Prostředí, potrava

Hrobaříci prosluli svým podivuhodným chováním. Jejich larvy se živí především mršinami. Rodiče jim potravu zahrabávají do země, aby jim jiní živočichové z hostiny neujídali. Dospělí brouci pak většinou loví drobný hmyz a jeho larvy.

Broučí pohřební služba

Hrobaříci dovedou pohřbít vzhledem ke své  velikosti i velké uhynulé živočichy: hlodavce či ptáky. Mrtvá těla   postupně podhrabávají až do hloubky 10 cm. Na obtížnějším podkladu jim pohřbívání  trvá až 10 hodin, na vhodnějším, měkčím, celou akci stihnou i za tři hodiny. Snaží se pracovat co nejrychleji, aby jim mršinu neodneslo větší zvíře.

Pokud hrobařík narazí na mršinu, která leží na místě, kde ji nemůže zahrabat (beton, příliš tvrdá zem), dokáže ji velmi důmyslně posunout na vhodnější místo.

Různé druhy hrobaříků žijí na polích i v lesích.

Chování, nepřátelé

Je-li hrobařík napaden, vypouští nepříjemně páchnoucí sekret.

Hrobaříci dokáží stridulovat, tzn. vyluzovat vrzavé zvuky pomocí speciálního orgánu na zadečku. Tyto zvuky slouží nejen k obraně, ale i k dorozumívání mezi partnery. Vydává je i samička, když pracuje v podzemí.

Rozmnožování

Jakmile sameček hrobaříka obecného najde vhodnou mršinu, což je většinou malý hlodavec nebo pták, začne vylučovat látku, tzv. feromon. Přiláká tak samičku a společně  zahrabou mršinu do země. Nakonec se u ní spáří.

Záhada hrobaříkovy krypty
V zemi hrobaříci zbaví mrtvého živočicha peří a srsti a snaží se ho sbalit do tvaru koule. Aby mrtvé tělo nepodlehlo rychle zkáze, přenesou na něj dravé roztoče. Ti pojídají vajíčka much, která sem byla nakladena během zahrabávání. Larvy much by mršinu časem  znehodnotily.

V další práci pokračuje obvykle již samička sama. Okolo mršiny vytvoří chodbu, takzvanou kryptu, s menší postranní komůrkou, kam naklade vajíčka. Do mršiny pak vypouští trávicí enzymy a vyhloubí v ní jamku pro budoucí potomstvo.

Larvy v podzemním hnízdečku

Když se z vajíček po pěti dnech vylíhnou larvičky, putují ihned z komůrky za potravou. Uvelebí se v jamce, kterou pro ně matka v mršině vydlabala. Paní hrobaříková je poté krmí kapičkami natrávené potravy, pěkně jednu larvu po druhé.

Po pár hodinách jsou larvy již schopné živit se samy, matka je ale stále s nimi a přikrmuje je znovu, když přijde náročné období svlékání.

Když larvy povyrostou, nepotřebují už ani natrávenou potravu a do mrtvého živočicha se zakusují.

V dalším stadiu vývoje, asi po dvanácti dnech, se larvy v kryptě kolem mršiny zakuklí. Za dva týdny se pak vylíhnou noví, dospělí hrobaříci.

Stavba těla, základní znaky

Hrobaříci mají velmi silné nohy, které jim slouží k hrabání.

Tykadla dokáží velmi citlivě zachycovat pachy. Díky nim hrobaříci spolehlivě najdou čerstvě uhynulá zvířata.

Největším hrobaříkem je hrobařík velký, který dosahuje velikosti až 3 cm. Většina menších druhů měří kolem jednoho centimetru.

Některé druhy hrobaříků mají výrazné zbarvení. Napodobují svým zbarvením vosu, aby odstrašili predátory.

Různé

Mezi hrobaříky často dochází k soubojům o mršinu, které v případě setkání menšího druhu s větším může skončit i smrtí menšího.

Hrobaříci mají v přírodě nezastupitelné a velmi důležité místo. Čistí přírodu od mršin a loví larvy much, přenašečů různých onemocnění.

Druhy

Hrobařík černý (Necrophorus humator) žije nejčastěji v lesích.

Hrobařík velký (Necrophorus germanicus) je naším největším hrobaříkem. Daří se mu na polích a loukách v teplejších krajích.

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) se často vyskytuje i na zahradách a v parcích.

Mezi další druhy patří čilý hrobařík slídivý (Nicrophorus investigator).

Zařazení

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Řád: Brouci (Coleoptrea)
Čeleď: Mrchožroutovití (Silphidae)