Voda
Voda je nejvzácnější tekutinou na Zemi. Pro nás, kdo máme vody dostatek, napouštíme si jí plné bazény, kropíme trávníky a kupujeme ji balenou v obchodech, možná cenu nemá. Lidé, kteří žijí v oblastech, kde voda není, a kteří neustále trpí žízní, její cenu znají.
Voda vytéká ze země v podobě pramínků, slévá se do potoků a řek, ty ji odvádějí do moře, nad vodními plochami se vypařuje v podobě páry, nad zemí vytváří mraky a z těch opět padá jako déšť, který se vsakuje do země. Celý tento koloběh se opakuje znovu a znovu po mnoho miliónů let.
Voda je v lidském těle, v rostlinách a zvířatech, je ve vzduchu, a dokonce i na zemských pólech ve formě ledu a sněhu. Na zeměkouli pokrývá 2/3 plochy, jen 1/3 je tvořena pevninami.
Známe ji ve třech skupenstvích: pevném jako sníh a led, kapalném jako voda a plynném jako vodní pára. Důležitou hranici mezi skupenstvími tvoří teplota. Při 0 °C voda mrzne, při 100 °C se proměňuje v páru.
Voda
Chemické složení
Voda se skládá ze dvou prvků: vodíku a kyslíku. Tvoří sloučeninu H2O. Je to velice jednoduchá sloučenina ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku.
Tak jednoduché to ale s vodou přece jen není. Ve vodě bývají rozpuštěny různé minerální látky, které jsou potřebné i pro naše zdraví.
Vlastnosti vody
Voda je bezbarvá čirá tekutina. To však platí pouze o chemicky čisté vodě, která se v přírodě vyskytuje jen zřídka. Přírodní voda většinou barvu má. Získává ji z prostředí, ve kterém se nachází nebo kterým prosakuje, ale prostým okem barvu přírodní vody obvykle nepostřehneme.
Chemicky čistá voda je bez zápachu. To samozřejmě neplatí o vodě užitkové ani o vodě, která se vyskytuje volně v přírodě. Kdo někdy šel cestou po louce, kterou předtím projel fekální vůz, dá nám za pravdu. Nemusíme ale uvádět ty nejkřiklavější příklady, i voda minerální, za kterou jezdí nemocní do lázní, má někdy velmi nepříjemný zápach. Jindy může voda vonět – zemí nebo čerstvě napadaným listím.
S chutí vody je to stejné jako s její barvou a zápachem. Chemický čistá voda je bez chuti. V přírodě je ovšem každý kalíšek nabrané vody chuťově jiný. Jinak chutná voda ze studny, jinak z pramínku, který vytéká ze skály, a úplně jiná je voda z vodovodního kohoutku.
Voda má schopnost rozpouštět některé látky. Vhodíte-li do vody kostku cukru, rozpustí se stejně jako sůl a vytvoří s vodou pravý roztok. Voda je nejuniverzálnějším rozpouštědlem. Ve vodě se naopak nerozpouštějí tuky nebo oleje.
Teplota vody. Při teplotě 0 °C se voda proměňuje v led. Při teplotě
100 °C voda vře a proměňuje se v páru. To však platí pouze při hladině moře. Ve vyšších nadmořských výškách vře voda při nižších teplotách, např. na Mont Blancu – nejvyšší hoře Evropy – by se začala vařit voda na čaj při teplotě asi 85 °C.
Hustota vody je jednou z největších zvláštností této podivuhodné kapaliny. Hustota vody je největší při teplotě 4 °C, a proto se voda této teploty drží u dna. Díky tomu tam ryby přečkávají i velmi tuhé zimy.
Dělení vody podle vlastností
měkká – obsahuje málo minerálních látek
tvrdá – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
mořská voda – slaná
destilovaná voda – voda zbavená minerálních látek
minerální voda – obsahuje mnoho minerálních látek
napájecí voda – voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí
těžká voda – voda vyrobená z těžkých atomů vodíku
Různé
Voda v pevném skupenství má větší objem než ve skupenství tekutém.
