Osika
Topol osika
Znáte ty letní dny, kdy je vzduch těžký, ptáček nezazpívá a tráva se nepohne? A přece na jednom stromě listy kmitají k nezastavení, a když se do nich opře i trochu sluníčka, blikají jak sluneční prasátka.
Když se pozorně podíváme na listy a jejich uchycení k větvičce, poznáme, proč to chvění a tetelení. Dlouhé zploštělé řapíky nesou těžké listové čepele, které se při sebemenším závanu větru rozkmitají.
Osiky rychle rostou, mají rády světlo, mráz jim neuškodí. Na holých pasekách a spáleništích jsou to ony, kdo společně s břízami první osídlí vyprahlou zemi. Osídlí nehostinné pustiny a vytvoří podmínky pro to, aby se na místě holém rozrostl les. Osiky jsou životodárné stromy.
Osika je druh topolu, takže celý správný název je topol osika.
Botanické znaky
výška
Výška stromu je kolem 30 m.
tvar koruny
Kůra je šedozelená, hladká. Ani u starších stromů není příliš rozbrázděná nebo rozpukaná.
listy
Květy vyrůstají v jehnědách. Na jednom stromě je vždy jen jeden druh jehněd. Samčí jehnědy po opylení celé opadají. Samičí jehnědy zůstávají na stromě déle a postupně se prodlužují až na 12 cm. Zrají v nich neobyčejně malá semena opatřená létacím zařízením (chlupy). Na konci jara poletují povětřím jako pozdní sníh.
věk
Osiky patří mezi krátkověké stromy, dožívají se kolem 50 let, zřídka dosáhnou věku 100 let.
Osika
Druhy
Topol osika (Populus tremula)
Osikový háj
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Osiky patří společně s břízou a vrbou jívou k pionýrským dřevinám. Vyrůstají v krátké době náletem semen na úhorech, výsypkách, haldách, v opuštěných kamenolomech nebo podél komunikací a železničních drah, ale také na okrajích lesů. Rozšířeny jsou hlavně v Evropě a Asii, jak v nížinách, tak ve vyšších polohách do 1 000 m n. m.
Zatímco jehličnany „dělají" vše pro to, aby v jejich okolí nevyrostl žádný jiný strom, osiky podobně jako olše rostou díky odnožím často ve skupině a jejich větve se navzájem splétají. Přesto jsou to stromy světlomilné. Jejich koruny jsou proto řídké.
Když roztály velké ledovce poslední doby ledové, jako první se na obnažené vlhké zemi rozšířily topoly, břízy a vrby (pionýrské rostliny) a začaly připravovat močálovitou krajinu pro náročnější druhy stromů.
Osiky jsou rychle rostoucí dřevinou, nepříliš náročnou na kvalitu půdy.
Listy osiky
Botanické znaky
Osika je středně velký druh topolu, který můžete mezi ostatními topoly snadno přehlédnout, ale nemůžete jej přeslechnout. Ve větru šumí jako vodopád. Šelest způsobují 3 až 10 cm velké okrouhlé listy, které mají dlouhé a ze stran zploštělé řapíky.
Na sebemenší pohyb vzduchu reagují „chvěním“. Není to však bezdůvodné, tímto způsobem urychlují vypařování vody, které mají často nadbytek.
Poněvadž osika kvete koncem zimy před rozvinutím listů, kdy ještě nelétají hmyzí opylovači, jsou květy přizpůsobeny pro opylení větrem. Mají proto jednoduchou stavbu a jsou barevně nenápadné. Seskupeny jsou v huňaté tlusté jehnědy připomínající housenky. Najdete-li na jaře pod osikou celé opadané jehnědy, víte bezpečně, že strom je „samec“ – vytváří jen samčí jehnědy. Strom „samička", která má jen samičí jehnědy, si podrží květy na stromě déle. Pomalu v nich dozrávají semena. Jehnědy se prodlužují a na konci léta z nich vylétávají ochmýřená semena "andělské vlasy". Lidé tuto dobu označují jako babí léto.
Choroby
Listy osik bývají často napadeny houbami (rzemi), které způsobují jejich předčasné žloutnutí. Stojí-li v blízkosti modřínů, pak napadení rzí bývá častější a hojnější.
