Lípa
Lípa
Lípy - družné stromy. Lidé se pod nimi scházeli v důvěře a pospolitosti. Měli bychom sázet nové a šetřit stařenky.
„Znám lípy na křižovatkách cest, obrovské lípy u samot, na vsích, lipovou alej vedoucí do zámku vévodova, ale v srdci nosím ty, kde jsme si hráli jako děti. Podnes voní v mých vzpomínkách.“, vyznává se Jaroslav Duriš ve své knížce o stromech.
Botanikovi je lípa stromem listnatým, kvetoucím od června do srpna s květy o pěti lupíncích s medovou kapkou na vnitřní stěně. Poučil by nás, že v Čechách najdeme druh malolistý a velkolistý, ale poněvadž je mezi oběma mnoho přechodů, není snadné najít lípu, o níž bychom zcela bezpečně řekli, zda je to ta či ona.
Včelař by vychválil kvalitní, téměř tekutý lipový med a lípu s téměř šedesáti tisíci květy jako pastvu pro včeličky.
Řezbáři si oblíbili její bílé, měkké a lehké dřevo, z něhož jsou vyřezány slavné oltáře a madony s dítětem.
Léčitel by doporučil voňavý léčivý čaj.
Lípa v překladech různých národů vždy značí ohebnost, měkkost, vřelost, mír. Proto se asi spory dříve řešily pod starou lípou. Naladí prý soudce milosrdně, rozhádané strany smíří a na světlo se dostane čistá pravda.
V Klokočově na návsi mají starou, prý tisíciletou lípu. Povídá se, že pod ní zastavil a spočinul Karel IV. se svou družinou léta páně 1370. Na jejím kmeni je deska s nápisem:
„Tisíc skoro let přeletělo přes moji hlavu a jsouc nejstarší v království, mohu vyprávět o sv. Václavu, o slávě Žižkově a Jiříkově, o ponížení lidu českého po bitvě bělohorské.
Stáří moje nechť vzhlíží k šťastným dnům příštích věků.“
Botanické znaky (lípa srdčitá)
výška
Koruna lip je košatá, hustá, často nepravidelně utvářená a vysoko nasazená na kmeni. Někdy bývá až 30 m široká.
Kmen lípy je silný, často křivý.
Samostatně rostoucí jedinci mají kmen nízký, brzy větvený do silných větví. Na sutích mají lípy tvar keřovitý.
Kůra je v mládí hladká a šedá, ve vyšším věku mělce podélně rozpraskaná.
Jednoduché listy mají typicky srdčitý tvar s krátkou, ale zřetelnou špičkou. Často jsou širší než delší (6 x 5 cm).
Okraje listů jsou jemně pilovitě, zubaté, na líci leskle tmavozelené, na rubu modrozelené a v paždích žilek
s chomáčky rezavě hnědých nebo bílých chlupů.
květy, plody, semena
Kvete až v červenci. Vonné běložluté oboupohlavné květy
tvoří převislá květenství, která jsou srostlá a opatřená blanitým jazykovitým listenem. Ten je 5 - 8 cm dlouhý a slouží jako létací aparát při šíření semen. Vůně láká hmyzí opylovače.
Plodem je kulovitý oříšek, jen asi 6 mm velký, tenkostěnný, lysý. Lípa se rozmnožuje se pouze semeny.
věk
400 - 500 let
Lípa
Druhy
Lípa srdčitá, též malolistá (Tilia cordata)
Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
Lípa plsnatá, též stříbrná (Tilia tomentosa)
Lípa na památném místě
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Lípa je původní evropský strom, rozšířený od severního Španělska po Skandinávii. Na východě dosahuje až po Ural.
Nejčastěji roste ve smíšených listnatých hájích, v suťových lesích a v luzích.
Přibližně 40 druhů se vyskytuje po celé Evropě a Malé Asii. Dávají přednost severnímu mírnému pásmu. Patří k tradičním evropským stromům.
Lípa je dřevina, která špatně snáší znečištěné prostředí. Je považována za ukazatele čistoty ovzduší.
V posledních desetiletích se zejména v městských ulicích a parcích vysazují cizí, odolnější druhy lip (např. lípa stříbrná). Jejich květ však na rozdíl od našich původních lip nemá léčivé účinky.
