě házejí šiškami, nejsou to nikdy šišky jedlové, poněvadž ty se rozpadnou hned na stromě. Válečky jedlových šišek stojí na větvičkách vzpřímeny jako svíčky, a když přijde zima, začnou z nich opadávat šupiny a vylétávat okřídlená semínka. Stává se, že střapaté holé vřeteno bez šupin trčí na stromě i kolik let.
Dříve byly jedlové lesy u nás hojné, dnes už jsou téměř přírodní pamětihodností. Jedle je choulostivá, poškozuje ji nečisté ovzduší, sucho i mráz.
Lesníci ji proto v našich lesích nahrazují odolnějším druhem
ze severní Ameriky – douglaskou.
Jedle má využití podobné smrku, používá se v truhlářství
a stavebnictví. Z jedlí vyrostlých na horách se vyrábějí hudební nástroje. Největším užitkem ale je pro člověka radost z tiše šumícího voňavého jedlového lesa.
Botanické znaky (jedle bělokorá)
výška
Jedle dorůstají 30 až 60 m.
tvar koruny
Koruna je válcovitá. Větve v dolní části vodorovně odstávají,
ve vyšších patrech směřují šikmo vzhůru.
kůra (odborně borka)
Kůra je hladká, bělošedá.
jehlice
Jehlice jsou dvouřadé, ploché, lesklé, na svrchní straně tmavě zelené.
květy, plody, semena
Jedle kvete v květnu. Jedle nemá plody, patří mezi rostliny nahosemenné. Semena sedí za šupinami šišek. Samčí šištice květů jsou žluté, samičí zelené a dozrávají v září dohněda.
Šišky jsou vzpřímené, válcovité, 10 – 20 cm dlouhé. Semena mají křídlo dvakrát delší než jsou sama.
věk
Jedle
Druhy
Nejrozšířenější je jedle bělokorá (Abies alba ). Známá je i jedle obrovská (Abies grandis) dosahující výšky až 90 metrů.
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Jedle se přirozeně vyskytuje ve smíšených lesích od středních poloh do hor, v nižších polohách je vzácná. Nejhojnější bývala v podhorských oblastech, kde tvořila jedlobukové lesy. V horách ji často doprovází smrk.
Dnes je v České republice vzácnou dřevinou. Ačkoli bývala v minulosti hojná, pravděpodobně vinou znečištění ovzduší téměř vymizela. V současné době se opět začíná v lesích vysazovat.
Použití
Jedle mívala podobné využití jako smrk, používala se na stavbu domů a v truhlářství. Dnes je to strom vzácný, zvláště v našich podmínkách.
Z jedlového dřeva se vyrábějí housle a z jedlové pryskyřice kalafuny k potírání smyčců.
Lékařství a léčitelství
Jedlová pryskyřice je vhodná jako prostředek na hojení ran, proti revma a artróze.
Čerstvé výhonky proti kašli a bronchitidě.
Silice se používají na uklidnění, proti stresu a rozčilení, jako přísada do koupelí.
Čerstvé větvičky v místnosti voní a čistí vzduch.
Různé
Teprve v šedesáti letech přinášejí šišky semena.
S jedlí si lidé spojují Vánoce. První vánoční stromek prý stál v roce 1539 ve Štrasburku. Církev dlouho potírala rozšíření tohoto zvyku, který se jí zdál být pohanským.
Finové uctívají jedli jako posvátný strom.
Řekové zasvětili jedli Artemis, bohyni Měsíce, přírody a plodnosti, proto se jedle spojuje se zrozením. Spojovala se ovšem také s Poseidónem, bohem vod, protože se jí dobře daří na pobřeží a jedlové dřevo se používalo na výrobu vesel a částí lodí.
Indiáni Severní Ameriky pokládají jedlové větve na podlahy saun, z vytrhaných kořenů jedlí vyrábějí provázky a lana.
Bájný trojský kůň byl prý postaven ze dřeva stříbrné jedle. Botanici ale tento dohad vyvracejí. Jedle stříbrná je americkou dřevinou a v té době nemohla být do Evropy dopravena, natož pěstována.
Ve slovanské tradici sídlí v jedli bohyně lesů – Dzivica.
Podle Keltů lidé narození ve znamení jedle (od 2. do 11. 1. a od 5. do 14. 7.) jsou pohroužení do sebe a jen těžko získávají přátele. Často trpí pocitem osamělosti. Ve společnosti vynikají důstojností a zdrženlivostí, neradi vyslovují své úsudky o druhých. Ochotně jim však pomáhají při řešení jejich problémů. Každou práci vykonávají velmi pečlivě a zodpovědně.
Většina jedlí je citlivá na znečištěné ovzduší. Následkem zhoršení stavu ovzduší se stala ohroženým druhem, mohlo by jí hrozit vymření.