Mandelinka
Mandelinka bramborová je krásně zbarvený brouk, radost pohledět, i noční můra zemědělců, postrach bramborových polí. Pruhovaný brouček se stal ve druhé polovině minulého století obávaným nepřítelem, protože dokázal likvidovat rozsáhlá pole brambor. Velmi rychle se množí.
Na rozdíl od člověka se neživí hlízami (bramborami), ale zelenými bramborovými natěmi. Původně žila mandelinka bramborová jen v Americe, lidé ji nechtěně převezli na lodích i do Evropy.
Našim dravým živočichům příliš nechutná, nemá tedy u nás mnoho přirozených nepřátel. To je důvod, proč zemědělci používají proti mandelince chemické postřiky. Spolu s mandelinkami jsou ale zahubeni i jiné druhy hmyzu, a to i její přirození nepřátelé slunéčka a střevlíci.
Mandelinka
Prostředí, potrava
Mandelinka bramborová nepatří k našim původním druhům hmyzu. Původně žila pouze v severoamerickém Coloradu a živila se na divokém lilku. Když však lidé začali ve velkém pěstovat brambory, zjistila, že tato lilku příbuzná rostlina chutná ještě lépe. Přesedlala proto na bramborovou nať a díky polím se rozšířila po celém severoamerickém kontinetu.
Netrvalo dlouho a byla zavlečena i do Evropy, kde se začala šířit především po skončení první světové války. V naší republice zemědělci její invazi pocítili poprvé po roce 1950.
I když mandelinka dává přednost kulturním lilkovitým rostlinám, jako jsou brambory, rajčata, papriky a lilek, v případě potřeby se živí i planými bylinami.
Chování, nepřátelé
Mandelinky mají vyvinutý specifický způsob obrany před predátory. Pokud se cítí ohroženy, stáhnou nohy pod tělo, spadnou z listů rostlin na zem a dělají takzvaně „mrtvé brouky". Podobný způsob úniku před nepřáteli využívá celá řada brouků z čeledi mandelinkovitých a nosatcovitých.
Kromě toho mandelinky vypouštějí sekret, který má svým pachem a chutí případného útočníka odradit.
Pro většinu našich masožravých živočichů je mandelinka nepoživatelná. Stravitelná je pro slunéčka, která loví její larvy, ploštice a střevlíky.
Mandelinka se šíří na menší vzdálenosti, při letu jí pomáhá vítr.
Přezimuje zahrabaná v zemi, až v metrové hloubce.
Stavba těla, základní znaky
Mandelinka bramborová je velká přibližně 1cm, má oválný tvar těla, typické žlutobílé zbarvení, přerušované deseti černými pruhy (jak napovídá druhové latinské jméno).
Tělo je, jako u všech brouků, složeno z hlavy, hrudi a zadečku. Na hlavě má tykadla - citlivé orgány hmatu a čichu. Z hrudi vycházejí tři páry nohou a dva páry křídel, z nichž svrchní pár je přeměněn v tvrdé krovky, které chrání její tělo.
Rozmnožování
Na jaře, kdy se půda dostatečně oteplí, klade samička na spodní stranu listů rostlin shluky vajíček, ze kterých se přibližně po jednom až dvou týdnech líhnou žravé, červené larvičky. Ty se stejně jako dospělec živí listy lilkovitých rostlin, především brambor.
Mandelinka, přebornice v kladení vajíček
Když se larvy dostatečně vykrmí a několikrát svléknou a povyrostou, zakuklí se v půdě, asi 7 cm pod zemí v tak zvaných kukelních kolébkách. Můžeme je vidět např. při sklizni brambor. Z kukel nakonec vylézají dospělé mandelinky. Celý vývin může trvat měsíc, ale také jen deset dní, podle teploty a dostaku potravy.
Čerstvě vylíhlí brouci se dva týdny intenzivně krmí, aby nabrali sil, a pak se hned pustí do páření a kladení vajíček. Jedna samička může během svého dvouletého života naklást až 2400 vajíček!
Různé
V minulém století byl v naší republice proti mandelince veden masivní boj , protože ohrožovala úrodu na obrovských plochách po celé republice. Sbírala se mechanicky, ručně, na pomoc zemědělcům vyjížděly celé školy. K hubení se používal i chemický postřik. Jenže řešení pomocí insekticidů - látek hubících hmyz - bývá krátkozraké a v důsledku škodlivé nejen pro přírodu, ale také pro pole samotné. Zahubí totiž i přirozené nepřátele mandelinek, jako jsou dravé ploštice, střevlíci a další živočichové. Mandelinka se pak množí o to lépe.
Omezit výskyt mandelinky lze například i prostým střídáním plodin, kdy se lilkovité rostliny (brambory) na stejném místě vysazují znovu až po třech letech.
Mandelinka bramborová původně brambory vůbec nejedla
Je zajímavé, že původní území rozšíření mandelinky bramborové a původní území rozšíření brambor jsou odlišné. Mandelinka pochází z oblasti Colorada, ale brambory jsou z oblasti And v Jižní Americe. To, že se potkaly, je dílem člověka a jeho převozu brambor mezi státy a kontinenty.
Druhy
Mnoho brouků z čeledi mandelinkovitých je v naší přírodě původních.
Mandelinka nádherná (Chrysomela fastuosa) má nádherné, lesklé krovky, které hrají všemi barvami. Žije na rostlinách z rodu konopice.
Mandelinka lesklá (Phyllodecta vulgatissima) je drobounká mandelinka, která žije na vrbách.
Rákosníček nohatý (Donacia crassipes) má velmi vybíravé larvy - živí se pouze na leknínech a stulících, žijí tedy u vody.
Bázlivec olšový (Agelastica alni) je modrofialový brouček, který se spolu se svými larvami živí listy olší.
Chřestovníček liliový (Lilioceris lilii) se vyskytuje i na zahradách, kde spolu s larvami okusuje liliovité rostliny.
Zařazení
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata)
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Řád: Brouci (Coleoptera)
Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae)
