Druhy

V české přírodě je uváděno sedm druhů jitrocelů. Běžné a známé jsou především dva: jitrocel kopinatý a jitrocel větší. Liší se od sebe především tvarem listů. Jitrocel kopinatý má na rozdíl od svého příbuzného listy několikanásobně delší než širší, tvarem připomínají kopí.

Botanické znaky

Jitrocel kopinatý je až 30 cm vysoká rostlina, kterou v půdě ukotvuje kůlovitý kořen. Listy mají tzv. kopinatý tvar, tedy jsou mnohokrát delší než širší. Z přízemní růžice listů vyrůstá na dlouhých stopkách několik květních klasů. Ty jsou složené z velmi drobných hnědavých kvítků a listenů, z nichž vyčnívají pouze žlutobílé tyčinky. Květní klásek je na rozdíl od jitrocele většího výrazně kratší a širší. Rozmnožuje se převážně semeny. Kvete od května do září.

Prostředí, ekologie, ochrana

Jitrocele patří k běžným rostlinám na zahradách, loukách a podél cest,  vyskytují se téměř po celém světě. V České republice rostou hojně od nížin do horských poloh.

Léčivé účinky

Jitrocel patří mezi nejvýznamnější léčivé byliny. Používali jej již antičtí lékaři, ve staré Číně jím léčili tuberkulózu, Alexandr Veliký ho užíval proti úporným bolestem hlavy. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest.

Čerstvě lisované rostliny mohou být užívány proti zažívacím poruchám. Pomáhá proti střevním zánětům, bolestem břicha a upravuje zažívací činnost.

Ani při dlouhodobém užívání nemá škodlivé účinky.

V lidové praxi se zevně někdy používá na obklady při ekzémech, spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy. Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce.

Lidové názvy, rčení, pořekadla

babí listí, babí ucho, beraní jazyk, beraní ocásek, celník, celníček, celník hojílek, hojínek, hadí plevel, hitrocíl, itrocín, jatrocel, jazejčky, jitrocel špičatý, jitrocíl, kolocír, myší ocas, noha bílého muže, stopa bílého muže (severoam. Indiáni), psí jazýček, psí uši, ranocel, skorocel, svárník, špičatej jitrocel, král cest

Různé

Do Severní Ameriky přivezli jitrocel přistěhovalci z Evropy. Indiáni mu proto říkali „noha bílého muže“ nebo „stopa bílého muže“. Výstižné je i pojmenování „hadí plevel“, které dostal díky svým účinkům proti hadímu uštknutí.

Kdysi se na vesnici často používal jitrocel i v kuchyni. Nasekaný se přidával do polévek, míchaných vajíček, nádivek a salátů. Nejčastěji se z něj ale vařil čaj.

Jitrocel poznáte podle listů, které se odborně nazývají kopinaté a opravdu vypadají jako malá kopí.

Zařazení

Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata

Jitrocel větší – Plantago major

čeleď: jitrocelovité