Akát, celým názvem trnovník akát, pochází ze Severní Ameriky. Na suchých píscích, kamenitých sutích a vyprahlých stráních roste a roste, všude je ho plno. Rychle se přizpůsobí, vyhřívá se na žhavém slunci a žije vesele. Má totiž velmi rozvětvené kořeny, které v půdě vždycky něco seženou. Jen vlhko nemá rád, a stín. Má takovou životní energii, že ho nelze ani vyplenit. Do zahrádky si ho nesázejte. Na rozkvetlém akátu je živo do večera. Hmyz se štědrému stromu odměňuje za sladký nektar opylováním. Z opylených květů na podzim dozrají lusky, které vytrvají na stromě až do jara. Zatímco ostatní stromy jsou brzy po zimě plné života, akát ještě spí. Nepospíchá. Což kdyby ještě přišly mrazy? Má hebounké listy, snadno by zkřehly. Jsou tak jemné a lehké, že je na podzim vítr zavěje daleko od stromu. A to je chyba. Zem pod sebou vyčerpal a skoro nic jí nevrací. Pod akátem se nedaří bylinkám, zem tu bývá holá a vyschlá. Jeho dlouhé ostré a tvrdé trny brání strom před lecjakými nevítanými vetřelci, kteří by si chtěli pochutnat na jeho pupenech nebo kůře. Šťáva akátů je příjemně sladká a láká i svou vůní. Však v červnu, kdy stromy kvetou, mají včelky napilno.
Jeho kmen je často pokřivený, krátký a většinou není patrný do horní části koruny. Nízko nad zemí se rozděluje do několika přibližně stejně silných větví, kterých není mnoho.
kůra (odborně borka)
Kůra je hladká jen na nejmladších větvích. Brzy se i na nich hluboce rozbrázdí. Vypadá to pak, jako by kmen a větve byly omotány tlustými stočenými provazci.
listy
Akát se olisťuje poměrně pozdě na jaře. Listy vyrůstají na větvích střídavě. Jsou asi 15
– 20 cm dlouhé a tvoří je 11 – 15 třícentimetrových lístků. Mají oválný tvar a jsou celokrajné. Lístky jsou velmi tenké, od jara do podzimu světle zelené. Na podzim se zbarví do šedozelena nebo zežloutnou. Opadávají později než u jiných listnáčů, ale po opadu se rychle rozloží.
U každého listu je pár tenkých, ostrých trnů, dlouhých asi 1 – 1,5 cm.
květy, plody, semena
Květy jsou seskupeny do 10 – 25 cm dlouhých převislých hroznů. Jednotlivé květy jsou 2 cm velké, bílé, s charakteristickou „motýlokvětou“ korunou, jakou má například hrách, vojtěška či jetel. Velice intenzivně vonní a jsou bohaté na nektar, kterým lákají hmyz k opylení.
Plodem jsou ploché hnědé převislé kožovité lusky (5 – 11 cm dlouhé). Zralá tmavohnědá ledvinovitá semena vypadnou a otevřené lusky zůstávají na stromech.
Akát
Akát v krajině
Druhy
Trnovník akát – Robinia pseudoacacia
Bylo z něj vyšlechtěno mnoho kultivarů s odlišnou barvou květů, či počtem lístků, kterých má nejčastěji 7.
Akáty u Nečíně
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Pochází ze Severní Ameriky z východních oblastí USA. Kolem roku 1640 ho do Evropy dovezl francouzský botanik Jean Robin jako vzácný dar francouzskému králi. Od té doby byl vysazován jako okrasný strom v mnoha zahradách, až se postupně rozšířil i do volné přírody.
Je nejúspěšnější nepůvodní dřevinou v Evropě. V Maďarsku ho dokonce povýšili na národní strom.
Akát je světlomilný pionýrský strom, který roste na suchých chudých půdách. Vyhýbá se mokrým stanovištím.
Je odolný vůči zimním mrazům, ale ničí ho jarní mrazíky.
Velmi intenzivně se rozmnožuje kořenovými výhonky, a tak zpevňuje haldy, náspy a okraje cest a silnic.
Na jeho kořenech jsou bradavkovité nádorky. Žijí zde bakterie, které umí vázat vzdušný dusík, a tak obohacovat půdu o sloučeniny dusíku, podobně jako jiné bobovité rostliny (např. hrách, vojtěška, jetel).
Opadané listy i kořeny vylučují látky (sloučeniny síry), které ničí většinu vegetace na místech, kde akát žije.
V České republice akátové porosty způsobují nejeden ekologický problém. Úspěšně totiž rostou na přírodně cenných lokalitách (např. v chráněných územích), které obohacují o v tomto případě nežádoucí látky a mění tak původní složení flóry. V podrostu akátu dokáže růst jen několik druhů rostlin, např. kopřivy. Odstranění akátů z takové lokality není vůbec snadné kvůli jejich obrovské schopnosti znovu obrůstat.
Sazenice
Choroby
Mol akátový je 4 – 5 mm dlouhá zelenavě bílá housenka s hnědou hlavou, která vyžírá list akátů zevnitř. Napadený list není tedy okousaný, ale jsou v něm bělavě prosvítající plochy.
Zkadeření listů se svinutým okrajem způsobují roztoči.
Hnědou hnilobu způsobuje sírovec žlutooranžový. Vytváří na kmeni (až 40 cm široké) svrchu sírově žluté, vespodu oranžově žluté houby.
Akátové dřevo
Použití
Akát je významná medonosná dřevina.
Dřevo je velmi pevné a odolné, používá se k výrobě násad a rukojetí nástrojů.
Květy akátu
Různé
Většina orgánů tohoto stromu je jedovatá (kořen, kůra, listy, semena).
Akát dobře hoří, a to i za syrova.
Na akátech se dá dobře pozorovat reakce listů na světlo a teplo. Malý pokus: lehce sevřete list do dlaně a protáhněte ho, jako byste chtěli lístky sdrhnout. Pak lístky několik minut pozorujte. Začnou se sklápět dolů.