Mnoho lip a lipových alejí je památkově chráněno.
Choroby
Všechny druhy lípy pravidelně napadají mšice, které potáhnou listy a větvičky sladkou šťávou. Ta přitahuje houbovou chorobu.
Na svrchní straně listů se po napadení roztoči vytvoří červené růžkaté útvary, tak zvané hálky. Když hálku rozříznete, můžete roztoče vidět, nejlépe ovšem pod mikroskopem.
Larvy bejlomorek vytváří kulovité hálky s červeným okrajem na obou stranách listů. Po rozříznutí hálky jsou vidět lupou.
Listy jsou napadány také sviluškami, které způsobí zabarvení listů do bledězelena až do světlehněda. Listy následně zaschnou a předčasně opadají. Svilušky jsou pozorovatelné pod lupou na spodní straně listů.
Larvy pilatky lipové připomínají slimáky. Vyžírají měkké části čepele listů.
Lipové dřevo
Použití
Lípy jsou štědrým zdrojem nektaru pro včely a čmeláky, proto se jim v Americe říká „včelí stromy". Lipový med je i dnes žádané zdravé sladidlo.
Než se do Evropy dostalo konopí (4. stol. n. l.), využívalo se lipové lýko na výrobu provazů, tětiv a rybářských sítí.
Ve středověku bylo označováno lipové dřevo za svaté. Je z něj vyřezáno mnoho sakrálních soch umístěných v kaplích a kostelích. Dnes se toto dřevo používá všude tam, kde je důležitou vlastností výrobků lehkost.
Lipový čaj je velmi oblíbeným a hojně používaným čajem lidového léčitelství. Léčí se jím všechny choroby z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka), podporuje pocení, rozpouští hleny, snižuje dráždivost ke kašli, zmírňuje neklid a podporuje klidný spánek. Má lahodnou chuť i vůni. Je vhodným nápojem i pro děti.
Sbírá se celé květenství i s listenem, ale pouze nejsou-li po dešti mokrá. Suší se pomalu, ve stínu bez jakéhokoliv umělého tepla.
Lípa - místo odpočinku
Různé
Pro český národ má důležitý význam. V dobách národního obrození byla symbolem slovanské vzájemnosti. Lípa se pak stala českým národním stromem. Ratolesti lípy jsou na státní pečeti a na prezidentské standartě.
Lípa je od pradávna jedním z nejoblíbenějších stromů v celé Evropě. Hojně se s ní setkáváme ve starých bájích, pověrách, v poezii. Je stromem lásky. Dříve se lípy těšily velké úctě, často byly vysazovány po narození prvního dítěte.
Z Řecka pochází báje o manželském páru Filemonovi a Baucidě. Tito dva milující se lidé – chudí rolníci – byli jedinými, kteří poskytli bohům převlečeným za poutníky stravu a nocleh. Bohové je za odměnu varovali před nadcházející povodní. Z vděčnosti za to, že pohromu přežili, pečovali celý další život o boží svatostánek. Na sklonku života si přáli, aby je smrt nikdy nerozdělila. Přání jim bylo splněno. Baucis se po smrti proměnila v lípu, Filemon v dub. V těsném objetí pak nesli společně střechu svatostánku po mnoho století.
Latinsky se rod lípy nazývá Tilia. Převzato bylo z řeckého slova ptilon = křídlo. Toto označení dostalo podle blanitých křídlatých listenů květenství.
Keltové stanovili za dny lípy 11. až 20. březen a 13. až 22. září. Ten, kdo je narozený v těchto dnech, se prý ptá: „Proč jsou mé sny krásnější než skutečnost?“ Podle Keltů jsou lidé narození ve znamení lípy otevření signálům ze světa, kde vše je dokonalé.
U našich předků se dochovával zvyk řešit soudní spory pod lipami. Prý se pod nimi na světlo dostává čistá pravda. Jejich vůně naladí soudce milosrdně a rozhádané strany smíří.
Mnoho evropských místních jmen je odvozeno od jejího jména: např. Leipzig (v Německu) nebo Lincolnshire (v Anglii).
Na jednom stromě může být až 60 000 květů.