Listy jsou také chutnou potravou pro mandelinku topolovou, bázlivce olšového a mandelinku křenovou.
Větve a kmeny napadají brouci kozlíček topolový a kozlíček osikový, kteří je okusují. Jejich larvy pak vyžírají ve dřevě velké chodby, které na povrchu větví a mladých kmenů vytvářejí zduřeniny.
Dřevo osiky
Použití
Měkké osikové dřevo se nikdy nevyužívalo ve stavebnictví či nábytkářství. Jeho pozoruhodných vlastností (lehkost, pevnost, tlumí nárazy a neštěpí se) se využívalo jinde. Keltové používali osiky na výrobu bitevních štítů,. Potahovali je kůží, kterou předtím namočili do osikového nálevu. Z osik se dělaly dřeváky a dodnes se z tohoto měkkého dřeva vyrábějí zápalky.
V léčitelství se listí z osiky používalo při horečnatých onemocněních a pro své stahující účinky i jako prostředku proti průjmu.
Osika se považuje za účinný prostředek pri léčbě malárie. V homeopatii se tinktura z čerstvé kůry osiky používá k léčení horečky, žloutenky a červů. Čaj z kůry je dobrý proti kašli a je výborným kloktadlem při bolestech v krku. Také se dá použít zevně k omývání odřenin, řezných i jiných ran, popálenin a zánětů.
Severoameričtí indiáni prý dodnes pomocí přípravků z osikového listí vyhánějí střevní parazity.
Šťavnatá kůra je jedlá. Může se rozmačkaná nebo rozkrájená upravovat dušením. Z pupenů se dělá salát nebo dobrá jarní polévka.
Správci městských parků a zahrad nemají osiky v oblibě. Důvodem jsou jejich hluboko sahající kořeny, které prorostou k vodovodním potrubím či v zemi uloženému elektrickému vedení a hustě je obalí.
Datel na osice
Různé
Listy osiky se chvějí i v nejslabším vanutí větru. Děje se tak proto, že jejich řapíky jsou dlouhé a zploštělé. Ve starověku platily za věštecké stromy; věřilo se, že se v nich prý usazoval vítr a s ním i posel řeckých bohů Hermés.
Na jednom stromu topolu osiky prý dozraje až 50 milónů semen.
Herakles si při svém návratu z podsvětí uvil věnec z osikových listů, aby pak v Olympii zažehl Diovi obětní oheň na znamení díků za bezpečný návrat. Říká se, že listy osiky jsou na vrchní straně tmavé, poněvadž je sežehl žár podsvětí, a na rubu stříbřitě bílé od potu hrdiny.
V Severní Americe byl topol osika často spojován se Sluncem (Navahové, Čejenové).
Indiáni (Thompsonové) rituálně omývali své lovce v odvaru z topolu osiky na posílení ochrany proti zlým vlivům. Lovce omytého odvarem prý nezavětří divoká zvěř.
Další indiáni (Hopiové) používali osikové listí k rituálnímu vykuřování.
Z osiky se dělaly štíty, protože se věřilo, že její dřevo chrání před smrtí a poraněním. Prý poskytuje ochranu a pomáhá snášet utrpení. Také údajně umožňuje bojovníkům slyšet pokyny duchů, jak štít nastavit.
Pupen - samičí květ
Napoleon Bonaparte, velký francouzský válečník, využil nenáročného vysazování (zaražená větev do země) a rychlého růstu těchto stromů a nechal je nasázet kolem svých vojenských cest.
A co říká o osice keltský stromový kalendář? Osika je druh topolu a platí pro ni totéž, co je uvedeno u topolu. Zajímavá je zmínka o tom, že osiky nemohou stát ve stínu jiných stromů. V přímé konkurenci s ostatními topol osika skoro vždy zvítězí – aspoň zpočátku. Lidé narození ve znamení topolu si mohou myslet, že svou pružností a přizpůsobivostí zvládnou jakýkoli konkurenční boj. A jejich rychlé úspěchy je v tom utvrzují. Musí si však uvědomit, že když zpočátku rychle vypotřebují všechny síly, nezůstanou jim žádné pro pozdější zápolení s vytrvalci. Jak je uvedeno u topolu: jsou úspěšní, ale velice zranitelní.