Prostředí, potrava

Včely nemohou žít bez květin a květiny zase bez včel. Dokonce ani kvetoucí stromy by se bez nich nemohly rozmnožovat. Včely přenášejí pyl z prašníků na blizny, z opylených květů pak mohou vzniknout plody, které slouží jako potrava lidem i zvířatům, v plodech dozrávají semena, z nichž vyroste další generace rostlin.

Včely nejsou jedinými opylovači, tuto tak potřebnou službu poskytují rostlinám i čmeláci, motýli,vosy, mouchy a někteří brouci. Na včelách medonosných ale leží přes 80% opylovací práce. Včely medonosné se zpravidla vyskytují ve společenstvech. U nás ale již pouze v lidmi postavených úlech jako domestikované. V přírodě  žije ještě mnoho dalších druhů včel - samotářek.

Včelí království

Každé včelstvo čítá tisíce včel, ale pouze jednu královnu.

Královna je největší ze všech včel. Jejím úkolem je klást tisíce a tisíce vajíček. Jako jediná ze všech včel v úlu je plodná.

Trubci, samečci, se líhnou z neoplozených vajíček pouze v době, kdy se na svět chystá i nová královna. Tu mají za úkol oplodnit, pak zahynou.

Dělnice, to jsou všechny ostatní včelky. Právě ty potkáváme na loukách a zahradách. Jsou menší než královna i než trubci. Uvnitř včelstva tvoří různé skupiny, které mají odlišné úkoly.

Každá dělnice si ve svém životě projde všechny profese. Nejdříve je uklízečkou, pak krmičkou, kojičkou, stavitelkou, strážkyní. Ke konci života, když je nejzkušenější, vyletí z úlu, stane se létavkou a zajišťuje potravu pro celé včelstvo.

Uklízečky se starají o dokonalou čistotu celého úlu.

Kojičky dovedou z hltanových žláz produkovat mateří kašičku. Tou krmí čerstvě vylíhlé larvy a královnu.

Krmičky krmí větší larvy pylem a nektarem.

Stavitelky „vyrábějí“ (vylučují) vosk. Z něj budují plástve, do kterých je ukládán nektar a kam královna klade vajíčka.

Strážkyně neustále hlídkují kolem úlu. Když spatří vetřelce, vyvolají poplach a vrhnou se neohroženě bránit celé včelstvo.

Létavky sbírají med a pyl z květů a nosí jej do úlu. Část z nich jsou speciálními průzkumnicemi, které především hledají nové zdroje potravy.

Včely spolu mluví tancem

Včelí výkonnost je neuvěřitelně vysoká. Jedna včela může za den navštívit až 30 000 květů, jedno včelstvo za jediný den opylí milióny květů!

Včelky, zvané pátračky, hledají nové zdroje potravy.Výsledky průzkumů musí sdělit dělnicím-létavkám, které pak potravu sbírají. Včelí řeč má podobu složitého tance, při kterém má svůj význam každý nepatrný pohyb. Pátračky tak svým sestrám popíší směr i vzdálenost ke zdroji potravy. Navíc voskový plást, na kterém tančí, jemně rozvibrují pomocí silných hrudních svalů a nožiček, čímž si obecenstvo na taneční představení svolávají.

Jaký náklad unese malá včelka?

Včely na květech sbírají pyl a sají nektar. Nektar přenášejí v  rozšířeném jícnu, takzvaném medném váčku. Unesou téměř tolik nektaru, jako je polovina jejich váhy.

Z pylu uhnětou hrudky a ty pak upevní na zadní nohy. Pro včely je sladký nektar potravou i  „palivem", na které létají. Menší část spotřebují pro sebe, větší část nosí do úlů. Ukládají ho do pláství jako potravu pro larvy.

Kvetoucí zahrada jako prostřený stůl

Barevná zahrada je pro včelky bohatě prostřený stůl. Na jaře přilétají opylovat především ovocné stromy a keře, javory a lípy, po celý rok pak navštěvují rozmanité barevné květiny. Prvním jarním zdrojem nektaru jsou krokusy a pampelišky,pak následují slunečnice, jiřinky, dobromysl, podzimní astry a mnoho dalších druhů pestrých voňavých květin.

Chování, nepřátelé

Představte si 50 tisíc včel pohromadě v úlu. Každá ví, co má dělat a jejich spolupráce je bezchybná. Přitom nemají žádného ředitele. Včelí královnu bychom sice podle jména mohli považovat za panovnici, která vše řídí, ale tak to není. Královna pouze klade vajíčka. Tisíce včel, které sbírají potravu, staví plástve a starají se o potomstvo však ze své komůrky nijak řídit nemůže.

Fungování včelstva jako celku je dodnes záhadou. Některými vědci je dokonce považováno za jakýsi superorganismus - v mnohém se chová jako teplokrevný živočich (udržuje stálou teplotu v úlu, krmí larvy „mlékem“ atd.).

