Druhy

V České republice se vyskytuje přibližně dvacet druhů violek. Většina z nich má fialové či modré květy, tak jako třeba známá violka vonná. Podél polních cest rostou ponejvíce dva druhy, violka rolní a violka trojbarevná.

Rozlišení violky trojbarevné a violky rolní dělá botanikům značné problémy. Stále není úplně jasné, čím se vlastně navzájem liší. Zdá se, že rozdíly publikované v našich knihách
a botanických klíčích neodpovídají skutečnosti. Snad se
botanici po důkladném studiu polních violek brzy dohodnou.

Botanické znaky

Lodyha polních violek dosahuje výšky až 30 cm. Roste vzpřímeně, u země i poléhavě.

Listy mají dlouhý řapík a na rozdíl od většiny našich violek jsou výrazně vroubkované.

Květy bývají nejčastěji drobné. Barva květů je proměnlivá. Vždy je však aspoň část květu zbarvena smetanově (žlutobíle).

Zimu violky přečkávají pomocí drobných semen v půdě.

Prostředí, ochrana, ekologie

Polní violky patří k běžným plevelům. Rostou na polích,
kolem polních cest, v kulturních (tj. hospodářských) loukách
či na suchých trávnících.

Léčivé účinky

Sbírá se kvetoucí nať.

Aplikuje se při onemocněních dýchacích cest, močového měchýře, gynekologických zánětech.

Je přísadou do šampónů, působí proti vypadávání vlasů.

Lidové názvy, pořekadla, rčení

maceška, bylina trojíčná, fialičky, koření srdečné (tvar květu), macocha, macoška, pětbolestí, sirota, trojník, violka trojící

Oči jako fialky. (Něžné, tmavě modré oči.)

Je skromná jako fialka. (Je velmi nebo příliš skromná, tichá
a zdrženlivá.)

Někdy se užívá žertovná varianta: Je skromná jako fialinka.

Je to jako jedna fiala. (Je to výborné a zcela uspokojivé, potěšující.)

Různé

Violka se prý přidávala do nápojů lásky.

Staří Řekové ji také používali ke zmírňování hněvu a utišení bolesti hlavy.

Zařazení

Violka rolní – Viola arvensis

Violka trojbarevná – Viola tricolor

Violka vonná - Viola odorata

čeleď: violkovité