Labuť
Labutě v letu
Prostředí, potrava
Krásky ze zámeckých rybníků
Labutě žily původně pouze v Pobaltí a na pobřeží Severního moře. Pro svůj nádherný vzhled byly ale často chovány jako okrasné ptactvo na zámeckých rybnících, a tak šířeny dále.
U nás začaly labutě ve volné přírodě hnízdit až po druhé světové válce, postupně jich stále přibývalo a šířily se na nová území. Nyní u nás hnízdí asi 600 – 700 párů a stále jich přibývá.
Nejvíce labutí pohromadě často spatříme v Praze na Vltavě, kde zimují. Hnízdí na rybnících i v ramenech pomalých řek, všude, kde jsou bujně zarostlé břehy s dostatkem úkrytů pro hnízdo i potravy.
Labuť se pase pod vodou
Labuť je vegetarián, potravu přijímá celý den, nejraději rostliny rostoucí pod vodou - vodní a bahenní, kořínky rostlin.
Drobné bezobratlé sezobne spíše jen jako příměs při pastvě, záměrně je většinou nevyhledává. Velmi výjimečně bylo pozorováno, že labuť spolkla i rybku. Spotřebuje až 4 kg potravy za den.
Díky dlouhému krku dosáhne na rostlinky, které jsou pro ostatní ptáky nedostupné.
Někdy vylézá za potravou na souš a spásá trávu nebo obilí.
Pečivo, kterým lidé labutě často krmí v zimě, jim chutná, ale bohužel vůbec nesvědčí. Zvláště měkké a slané jim může způsobit vážné problémy až smrt, ale ani suché bílé pečivo pro ně zdravé není. Tloustnou, ale nemají potřebné vitamíny a minerály. Vzhledem ke snadnému zdroji potravy nejsou nuceny si hledat přirozenou, prospěšnou stravu, což se ale odrazí na jejich zdraví a kondici.
Pokud bychom jim chtěli opravdu pomoci a prospět, museli bychom jim házet granule pro vrubozobé ptáky, které lze zakoupit v obchodech s chovatelskými potřebami, nebo alespoň čisté obilí.
Labutí rodina
Chování, nepřátelé
Samec je urputný a mnohdy nebezpečný bojovník, zvláště v případech, kdy brání teritorium při hnízdění. Rodina je pro něj vším, proto ji brání statečně a odhodlaně proti cizí labuti, i člověku či jinému vetřelci. Dětem může být i životu nebezpečný.
Před útokem zaujme výhružný postoj: zvedne křídla, naježí peří na hlavě a zakloní hlavu. Pak se přibližuje velmi rychle, pádluje oběma nohama najednou, někdy i vzlétne. Útočí křídly, ve kterých má nečekanou sílu, i zobákem.
Labutě, stejně jako kachny, pelichají a v tomto období nejsou schopny letu. Nejdříve pelichá samice a jakmile ta je schopna letu, pelichá samec.
V zimě většinou zůstávají páry na našem území, neodlétají. Zimní období přečkají na nezamrzajících úsecích větších řek. Pokud se labutě na zimu stěhují, tak obvykle jen v rámci Evropy - například k severním i jižním mořím.
Při vzletu potřebuje labuť hodně místa, pozorovat její start z vodní haldiny je zážitek. Za letu vydávají křídla labutí hvízdavý zvuk.
Rozmnožování
Věrná láska na celý život
Páry spolu až na výjimky vytvářejí dvojice na celý život. Pokud však jeden z partnerů zahyne, vytvoří se nový pár.
Na hnízdění labutě potřebují klid. Vyhledávají si pro to i velmi vzdálená místa. Brzy na jaře většinou odlétají na velké vodní plochy, na kterých nebudou rušeny lidmi.
Při námluvách se elegantní labutě navzájem otírají krkem a hrudí, synchronně potápějí hlavy a krky půvabně proplétají. Někdy i zamáchají křídly a roztahují ocasy.
Hnízda skrytá v rákosí
Již v březnu začíná labuť hnízdit. Hnízdo připravují oba partneři z rákosu, orobince, suché trávy i drobných větviček – podle toho, co mají na dosah.
Někdy používají své loňské hnízdo a pouze ho dostaví a upraví. Samec trhá materiál a podává samičce, která jej vrší a splétá do pohodlného hnízda. Když se kolem něj válí staré hadry či igelit, podá jej družce také, a tak se odpadky stanou stavebním materiálem.
Samice snáší nejčastěji 4 - 8 vajec se silnou skořápkou (musí odolat značné váze při sezení), vždy jedno za dva dny. Na vejcích sedí většinu času samice, samec zatím střeží okolí a na hnízdě ji zastupuje pouze ve chvíli, kdy si samice hledá potravu.
Po 34 - 38 dnech se líhnou mláďata. Den či dva osychají a hned se vydají s rodiči, kteří o ně oba pečují a brání je, na vodu. Matka je obvykle vodí, otec pluje jako poslední a ostražitě hlídá.
Potravu si mláďata sbírají pod dohledem rodičů sama, zpočátku jim ale mohou chutná sousta, na něž ještě nedosáhnou, podat.
Létat dovedou za čtyři a půl měsíce. S rodiči zůstávají společně až do zimy. I když jsou již samostatná, sama zahnízdí až za dva až čtyři roky.
Stavba těla, základní znaky
Rozpětí křídel: až 240 cm
Věk: labutě se mohou dožít až 50 let
Různé
Labutě jsou chráněny zákonem. Kromě člověka nemají přirozeného nepřítele.
Druhy
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) dovede narozdíl od tiché labutě velké hlasitě troubit. U nás se jen vzácně vyskytuje v zimním období, nebo na tahu.
Labuť malá (Cygnus columbianus) se u nás také vyskytuje pouze výjimečně, hojnější je na severu Evropy i Asie.
Labuť černá (Cygnus atratus), jejíž peří je opravdu černé jako uhlí, žije v Austrálii a Tasmánii.
Zařazení
Labuť velká – Cygnus olor