Včely se učí celý život

Včela má zcela mimořádnou schopnost učit se. Létavka si například zapamatuje barvu, tvar i vůni květů jednoho druhu rostliny a tomuto druhu dává přednost mezi desítkami jiných. To má své výhody jak pro ni, tak pro rostlinu. Každý typ květu vyžaduje totiž trochu jinou strategii, jak se nejlépe dostat k nektaru. Včela zvládne dobře jednu strategii a je pak při sběru rychlejší a výkonnější. Takováto specializace je velmi výhodná i pro rostliny. Na huňatém tělíčku včel ulpí mnoho zrníček  pylu, a pokud pochází pouze od jednoho druhu rostliny, je to příznivé pro opylování.

Další učení, které musí létavka zvládnout, je zapamatovat si mapu krajiny v blízkém i dalekém okolí úlu. Vždyť se musí bezpečně vrátit s nektarem zpět. Když se roj včel usadí na novém místě, létavky nejprve podnikají krátké lety kolem nového domova, aby si novou krajinu uložily do paměti. Při těchto prvních průzkumech jim pomáhají sestry v úlu. Vystrkují z úlu zadečky,  uvolňují z nich voňavou látku (geraniol) a tím pomáhají létavkám najít cestu zpět.

Při delších sběrných letech - až 4 km od úlu, mají včely ještě jednu pomůcku. Orientují se pomocí slunce. I když je oblačno, dovedou rozpoznat podle polarizovaného světla polohu slunce. Tuto schopnost mají vrozenou.

Vzkazy neviditelným písmem

Včely nepřistávají na květy, které jsou již  „vypité“. Předchozí létavka je označila látkou viditelnou pouze pro včely. Látka je účinná pouze po určitou dobu, právě tak dlouhou, dokud si květ neobnoví zásobu nektaru. Pak její účinek pomine.

Včely si pamatují, kdy se který květ přes den rozvíjí, kdy je zásoba nektaru největší a podle toho plánují své promyšlené výlety.

Květ jako postýlka

Některé létavky nosí do úlu pyl,jiné nektar, některé sbírají nektar i pyl najednou. V každém případě je jejich práce náročná, proto musí  ze všech dělnic v noci nejdéle spát. Většinou spí v klidném koutě úlu, někdy ale zůstanou venku odpočívají schované v květu se svěšenými tykadly a nožičkami složenými pod tělem.

Stavba těla, základní znaky

Včely mají dva páry blanitých křídel. Ty jim propůjčují dokonalé letové schopnosti.

Nektar sají sosákem, který je součástí lízavě-sacího ústního ústrojí.

Pohyblivé hlavě včel dominují obrovské složené oči.

Chlupy na zadních nohou tvoří tzv. sběrací košíčky pro sběr pylu. Ochlupené je i celé tělíčko, které tak účinně stírá pyl z prašníků.

Nápadným zbarvením těla dávají včely najevo, že ačkoliv jsou malé, díky žihadlu nejsou bezbranné. Za bodnutí však  zaplatí životem - žihadlo již nedokáží vytáhnout. Příroda však takovouto cenu za bodnutí původně pro včely nezamýšlela. Když se včely vyvinuly, na Zemi ještě v té době nežili savci. Z tenké pokožky plazů dokázaly včely žihadlo vytáhnout.Tlustá kůže savců je ale pro ně pastí, ze které se nedokážou vyprostit.

Svět včelíma očima

Veliké oko včely je složeno z přibližně 6000 jednoduchých oček. Svět vidí jako obrovskou mozaiku.

Květy vyhledávají podle barev a vůní, barvy však vidí na rozdíl od lidí odlišně. Nejdůležitější je pro ně žlutá a modrá (většina medonosných květů), červenou nevnímají. Při orientaci v krajině se řídí i ultrafialovým světlem, které nám zůstává skryto.

Při rychlém letu, kdy se soustředí na směr a případné překážky, však barvy nevnímají. Barevné vidění „zapnou“, až když zpomalí.

Lákavé vůně květů, které roznáší vítr, včelky vnímají citlivými tykadly.

Rozmnožování

Včelí matka je jediná plodná včela ve hnízdě. Je matkou obdivuhodně výkonnou. V létě klade každou minutu do připravené buňky plástve jedno vajíčko.

Dělnice kojičky pak larvy „kojí mlékem“, které se jim tvoří ve žlázách na hlavě. Podobně jako mléko savců obsahuje kromě živin i látky podporující obranyschopnost těla proti nemocem. Larvy jsou přikrmovány krmičkami ještě medem a pylem.

V hnízdě mají příjemně teplo, dostatek potravy, a tak rychle rostou. Po ....dnech se přímo v buňce plástu zakuklí, z kukel se po dalších ....dnech vylíhnou dospělé včely.

