Buk
Bukový háj
Naši předkové, kteří znali přírodu mnohem lépe než my, tvrdili, že do buku neuhodí. Bude přece jen ale lépe vzít před bouřkou nohy na ramena a dívat se na ni doma za oknem.
Buky mají světle šedou kůru a vysoký hladký kmen. Krásné jsou na jaře, když se olistí jemnými světle zelenými listy, na podzim, když se zbarví dozlatova nebo před zimou, když pod nimi zůstanou hromady rezavého listí, do kterého se tak dobře skáče.
S květem si buk dává na čas. Poprvé rozkvete, když mu táhne na padesátku a ještě ke všemu mívá málo semen. Nejméně ze všech našich dřevin. Ukrytá jsou v bukvici. O lahodném oleji bukvic ví jak veverky, myšky a straky, tak i divočáci.
Při podzimních bukvicových hodech se to živočichy pod bukem jen hemží.
Buky mají velice kvalitní tvrdé dřevo vhodné na parkety a nábytek.
Botanické znaky (buk lesní)
výška
Až 40 m vysoký listnáč.
tvar koruny
Buk lesní rostoucí osamoceně má krátký kmen a široce rozložitou korunou, v lesním porostu je kmen vysoko nevětvený, sloupovitý, se štíhlou korunou.
kůra (odborně borka)
Snadno se pozná podle kůry, která je tenká, stříbřitá, zůstává až do vysokého stáří hladká a nikdy na kmeni nepuká. Je však citlivá na sluneční záření. Proto buk vytvoří mozaiku z listí, která nepropustí žádný paprsek slunce.
listy
Listy jsou celokrajné až mělce zubaté, slabě zvlněné. V mládí jsou hedvábitě chlupaté, později tyto chloupky opadají.
Čepel má výraznou žilnatinu (5 – 9 párů).
Na podzim se zbarví do červenohněda.
květy, plody, semena
Kvete současně s rašením listů.
Plodem jsou nažky – bukvice. Vždy 2 ostře trojhranné jsou ukryté v hnědé dřevnaté a měkce ostnité číšce. Ta v době zralosti pukne na čtyři díly a nažky se tak uvolní.
věk
Buk
Druhy
Nejrozšířenější je buk lesní (Fagus sylvatica). Z něj bylo vyšlechtěno několik kultivarů, např. buk s krvavě červenými listy (Fagus sylvatica 'Purpurea') nebo s převislými větvemi (Fagus sylvatica 'Pendula').
Buk východní (Fagus orientalis)
Bukový les - podzim
Přirozené prostředí, ekologie a ochrana
Přirozeným prostředím buků jsou střední až horské polohy. Vzácně se objevují i v nižších polohách. Před příchodem člověka u nás tvořily velkou část lesních porostů právě bučiny. Dnes potkáme bukové lesy převážně v horských a podhorských oblastech.
Trpasličí mladé buky živoří po celá desetiletí vedle mateřského stromu, dokud tento nezačne odumírat a nevytvoří mezeru pro trochu životodárného světla. Pak teprve se rozrostou buky žijící v jeho stínu.
Tím, že buky každoročně pokrývají zemi hustou vrstvou listí, zabezpečují nezbytnou vlhkost pro kořeny a obohacují půdu hodnotnými živinami.
Buky jsou často součástí listnatých a smíšených lesů. Lesy tvořené pouze buky se nazývají bučiny.
Choroby
Buky napadá houbová infekce (trsnatec obrovský), která způsobuje bílou hnilobu na kořenech. Ta se postupně šíří i do spodní části kmene.
Bejlomorky a roztoči vytvářejí na listech buků tzv. listové hálky.
Na mladých bucích si rádi pochutnávají hraboši. Mají někdy na svědomí odumření celého mladého stromku.
Celkově buky chorobami ani parazity ohroženy nejsou. Platí přece přísloví: Zdravý jako buk.
Bukové dřevo
Použití
Lisováním čerstvých bukvic se dá získat kvalitní olej.
Bukvice se dříve používaly i k výkrmu vepřů.
Bukové dřevo je pevné, tvrdé, ale ne příliš trvanlivé. V mnoha kulturách se využívalo k výrobě nábytku, držadel, nářadí a nádobí.
Dřevo má téměř nepřekonatelnou výhřevnost. Pro tuto vlastost byly buky dříve využívány k výrobě dřevěného uhlí pro sklárny a vysoké pece.
Obnažené kořeny
Různé
V bukovém lese se člověku zdá, jako by byl v katedrále plné vysokých sloupů. Ve stínu korun je pološero, ve kterém se daří jen nemnohým dalším rostlinám.
Ve Westfálsku (Německo) se ještě v 18. století věřilo, že děti nenosí čáp, ale že se objevují v dutém bukovém stromě.
Johannes Gutenberg vynalezl kolem roku 1450 tiskařský lis. Traduje se, že na svůj nápad přišel, když vyřezal z bukové kůry písmeno a to zanechalo otisk na papíře, do kterého je zabalil.
Mnoho výrazů pro knihu je odvozeno z názvu buku – například anglosaská slova bok (buk) a bec (kniha), německá slova Buche (buk) a Buch (kniha) nebo švédská bok (buk) a bok (kniha).
Dříve se tenké tabulky z bukového dřeva svazovaly k sobě.
Byly obdobou svitků a novým způsobem, jak shromažďovat a uchovávat vědění.
Podle druidského stromokruhu patří buku jen jediný den v roce. Některé prameny uvádějí 21. 12., jiné 22. 12. Lidé narození tohoto dne jsou cílevědomí, silní, disciplinovaní, ctižádostiví a panovační. Jejich heslo zní:
„Prosadím se!“ Lidé buku se nebojí úkolů a výzev a rádi přejímají velkou odpovědnost. Úspěch je náplní jejich života.