Prostředí, potrava, ochrana

Střevlíci žijí v lesích, na okrajích polí, podél cest, v parcích a zahradách, někteří i v blízkosti vod. Přes den se většinou schovávají pod kameny, v kupkách dříví, ve starých pařezech. Pod rouškou tmy se pak vydávají na lov. Jsou rychlí a hbití na svých dlouhých nohou, silným kusadlům unikne málokterá kořist.

Většina druhů se pohybuje na povrchu půdy, ale někteří střevlíci šplhají i po stromech a rostlinách.

Malí, ale silní pomocníci zemědělců i zahrádkářů

Střevlíci se živí převážně  hmyzem a jeho larvami a dalšími bezobratlými živočichy. Poradí si i se slimáky a  jako jedni z mála našich živočichů dokáží strávit i mandelinku bramborovou. Na polích a zahradách jsou proto velkými pomocníky v udržování přirozené rovnováhy, likvidují přemnožené škůdce.

Na zahrádkách se jim bude dařit, pokud jim poskytnete možnost denního úkrytu – kupky kamení či klestí, starý pařez. A samozřejmě nesmíte používat chemické postřiky, na které jsou obzvláště citliví.

Jen výjimečně se střevlíci živí rostlinnou stravou; například hrbáč osenní má nejraději obilí.

Proč střevlíků ubylo?

Čím zdravější a čistší je krajina, tím více střevlíků ji bude obývat a chránit. Bohužel přes deset druhů střevlíků u nás patří mezi ohrožené brouky, proto jsou chránění. Ublížilo jim nešetrné zemědělství, používání insekticidů a rušení mezí, na kterých se mohli ukrývat.

Střevlíci přezimují zahrabáni pod listím, pod povrchem kypré lesní půdy, pod kůrou stromů, v tlejícím dřevě. I proto potřebují pestrou, rozmanitou krajinu.

Chování, nepřátelé

První liga brouků ve sprintu

Mnozí, především velcí střevlíci, nedokáží létat, protože mají zakrnělá blanitá křídla nebo srostlé krovky. Zato ale umí velmi rychle běhat. Svižníci, kteří patří rovněž do čeledi střevlíkovitých, jsou nejrychlejšími běžci mezi hmyzem. Však také pro svůj svižný běh dostali ono pěkné pojmenování. Ovšem ani střevlík jménem kvapník se nijak neloudá.

Mezi přirozené nepřátele střevlíků patří ptáci a hmyzožraví savci, například ježek a rejsek.

Když se střevlíci setkají s nepřítelem, zvažují nejlepší taktiku. Na některého platí výhružný postoj. Další obranou je vystřikování sekretu, který silně zapáchá, dráždí oči a leptá kůži. 
Jestliže všechny tyto taktiky selžou, dávají se střevlíci na rychlý útěk.

Stavba těla, základní znaky

Střevlíci mohou být až 4 cm velcí brouci. Mají většinou podlouhlý, protáhlý a pěkně oválný tvar. Stejně jako u ostatních brouků je jejich tělo složeno ze tří částí: hlavy, hrudi a zadečku. Svrchní pár křídel je přeměněn v krovky, které mohou být kovově lesklé a opatřené miniaturními vlysy a hrbolky. Střevlíci proto vyhlížejí jako kovový klenot. U řady druhů jsou blanitá křídla zakrnělá.

Hlava je opatřena velkými a silnými kusadly. Svižníci, kteří také patří mezi střevlíky, mají kusadla oproti tělu ohromná. Tykadla jsou jemná, nitkovitá.

Rozmnožování

Samička na jaře klade do půdy snůšku čítající několik desítek až stovek vajíček. Z nich se vylíhnou dravé černé a velmi pohyblivé larvy. Žijí na povrchu země, živí se podobně jako dospělí brouci. K zakuklení opět dochází v zemi, v bezpečí, až 15 cm pod povrchem.

Hrůzostrašný lov ze zálohy

Larvy svižníků neběhají. V zemi si raději vyhloubí jamku, v ní se skryjí a číhají na kořist. Ven jim kouká jen vršek hlavy, kterou svou komůrku docela zazátkují. Díky příhodně posazeným očkám mají dobrý přehled po okolí, a jakmile se kořist přiblíží, vymrští se a zatáhnou ji do své nory.

Larvy se mohou vyvíjet jen pouhých několik týdnů, nebo také několik let. Dospělí brouci, pokud úspěšně přezimují, žijí několik let.

Různé

Pozor na prskavce, dovedou střílet!

Podivuhodní zástupci čeledi střevlíkovitých jsou modrozelení, sotva centimetr velcí brouci – prskavci. Pokud se cítí ohroženi, střílí ze zadečku salvy jako z děla. Ozve se i lidským uchem slyšitelný zvuk, který je na tak malého tvora ohlušující ranou. Po výbuchu zbude obláček kouře.

Druhy

Čeleď střevlíkovitých zahrnuje v České republice přes pět set druhů.

Střevlík měděný (Carabus cancellatus) se po dešti často i přes den vydává na polní cesty, kde jej můžete při troše štěstí spatřit.

Střevlík fialový (Carabus violaceus), jehož barva opravdu odpovídá jménu, žije na loukách i polích, v lesích i zahradách. Dovede si poradit v každém prostředí, vyskytuje se i na samých vrcholcích hor.

Střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens) je nádherně zbarvený brouk, který obývá lesy a vystupuje až vysoko do hor. K přezimování potřebuje staré, trouchnivějící pařezy.

Střevlík zahradní (Carabus hortensis) má na krovkách krásné zlaté tečkování. Žije v lesích a na dostatečně zarostlých zahradách.

Krajník pižmový (Calosoma sycophanta) je zářivě zbarvený brouk, který narozdíl od většiny ostatních příbuzných dovede létat. Má velmi důležitou úlohu – likviduje housenky přemnožených motýlků, které škodí na stromech, například bekyně. Přezimuje v komůrce, kterou si sám pod zemí vyhrabe.

Zařazení

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Řád: Brouci (Coleoptera)
Čeleď: Střevlíkovití (Carabidae)