Nová matka ve starém domově

Většina larev je živena mlékem, pylem a medem. Pouze malá část (1 - 20 larev)se vyvíjí ve větších buňkách plástu, tzv. matečnicích a dostává navíc i sladkou mateří kašičku. Tyto larvy jsou schopné pohlavně dospět a rozmnožovat se. Z nich se narodí nová královna - nová matka.

Dříve než se tak stane, stará matka opustí s částí dělnic  kolonii. Dělnice instinktivně vycítí čas narození nové matky a starou královnu všemožně ponoukají k odletu. Tahají ji např. za křídla a za nohy.

Zbytek dělnic zůstane v úlu s novou matkou. S nimi i plástve naplněné medem a larvami. První vylíhlá královna zahubí žihadlem ostatní ještě nenarozené potenciální matky.

Zatímco včelí královna se dožívá až pěti let (dává vzniknout několika včelstvům), dělnice žijí pouze několik měsíců.

Před výletem drží královna dietu

Dělnice krmí matku po celý její život velmi výživnou mateří kašičkou. Když však stárne, naordinují jí dietu, kašičky dostává méně.Jinak by totiž z úlu před narozením nové matky nedovedla vylétnout.

Družina staré matky vezme na cestu za novým domovem zásobu medu na několik dní. Roj musí rychle najít nový příbytek a okamžitě se začít starat o zásoby potravy.

Mnoho nápadníků, jediná princezna

Ve starém hnízdě zatím dospěje mladá matka a vydá se na svůj jediný zásnubní let. Venku na ni čeká až několik tisíc nápadníků, samců neboli trubců.

Páří se v letu. Matka si v semenném váčku odnáší zásobu spermií pro plození statisíců vajíček. Zásoba jí vystačí na celý život. Na cestě ze svatebního letu zpět do úlu ji chrání pluk dělnic. Trubci po splnění svého úkolu zahynou.

Různé

Architektky, které umí stavět potmě

Roj, který zakládá nové hnízdo, potřebuje k přežití včelstva plástve. Do jejich buněk ukládají dělnice med, oplodněná vajíčka, v nich vychovávají nové potomstvo - larvy.

Plástve včely budují z vosku, který se dělnicím - stavitelkám tvoří ve žlázách na zadečku. Nohama ho prohnětou a pak z něj staví obdivuhodně geometricky přesné plástve.

V dutinách i v úlech pracují včely potmě, jen po hmatu.

Jak vzniká med?

Základem medu je nektar z rostlin. Včely ho ukládají do buněk pláství, obohacují o pylová zrnka a další speciální látky tvořené v jejich vlastním těle. Včelaři med včelám odebírají,  stáčejí ho z pláství, filtrují a ukládají do lahví. Zásoby potravy pak včelkám doplní v podobě cukru.

Jedno včelstvo za sezónu dovede vyprodukovat až několik desítek kilogramů medu.

Lidé kromě medu využívají i včelí vosk z pláství, léčivou mateří kašičku a dezinfekčně působící propolis (viz dále).

Včely udržují v úlu stále přiměřenou teplotu....°C. Pokud teplota klesá, vyhřívají svůj domov vlastními těly chvěním svalů.

Včely umí vyrobit mumie

Kromě nektaru a pylu sbírají včely z pupenů a listů rostlin i pryskyřici.Z ní vyrábějí látku zvanou propolis. V úle s ní dezinfikují stěny buněk nebo mumifikují nevítané živočichy v úlu. Když do hnízda pronikne velký vetřelec, například myš, včely jej dovedou usmrtit, ale je nad jejich síly mršinu odnést. Aby nedošlo k infekci v úlu, uhynulé tělo včely zakonzervují obalením do propolisu.

Mumifikování, včely vynalezly ještě dříve, než staří Egypťané.

Druhy

Včela medonosná (Apis melifera) je jediným druhem společensky žijící včely v Evropě a Africe. V Asii žije dalších osm druhů.

K dalším druhům u nás žijících včel patří včely samotářky, které netvoří společenstva. I ony však umí sbírat pyl a nektar, opylovat rostliny.

Pískorypka jarní (Andrena haemorrhoa) a ploskočelka páskovaná (Halictus quadricinctus) si vyhrabávají svá hnízda v zemi.

Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) hledá útočiště pro výchovu potomstva v trouchnivém dřevě.

Zednice dvoubarvá (Osmia bicolor) si buduje hnízdo v prázdných ulitách hlemýždě zahradního, které rozdělí na komůrky a celé je skryje pod listí či jehličí.

Maltářka zední (Chalicodoma muraria) si příbytek buduje na skalách či zdech, vysuté hnízdo lepí z písku a slin.

Zařazení

Včela medonosná - Apis melifera

řád: blanokřídlí

třída: hmyz

kmen: členovci