Slunéčko
Prostředí, potrava, ochrana
Slunéčka potkáme na loukách i v lesích, podél cest, v parcích... Většina druhů je dravá a loví mšice a červce, proto je na zahradách velmi rádi vidí zahrádkáři, kterým pomáhají chránit úrodu. Dospělý brouk sežere denně přibližně 10 mšic, larva za celý svůj život až 400.
Některé druhy slunéček jsou býložravé, spíše než po velkých rostlinách však pátrají po drobných rzích a plísních.
Slunéčka se k sobě v zimě tulí
Zimu slunéčka přečkávají ve skalních štěrbinách, v puklinách stromů i ve škvírách lidských staveb, především okenních rámů. Přezimují rády ve větších společenstvech, alespoň několik desítek berušek pohromadě, jsou známy dokonce i statisícové kolonie.
Pokud najdete slunéčko počátkem zimy v bytě, kam omylem zalétlo, odneste ho ven. V teple by nemohlo odpočívat a uhynulo by hladem.
Chování, nepřátelé
Zatímco slunéčka mšice loví, mravenci je na rostlinách často naopak chrání. Sladká šťáva zvaná medovice, kterou mšice vylučují ze zadečku, je totiž pro ně vyhledávanou lahůdkou. Mravenci mšice olizují, přenášejí na nejlepší rostliny a chrání proti nepřátelům. Někdy dochází mezi mravenci a slunéčky i k soubojům. Mravenců bývá mnoho, beruška jedna. Proti mravencům používá obranný zapáchající sekret, kterým se protivníky snaží zapudit, nebo se přimkne k větvičce a hladký tvrdý krunýř ji v souboji chrání.
Slunéčka nemají své krásné zbarvení pro parádu. Červená barva na tělech živočichů téměř vždy hlásá: „Pozor, jsem jedovatá a nechutná, nechte mě na pokoji!“ Černé puntíky nepřátele ještě více zastrašují. Další jejich pojistkou je jedovatý a páchnoucí sekret, který vylučují na nohou. Možná vám již někdy vyděšené slunéčko nechalo – za to, že jste ho chytli – jednu kapku na dlani. A aby toho nebylo málo, mají ještě tvrdé, pevné krovky, které chrání jejich měkká těla.
Přes všechna tato opatření se najdou ptáci, kteří je bez váhání sezobnou a jed ani pach na ně nepůsobí. A dokonce i jeden výjimečný dravý hmyzí druh umí na slunéčko vyzrát. Mouše podobný roupec žlutý má tak silný bodec, že pronikne i ochranným krunýřem brouků.
Stavba těla, základní znaky
Tělo slunéčka sedmitečného je oválné, 0,5 až 0,8 cm dlouhé. Svrchní pár křídel přeměněný v krovky je nejen výrazně vybarvený, ale i typicky vyklenutý. Silný štítek kryje i hlavu a hruď. Slunéčko má zkrátka skvělé, dokonalé brnění. Na hlavě samozřejmě nechybějí tykadla - orgány hmatu a čichu.
Červěně zbarvená slunéčka mají nejvýraznější barvu v prvním roce života. V druhém roce, po přezimování, zářivá červeň trošku vybledne a získá oranžový nádech.
Rozmnožování
Samička po spáření se samečkem naklade až 800 vajíček na rostliny v blízkosti mšicích kolonií.
Z vajíček se vylíhnou šedě zbarvené larvy s oranžovými skvrnami a chomáčky černých štětinek. Larvy, které se vylíhnou jako první, sežerou zbylá vajíčka. Ač to vypadá krutě, je to promyšlený záměr přírody - tolik larev by se na jednom místě neuživilo. Larvy musí přežít do doby, než naleznou první mšice.
Larvy slunéček jsou velmi žravé. Za jeden den spořádají 20 – 25 mšic. Dostatečně vykrmené se zakuklí, aby se zázračně proměnily v dospělé slunéčko. Kukly visí připevněné k listům a stonkům rostlin.
Různé
Slunéčko létá pomalu, nemá kam spěchat, v letu svou kořist nikdy neloví. Někdy nám důvěřivě přistane na ruce, aniž by si všimlo, že se nejedná o větev či rostlinu.
Postavte domeček pro berušky
Pokud chcete slunéčkům pomoci, aby se jim na vaší zahradě dobře žilo, je důležité nepoužívat chemické postřiky, insekticidy. A také jim poskytnout místo pro přezimování.
Na zahradě, která je dokonale uklizená, nejsou na ní staré stromy, kamenné zídky ani kupka roští nebo sena někde v rohu, v takové zahradě nemohou slunéčka najít úkryt.
Můžete pro ně připravit malé dřevěné krabičky, které vyplníte suchou trávou nebo mechem a položíte do klidného kouta zahrady nebo pod stromy a keře. Jako vchod do krabičky postačí štěrbina nejvýš centimetr vysoká.
Berušky i všechny ostatní bezbranné živočichy zahubí škodlivé jarní vypalování trávy, které lidé z neznalosti ještě tu a tam provádějí, ačkoli je to zakázané!
Druhy
V České republice žije téměř 70 druhů slunéček, která jsou si velmi podobná tvarem těla, ale mohou být červená, žlutá i černá, s různým počtem teček nebo i bez nich.
Maličké slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata) může být červené s černými puntíky, ale i naopak černé s puntíky červenými.
Mezi nejkrásněji vybarvené druhy patří slunéčko velké (Anatis ocellata), až centimetr velký brouček, jehož černé tečky na červeném podkladě lemují světlé kroužky. Žije na jehličnatých stromech, kde loví mšice, jako to dělají i jeho larvy.
V posledních letech se u nás šíří i nepůvodní druh slunéčka z Asie (Harmonia axyridis), který díky své velikosti, dravosti a rychlému množení vytlačuje naše domácí druhy. Do Evropy ho zavlekli lidé, protože dravé a výkonné slunéčko používali k boji proti škůdcům ve sklenících. Uniklo ale do přírody a rychle se v ní šíří.
Jakýkoli nepůvodní druh může pro stávající, domácí živočichy představovat nebezečí, protože nepatří do jejich po milióny let budovaného, dokonale propojeného a fungujícího společenství.
Slunéčko dvaadvacetitečné (Thea vigintiduopunctata) se na rozdíl od předchozích jmenovaných druhů živí rzemi a sněťmi, tedy rostlinnou stravou.
Zařazení
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Řád: Brouci (Coleoptera)
Čeleď: Slunéčkovití (Coccinellidae)
