Chrobák
Chrobák lesní
Druhy
Chrobák velký (Geotrupes stercorarius) se živí trusem, vytváří síť chodeb.
Chrobák révový (lethrus apterus) se živí čerstvými listy rostlin, samička listy pěchuje i do podzemních chodeb. Zde skvasí, podobně jako tráva v silážních jamách či věžích, a slouží pak jako potrava pro larvy. Tento druh je velmi vzácný, žije ojediněle ve stepních oblastech jižní Moravy.
Chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus) je podobný chrobáku velkému, ale menší. Žije v lesích, nejčastěji ho spatříme podél lesních cestiček a v borůvčí. Živí se trusem a různými zbytky rostlin a mršinami. Jeho larvy se vyvíjejí v trusu pod zemí.
Chrobáci jsou často zaměňováni s vrubouny. Ti však patří do jiné čeledi, čeledi vrubounovitých. Nejznámější z nich jsou vrubouni posvátní, žijící v oblasti Středomoří. Podobně jako někteří chrobáci válejí pro své potomky kuličky z hnoje.
Prostředí, potrava, ochrana
Některé druhy chrobáků žijí v otevřené krajině – na loukách, pastvinách, při okrajích polí, jiné dávají přednost lesům. V krajině, kde převládají velké lány polí, dostatek potravy brouci nenajdou, proto jich tu potkáme jen velmi málo. Většině druhů svědčí pestrá kulturní krajina. Některé druhy jsou vázány na teplá stepní stanoviště a u nás jsou velmi vzácné.
Chrobáci se ponejvíce živí trusem velkých domácích i volně žijících zvířat jako jsou krávy, koně, srnci, jeleni a další. Odklízejí rozkládající se látky a výkaly a tím jsou v přírodě nepostradatelnou úklidovou službou.
Chování, nepřátelé
Chrobáci jsou velcí budovatelé, a to ve skrytu pod zemí. Chodby, které hloubí pro své potomstvo, jsou oproti jejich tělesným rozměrům unikátními díly.
Létají nízko nad zemí. Jsou velcí a zavalití, takže při letu působí trošku těžkopádně.
Mezi přirozené nepřátele chrobáků patří hmyzožraví ptáci a savci, např. ježek, rejsek a další.
Některé druhy chrobáků si válí kuličky z hnoje, podobně jako jiní, známější mistři koulaři, vrubouni.
Chrobák lesní
Stavba těla, základní znaky
Nejrozšířenější je u nás chrobák velký. Je to zavalitý brouk velký 1,6 – 2,4 cm.
Na hlavě má tykadla – orgány hmatu a čichu, které ho neomylně dovedou ke kupce voňavého trusu.
Z hrudi vyrůstají tři páry silných trnitých nohou, dokonale uzpůsobených k výkonnému hrabání nebo k válení a dva páry křídel. Svrchní pár je, stejně jako u ostatních brouků, přeměněn v tvrdé ochranné krovky. Jsou zbarveny černě s tmavomodrým až fialovým lesklým nádechem.
Rozmnožování
Brouci se začínají rozmnožovat již za prvních teplých, jarních dnů. Nejznámější a nejhojnější z chrobáků, chrobáci velcí, si partnera hledají přímo na hromádce trusu, kam se po setmění slétají z širokého okolí.
Různé
Chcete poznat, jak silné jsou nohy chrobáka? Dejte si brouka do dlaně, opatrně ji zavřete a nechte mezi palcem a ukazovákem menší škvírku. Ucítíte, jakou silou se brouk snaží ze sevření dostat. Musíte však dávat velký pozor, abyste mu neublížili.
Záhada zmizelého koblížku
Když chrobáci velcí najdou vhodnou hromádku trusu, vyhrabou pod ní až 50 cm hlubokou jámu s hlavní chodbou a množstvím postranních chodiček. Každá má na svém konci komůrku. Do té naklade nejprve samička vajíčko, poté ji vyplní trusem a nakonec ústí chodbičky pečlivě zazdí zeminou. Vylíhlé larvy se pak prokousávají chodbičkami naplněnými dostatkem potravy k hlavní chodbě.
Souhra samečka se samičkou v péči o potomstvo je pozoruhodná. Jeden bez druhého by dílo nevybudoval. Sameček přináší trus a odnáší vyhrabanou zeminu, samička je zase odbornice na pěchování trusu do chodbiček.
Trus tak může záhadně zmizet z cesty, kde jste ho ještě nedávno spatřili.
Když se z vajíček vylíhnou larvy, mají dostatek potravy a jsou v bezpečí. Pod zemí se i zakuklí a přezimují.
Chrobák vrubounovitý
Pozorovat chrobáky velké při práci je zážitek. Ještě zábavnější je počínání chrobáka vrubounovitého, který je ale bohužel již vemi vzácný. Sameček se samičkou si z trusu uplácají až centimetr velkou, krásně kulatou kuličku. Poté ji hbitě valí do úkrytu, pobíhají kolem, hledají nejschůdnější cestu.
Když se setká více párů se svými kuličkami, občas si své poklady navzájem kradou.
Když kuličku párek konečně dovalí na vhodné místo, vyhloubí pod ní jamku, do které celá zapadne. Samička ji ještě vytvaruje, a pak do ní naklade vajíčka.
Vylíhlá larva se živí trusem uvnitř kuličky, která ji kromě potravy poskytuje i bezpečný úkryt. V kuličce se i zakuklí. Z kukly nakonec vyleze dospělý brouk.
Při práci se chrobáci sami posilňují trusem – chutná nejen jejich larvám, ale i jim samotným.
Zařazení
Chrobák velký – Geotrupes stercorarius
Chrobák lesní – Anoplotrupes stercorosus