První fotografie sněhové vločky pořídil v lednu 1885 pan W. Bentley. Stihl vločky vyfotografovat dřív, než roztály nebo vysublimovaly, protože je zachytil na černý samet. O vločkách říkal: Sněhové vločky jsou „maličké zázraky nekonečné krásy“. Na světě s největší pravděpodobností nenajdete dvě naprosto stejné.
Všechno na světě vibruje. Některé vibrace můžeme vidět nebo cítit. Třeba když máme zimnici. Ale i věci ve zdánlivém klidu se neustále chvějí. Naše oči to však nevidí. Nejsou tak dokonalé.
Dr. Masaru Emoto je významný japonský vědec, který se zabývá výzkumem vody. Pomocí originální fotografické metody se mu podařilo zachytit na fotografiích strukturu krystalů vody. Svými výzkumy prokázal, že je voda významným nosičem informací.
Jeho fotografie krystalů zmrazené vody fascinují svět již mnoho let.
M. Emoto zjistil, že voda věrně zrcadlí vše, co se děje v naší mysli. Napsal několik knih. Např. v knize Skutečná síla vody se dozvíte mnohé o jedinečných vlastnostech vody a její schopnosti zlepšit naše zdraví a život. Uvidíte, jak na vodu působí každý z nás. A nejde jen o vodu, kterou pijeme; vodu máme v sobě pořád, vždyť tvoří až 70 % lidského těla.
Pan M.Emoto věděl, že voda reaguje na naše slova i myšlenky. Uměl vodou uzdravit své blízké. Ale lidé nevěří tomu, co nevidí. Vlastně právě proto vyvinul techniku fotografování krystalů zmrzlé vody. Krystaly se stávají krásnými, když na sklenici vody nalepíme slovo Láska a Díky. Vyzkoušel různá slova, fotografoval krystaly ze vzorků vody z nejrůznějších míst světa. A krystaly se lišily, byly ošklivé i krásné. Nejlépe jsou rozdíly vidět v jeho knize Voda a léčivá síla modlitby. Říká v ní: „Voda zachycuje vibrace slov a odráží je v podobě krystalu. Pokud je slovo užíváno správně, je reakce vody stejná, nezávisle na jazyku. Je třeba být co možná nejpřesnější, neboť voda je na vibrace velmi citlivá. Slova Láska a Díky mají velice pozitivní energii. Voda může znovu získat pozitivní energii, i když je znečištěná.“
Pro mnohé z nás mohou být fotky krystalů zmrzlé vody nepochopitelné a neuvěřitelné. Musíme si však uvědomit, že příroda je tak bohatá, že si vůbec nemůžeme myslet, že jsme ji prozkoumali již ze všech stran.
Vědci začínají poznávat, že bude třeba uznat i další kvalitu vody – schopnost přijímání a zapamatování informací.
Na schopnosti vody rozpouštět látky a naředit je ve velmi malém množství, kdy již bychom řekli „Nic už tam není!“, je založeno léčení homeopatickými preparáty, které funguje již 200 let, ale které zatím klasičtí lékaři odmítají jako nevědecké.
Francouzský virolog Luc Montagnier své kolegy na prestižní mezinárodní konferenci šokoval, když předložil novou metodu pro detekci virových infekcí, která je velmi blízká základním principům homeopatie.
Laureát Nobelovy ceny, který objevil souvislost mezi HIV a AIDS, tvrdil, že homeopatie by mohla mít pevné vědecké základy.
Montagnier řekl, že roztoky obsahující DNA patogenních bakterií a virů, včetně HIV, „mohou emitovat rádiové vlny nízké frekvence“, které způsobují, že molekuly okolní vody se uspořádají do „nanostruktur“. Tyto molekuly vody, řekl, mohou také emitovat rádiové vlny.
Tvrdil, že voda si může takové vlastnosti zachovat dokonce i poté, co jsou původní roztoky silně naředěny, až do té míry, kdy původní DNA v podstatě zmizí. Tímto způsobem si prý voda zachová „vzpomínky“ na látky, se kterými byla v kontaktu – a lékaři mohou tyto emise použít pro detekci nemocí.
