Jeřáb

Soliterní jeřáb
„Není stromu krásnějšího nad strom jeřabinový“, zpívali horalé na svazích Krkonoš. Není divu, vždyť to byl často jejich jediný ovocný strom. Jeřáb snáší i drsné poměry, proto byl horalům milý a blízký.
Jeho bobulky připomínající malá jablíčka se na konci léta vesele červenají. Škoda jen, že jsou kyselé a trpké, žádná pochoutka. Někteří ptáci jako třeba kosi, drozdi a kvíčaly jsou ovšem zcela jiného názoru a v jejich jídelníčku platí za vyhlášenou pochoutku. Botanik by nám vysvětlil, že červené plody jeřábů nejsou bobulky, nýbrž malvičky s měkkou dužinou a několika semeny.
Jeřáb je rozšířen po celé Evropě, jen na jihu je mu příliš horko. U nás vystupuje téměř až na vrcholky hor, kde je třeba být otužilý, a to on je. S odraným kmenem, odchlíplou kůrou, proschlými větvemi, obalený lišejníkem – drží a vydrží. Nejskromnější a nejpřizpůsobivější z našich stromů.
V roce 1855 byl na Moravě objeven jeřáb se sladkými malvičkami, chutný a navíc zdravý. Hojnost vitamínu C v jeho plodech se prý vyrovná citrónu.
I jeho tvrdé a ohebné dřevo s krásným vzorem má využití v houslařství a šperkařství, a tak můžeme bez rozpaků říci:
jeřáb – užitečný strom.
Botanické znaky (jeřáb ptačí)
výška
Jeřáb dosahuje výšky nejvíce 15 m.
tvar koruny
Je to listnatý strom s řídkou kulovitou korunou. Kmen je až do horní části koruny jasně patrný.
kůra (odborně borka)
Kůra je u mladších stromů šedostříbřitá, později matně šedá, jemně trhlinatá.
listy
Listy jsou na větvích rozloženy střídavě. Každý je složen z lichého počtu lístků (9 – 17), které jsou zubaté, přibližně 6 × 2 cm velké. Po vyrašení jsou stříbřitě chlupaté, ale po rozvinutí chloupky mizí. Pokud je rozemnete, voní jasně
po marcipánu.
květy, plody, semena
Kvete v červnu až červenci. Květy jsou oboupohlavné, asi 1 cm široké a jsou složeny z pěti bílých korunních lístků. Jednotlivé květy vytvářejí bohatá květenství (vrcholíky). Vůni, kterou láká jeřáb hmyz k opylení, označují lidé jako nepříjemně páchnoucí.
Plodem jsou 7 až 10 mm velké malvičky označované jako jeřabinky či
„ptačí jablíčka
“. Zprvu jsou žluté, později nachově červené. Na stromech zůstávají dlouho do zimy. Slouží jako
potrava ptáků (kos, drozd), kteří pilně ozobávají jejich plody
a starají se tak o rozšíření semen.
věk
až 150 let
Jeřáb
Druhy
Mezi jeřáby patří kolem 85 druhů opadavých stromů a keřů hojně rozšířených na severní polokouli.
Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jeho kultivar ('Edulis'), který má plody příjemně navinule sladké
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)
Jeřáb břek (Sorbus torminalis)

Jeřáb s plody
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Jeřáb roste ve všech výškových stupních až po horní hranici lesa do 1400 metrů nad mořem. Výše se vyšplhá už jen kleč a plazivé vrby. V listnatých i jehličnatých lesích, na lesních světlinách, podél cest a mezi křovinami, tam všude můžeme najít tento skromný a odolný strom.
Jeřáb je světlomilná dřevina, která je nenáročná na živiny. Roste v podmáčených půdách, v olšinách, na sušších kyselých půdách, či ve skalních štěrbinách. Připravuje půdu pro ostatní náročnější rostliny, patří mezi tzv. pionýrské rostliny. Není citlivá na mráz, proto dobře roste i vysoko v horských oblastech.
Snáší i velkoměstský vzduch, je oblíbenou dřevinou v parcích a zahradách.
V mládí roste velice rychle.

Nezralé plody
Choroby
Častá je barevná skvrnitost listů po virové infekci.
Infekcí rzí vznikají žluté až červenavé skvrny ve tvaru neštoviček na spodní straně listů v blízkosti žilek.
Kadeření listů na špičkách výhonů způsobují mšice, které z něj vysávají šťávu.
Použití
Tvrdé a tuhé dřevo je současně velmi ohebné a elastické. Těžko se dá štípat a téměř nesesychá, proto ho řezbáři používají
na dřevěné šrouby, kola a umělecké předměty. Dříve se používalo také na výrobu kolovrátků, násad, nářadí, kůlů a klínků, věštebných prutů.
V léčitelství se používal odvar z kůry k léčbě řezných ran, boláků a dalších kožních problémů. Uplatňovaly se zde její stahující účinky.
Plody jeřábu jsou hořké, ale nejsou jedovaté. Požití více než 8 syrových bobulí může vyvolat zvracení a průjem. Způsobuje to parasorbová kyselina, kterou plody obsahují. Varem tyto její účinky mizí.
Z jedlých jeřabin se dají připravit výborné marmelády.
Jeřabiny obsahují mnoho vitamínu C, ale i hodnotné sladidlo – sorbit, které nezvyšuje hladinu cukru v krvi. Je vhodné pro lidi nemocné cukrovkou. Jako umělé sladidlo se sorbit vyrábí
i synteticky.
Příbuzný našich jeřábů je arónie (černý jeřáb). Z jejích černých plodů se vyrábí šťáva, džem, kompot i víno. Chutná dosti trpce, má však řadu posilujících účinků. Snižuje hladinu cholesterolu; dokáže regulovat nesprávnou činnost štítné žlázy; obsahuje rutin, který se používá pro přípravu léků proti ateroskleróze (zpevňuje a rozšiřuje cévy). Pravidelné pití šťávy na začátku podzimu silně povzbudí imunitní systém a v případě nachlazení, chřipky, a dokonce i zápalu plic se může stát podpůrným přírodním lékem. Šťáva má i mírně detoxikační vlastnosti.

Detail plodů
Různé
Ve všech oblastech, odkud jeřáb pochází, býval jedním z nejuctívanějších stromů. Jako ochránce byl vysazován v blízkosti domů nebo zavěšován v podobě několika malých větví nade dveře a krby.
Podle tradice se hospodářská zvířata měla každé jaro vyšlehat proutkem z jeřábu, lísky nebo vrby, aby se povzbudila jejich životní síla a dostalo se jim požehnání. Jeřáb byl označován jako „strom života".
V Čechách se zavěšovaly malé svazečky jeřábových větévek zvenku na okna a krovy domů na ochranu proti blesku.
Byl též ochráncem mléka, a proto se vysazoval poblíž chlévů.
Jeřáb byl posvátným stromem irské bohyně Brigid, patronky řemeslníků, zejména přadlen a tkalců, ale též pěvců a básníků.
Obyvatelé Walesu věřili, že jeřáb střeží duši, když prochází branou smrti, a tak ho tradičně vysazovali na hřbitovech zároveň s tisem, který má tutéž roli.
Keltové stanovili za dny jeřábu 1. až 10. duben a 4. až 13. říjen. Lidé narozeni v těchto dnech prý mají touhu měnit svět k lepšímu.