Olše
Kdyby měli žlutozelení čížkové hlasovat, který strom je u nás nejlepší, asi by to vyhrála olše. Jistě jim připadá se svými šištičkami plnými semínek podobně jako nám bohatě ověšený vánoční stromek. A zve je na hody právě v zimě, kdy bída s nouzí ťukají na dveře.
Na vodou přesycených půdách podél potoků a na mokřadech plných bahna se jako první strom uchytí olše. Aby se v těžké půdě nezalkla, vyhání bohatě rozvětvené kořeny na povrch. Někdy vypadá, jako by se brodila vodou na nespočetných nohách a ojediněle je vidět i olše, jejíž kmen začíná metr nad zemí.
U nás se nejčastěji setkáme s olší lepkavou. Na jaře je obsypaná jehnědami a červenými šištičkami, ve kterých v létě dozrávají semena. V zimě se šištice otevřou a z nich vypadávají semínka s polštářky, které jim slouží jako záchranný pás, aby se neutopily, pokud dopadnou do potoka. Když na podzim ostatní stromy zežloutnou a opadají, olše je stále ještě zelená. Teprve když přijde její čas, zelené listí spadne na zem.
Poražená olše vypadá, jako by její dřevo krvácelo, takovou barvou se zabarví řez. Nové olšoví ale snadno a rychle nahradí staré stromy. Olše stokrát posekaná znovu obroste, olšový proutek se snadno ujme a vesele vyrůstá i ze starých kořenů.
Botanické znaky (olše lepkavá)
výška
Výška stromu je až 25 m.
tvar koruny
Koruna je od počátku kmene široká, posléze se zašpičaťuje.
kůra
Kůra je hnědavě šedá, rozpukaná v podlouhlé nebo čtvercovité destičky.
listy
Opadavé listy jsou 4 –10 cm dlouhé, sytě zelené na rubu světlejší. Mají jednoduchý obvejčitý tvar s obvykle nápadně vykrojenou špičkou. Okraje listů jsou jemně zubaté a lehce zvlněné.
květy, plody, semena
Květy jsou nenápadné a na jednom stromě jsou sekupeny do dvou typů jehněd. V kratších samiččích purpurových jehnědách se tvoří drobná semena a části těchto jehněd dřevnatí. Vzniká malá nerozpadavá šištička, typická pro všechny druhy olší.
věk
Olše se zřídka dožívají věku 100 let.
Olše
Druhy
Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
Olše zelená (Alnus viridis)
Olše lepkavá
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Olše jsou věrní průvodci vodních toků a nádrží. Nejčastěji rostou v nížinách a pahorkatinách.
Olše jsou ukazatelé (indikátoři) spodních vod. Tam, kde rostou, je půda bohatá na vodu.
V nížinách podél řek tvoří tzv. lužní lesy. Ty se v mnohém podobají tropickému pralesu (vodou přesycená půda, vlhkost ovzduší, rozmanitost rostlin, hmyzu). Aby stromy lužního lesa přežily pravidelné jarní záplavy a neuhnily, musely se nějak přizpůsobit. Olše to vyřešily zvláštním kořenovým systémem, který se podobá chůdám.
Mnohý zahrádkář pěstuje na záhonech hrách či vojtěšku jen pro obohacení půdy, aby tam příští rok mohl vysadit rostliny náročné na živiny: kedlubny, saláty, okurky. Stejným způsobem jako hrách a vojtěška dokáží obohatit půdu olše. Na svých kořenech vytvářejí hlízky o velikosti malých brambůrek, v nichž žijí bakterie, které umějí přeměnit vzdušný dusík na dusičnany významné pro růst rostlin.
Rostoucí samčí jehnědy
Botanické znaky
Olše jsou listnaté stromy, na kterých můžeme najít malé tmavě hnědé šišky. Odborníci je nazývají dřevnaté šištice. Na stromě jsou po celý rok. Vznikají postupným dřevnatěním květenství. Na podzim ze šištic vypadávají drobná semena.
Odborný název naší nejběžnější olše je olše lepkavá. Jsou to její mladé listy, díky kterým získala toto druhové označení. Starší listy nelepí.
Olše má jeden výrazný poznávací znak – nemá na konci listu špičku, nýbrž vykrojení. Tento tvar listu nemá u nás žádný jiný strom. Listy jsou tmavě zelené a tuto barvu neztrácejí ani na podzim, kdy se ostatní stromy zbarvují. Zaschlé a spadané olšové listí má šedou nebo šedohnědou barvu.
Olše kvetou během března, a to dříve, než na nich vyraší listí. Samotný květ je velmi nenápadný a má jednoduchou stavbu. Nemusí totiž lákat hmyz, protože opylení zajišťuje vítr. To, co je na květech olší výrazné, je jejich vínová barva. Vítr společně s vodou pomáhá na podzim rozšířit zralá semena do širokého okolí. Ta sama svou stavbou napomáhají tomu, aby se dostala daleko od matečního stromu – jsou malá, lehká, vybavená tenkým lemem – jakoby křídlem. Kdyby květy nevytvářely z počátku tmavě červené jehnědy (samičí 0,5 – 1 cm; samčí 3 cm dlouhé), nikdo by si kvetení olší nevšiml.
Olše patří k našim nejrychleji rostoucím stromům. Ve stáří deseti let je okolo 4 m vysoká, zatímco nejpomaleji rostoucí strom tis stejného stáří je vysoký asi jen 70 cm.
Choroby
Bázlivec olšový
Dřevo olše
Použití
Dřevo z lípy, smrku i jedle ve vodě rychle hnije. Olšové dřevo je pod vodou velmi trvanlivé, proto se dříve využívalo na stavbu vodovodů a čerpadel. Stavěly se z něho také základy budov na březích řek a jezer, mostní piloty či jiné konstrukce pod vodou. Na vzduchu má však krátkou trvanlivost a je často napadáno červotočem.
Dnes jsou olše využívány především při obnově zničené krajiny např. osázení odvalů, násypů, hald.
Rozdrcená kůra olše se dá použít k přípravě horkých obkladů na revmatismus. Čerstvě rozmačkané listy zklidňují rozpraskanou kůži. Odvar z kůry zmírňuje otoky.
Samičí a samčí jehnědy
Různé
Když se strom pokácí, je dřevo zprvu bílé, pak roní karmínovou červeň jako krev.
O amuletu z olše se předpokládalo, že má sílu potlačit obavy.
V řecké tradici byla olše zasvěcena Foróneovi, bohu, který lidem přinesl oheň.
V Irsku bylo dlouho zakázáno olše kácet a dodnes se tato tradice udržuje. Kdo by si chtěl začínat se strašidly a čarodějnicemi? Vždyť čerstvě pokácená olše má krvavě červené dřevo podobné vlasům čarodějnic. U nás se však olše kácely bez omezení a beze strachu.
