Beruška vodní
Beruška vodní není zdaleka tak známá jako její tečkovaná příbuzná „beruška“, čili slunéčko sedmitečné. Zatímco slunéčko patří mezi hmyz, beruška vodní je korýš, podobně jako třeba rak nebo krab. Když na konci zimy na vodní hladině roztaje led a většina vodních živočichů ještě líně a ospale čeká na teplejší dny, je to beruška vodní, koho můžeme jako prvního vidět v mrazivé vodě. Žije v tůňkách, rybnících, na klidných místech slepých ramen řek, všude tam, kde je dostatek spadaného listí. Listy jsou její hlavní potravou. Dokáže okousat jejich dužinu tak, že z ní zbude jen žilnatina. Tím, že spotřebovává tlející listí napadané do vody, pomáhá vodu čistit. Ten, kdo ji chce ve vodě pozorovat, musí pořádně zaostřit zrak. Živočich velký přibližně 1cm má šedohnědé zbarvení podobné napadanému listí a toto zbarvení je také jeho největší ochranou před predátory.
Beruška vodní
Beruška vodní
Prostředí, potrava
Druhové jméno berušky, vodní, napovídá, že na suchu ji nespatříme. Ale když se stane, že tůň, ve které beruška žije, začne vysychat, odolný korýšek nezahyne. Zavrtá se do bahna a počká, až se stav vody opět zvedne.
S beruškou vodní se můžeme setkat dokonce i ve vodách podzemních.
Úklidová služba potoků a tůněk
Berušce nevadí ani organicky znečištěné vody, naopak přispívá k jejich čištění. Pohybuje se po dně, kde hledá zbytky rostlin, ať už vodních, nebo třeba spadané listy, které dokonale okouše tak, že z nich zbude pouze žilnatina. Pečlivě také seškrabuje porosty řas na kamenech.
Berušky vodní jsou oblíbenou potravou ryb i vodních ptáků. Hostí i stadia některých parazitů, například vrtejšů.
Beruška vodní
Rozmnožování
Páření probíhá po celý rok, i v zimě, protože berušky mají ve svém vodním království dostatek potravy, i když nad hladinou mrzne. Větší sameček se k samičce přimkne na dlouhou dobu, někdy vydrží v těsném objetí i více dní. Samička poté nosí oplodněná vajíčka na spodní straně těla ve speciálním váčku (marsupiu), tvořeném rozšířenýma hrudníma nožkama, až do vylíhnutí, což trvá tři až šest týdnů.
Beruška vodní
Stavba těla, základní znaky
Samička je pouze 8 mm dlouhá, kdežto sameček může dorůst do velikosti 13 mm.
Beruška vodní má 6 párů kráčivých nohou a jeden pár noh zadečkových. Všechny končetiny jsou přibližně stejně dlouhé, jako u všech korýšů z řádu stejnonožců.
Jednotlivé tělní články berušky jsou na svrchní straně těla zpevněné, vyztužené uhličitanem vápenatým, což měkkému tělíčku tohoto korýše nahrazuje chybějící krunýř.
Víte, že nejen beruška, ale i řada dalších drobných vodních korýšů má dýchací orgány uloženy na nohách? Beruška vodní skutečně dýchá třetím párem nohou, na jejichž zadní straně má lístkovité žábry.
Příbuzné druhy
Beruška jižní (Proasellus banyulensis), se liší protáhlejším tělem.
Větší beruška obecná (Porcellio scaber) již kdysi dávno přešla z vody na suchou zem a dovede dýchat vzdušný kyslík. Stále se však drží a vlhkých místech, sucho jí nesvědčí.
Zařazení
Beruška vodní – Asellus aquaticus)
