Čáp
Na konci března přilétají z jižních krajů čápi. Není zatím ověřeno, jestli přinášejí děti, ale jaro přinášejí určitě.
Čáp je pták brodivý, proto ho příroda obdařila dlouhýma nohama a dlouhým zobákem. Prochází mokřady, břehy rybníků a podmáčené louky. Loví žížaly, žáby, kobylky, ještěrky, hady i malé rybky.
Hnízdo si čápi zakládají v bezpečné výšce, nejčastěji na věžích a komínech. Staví ho z větví, trav, hadrů i starého papíru a každým dalším rokem hnízdo opravují a zvětšují. V době páření můžeme vidět a slyšet jejich rituální tance doprovázené klapáním zobáků. Samička snese 2 – 7 vajec a oběma rodičům začne neúnavná práce. Nejprve se střídají v sezení na vejcích, po narození mladých shání potravu, kterou přinášejí ještě živou do hnízda (až 1,5 kg pro jedno mládě). Po osmi týdnech učí „omladinu“ létat. Brzy totiž budou muset podniknout velmi dlouhou, dobrodružnou i nebezpečnou cestu, protože naši zimu by nepřežili.
Na konci srpna odlétají v hejnech na jih, do teplých krajů. Samečci zůstávají na hnízdě déle, chrání ho před cizími vetřelci. Opouštějí nás jako poslední. Čeká je pouť dlouhá až 10 000 km do jižních oblastí Afriky.
Čáp
Čáp bílý na lovu
Prostředí, potrava
Harpunář a požírač kobylek
Čápi bílí k životu potřebují otevřenou krajinu, mokřady a rybníky. Na vysokých nohou se rozvážně procházejí mělkou vodou a zobákem jako harpunou chytají ryby i obojživelníky. Často ale zavítají i na pole, zejména po orbě, a dlouhým zobákem zde obratně loví přemnožené hraboše. Nepohrdnou ani chutným červem, v nouzi snědí i mršinu. Aby čáp kořist pohodlně spolknul, někdy si ji nadhodí zobákem a chytne ji ze vzduchu. V Africe zase loví převážně sarančata, za jejichž velikými hejny putují. Dostali díky tomu i přezdívku – požírači kobylek.
Životu v kulturní krajině se čápi bílí celkem dobře přizpůsobili poté, co jim lidé vysušili mnoho původních útočišť, přírodních mokřadů. Přesto alespoň trochu živé vody uprostřed zemědělské krajiny potřebují. Nesvědčí jim také užívání pesticidů v zemědělství, nebezpečné jsou pro ně i stožáry vysokého napětí –yvýšená místa je totiž přitahují. v
... a na hnízdě
Chování, nepřátelé
V blízkosti čapích hnízd je někdy slyšet hlasité klapání zobáky. Nejčastěji se ozývá při příletu čapího páru na hnízdo brzy na jaře a při rituálních námluvách. Čápi při milostném klapání hluboce zaklánějí hlavy. Někdy se klapání ozývá, když nad hnízdem přelétávají cizí čápi. Může to být pozdrav, ale také sdělení: „Toto je náš revír a naše hnízdo!“ Čápi jsou však většinou společenští a velmi snášenliví a na vhodných místech může několik rodin hnízdit i velmi blízko sebe, v malé kolonii.
Dříve bylo každoročně mnoho čápů uloveno při přeletu na jih. Nyní je tento bezohledný lov zakázán, ovšem ochranu na všech afrických zimovištích nelze zajistit snadno.
Jak čápi najdou cestu do daleké Afriky?
Čáp bílý
Mladí čápi se konci srpna shlukují do hejn. Odlétají na jih dříve než jejich rodiče. Cestu naleznou instinktivně, aniž by ji kdokoliv z nich znal. Orientace ptáků při dalekých tazích je dodnes trochu záhadou – orientují se podle slunce, hvězd a měsíce, podle krajiny pod sebou. Na přelet přes Středozemní moře si vybírají nejužší část přes Španělsko nebo se moři vyhnou přes Turecko.
Při letu využívají vzestupné, teplé vzdušné proudy, proto nelétají nad mořem, kde se vzduch neohřívá. Mistrně plachtí, kloužou na svých širokých křídlech a šetří síly. Let do střední či jižní Afriky je úctyhodný výkon, čápi denně ulétnou až 300 km.
Rozmnožování
Sameček přilétá na hnízdiště obvykle o několik dní dříve než samička. Při návratu doufá, že hnízdo, kde spolu minulé léto vychovali mláďata, najde na svém místě a bude se moci hned pustit do oprav. Většina párů je trvalá, samec a samice spolu vychovávají mladé po celý život. A na jaře se rádi vracejí na stejné místo.
Obří čapí hnízda nejen na komíně
Svůj domov čápi stále zvětšují a zdokonalují, takže po mnoha letech může stavba z drnů a větví vážit až celou jednu tunu. Hnízdo bývá přibližně 1,5 m široké a někdy i tak vysoké. Někdy se stane, že čápi při stavbě a zvelebování hnízda ukradnou hospodyním prádlo ze šňůr a použijí jej na vystýlku.
Dříve čápi hnízdili na skalách a na stromech, nyní většinou na lidských staveních, vysokých budovách a komínech. Každopádně potřebují místo, kam za nimi žádný lovec nevyšplhá a kde mohou vychovávat svá mláďata v bezpečí.
Čapí rodina
Rodiče se při sezení na vejcích střídají a zrovna tak se střídají i v péči o mláďata, která se vylíhnou po 33 – 34 dnech. Chrání je křídly před deštěm a sluncem. Přinášejí jim rozmanitý hmyz a později i drobné obratlovce. Mláďata mohou být jen dvě, ale také se jich může vyklubat až sedm, a to se pak rodiče musejí ohánět, aby je nakrmili. V chladných a vlhkých létech velké množství mláďat uhyne, protože je rodiče nedokáží všechny uživit ani ochránit před chladem. Potravu jim nosí po celé dva měsíce. Za tu dobu malí čápi zesílí, vyrostou jim pera a mohou se pustit do prvních, nesnadných pokusů o let. Létat se naučí brzy, ale k prvnímu letu je musí rodiče povzbuzovat. Odrostlá mláďata jsou již velká jako dospělí čápi, sama loví i létají do Afriky, ale zcela dospějí a své vlastní hnízdo si založí nejdříve za tři roky.
Stavba těla, základní znaky
Rozpětí křídel: 155 – 165 cm
Délka života: až 33 let ve volné přírodě a až 48 let v zajetí
Různé
Pro nová hnízda připravují lidé čápům na vyvýšených místech podložky. Musí být dostatečně velké a stabilní, aby obrovské čapí hnízdo unesly.
Každoročně u nás zahnízdí přes 800 párů čápů bílých.
Čáp je symbolem štěstí a plodnosti. V poezii a pohádkách nosí lidem děti.
Čáp černý
Druhy
Kromě čápa bílého obývá naši krajinu jeho tajemný, skrytěji žijící příbuzný, čáp černý. Hnízdí v lesích a loví nejraději v lesních tůňkách a potůčcích. Někdy se korytem potoka dobrouzdá až na pole či do vesnice, ale přesto jej málokdo spatří. Je totiž plachý. Je také velmi vzácný a ohrožený.
Zařazení