Pcháč
Pcháč šedý
Možná, že to nebyl bodlák, ale pcháč, protože ten se podél cest vyskytuje častěji a lidé si ho s bodlákem snadno spletou.
Ostnité rostliny s výraznými fialovými květy většinou lidé nazývají bodláky. Jde ovšem o dva různé rody – pcháče a bodláky. Není lehké je rozeznat.
Společné mají to, že jsou oba označovány jako plevel a mnozí
z nás máme sklon je přehlížet i zatracovat. I ony však mají své kvality.
Pcháč roste podél cest a polí, na suchých stráních, ve městech i na vesnicích.
Kvete od července do října.
Pcháč
Pcháč obecný
Druhy
Pcháč obecný bývá běžně označován jako bodlák. Ovšem bodlákem nazýváme kdejakou pichlavou rostlinu. V zásadě se ale jedná o dva příbuzné rody – pcháč a bodlák. V české přírodě se můžeme setkat s 11 druhy pcháčů: nejrozšířenější pcháč obecný, dále pcháč oset, pcháč bahenní a pcháč zelinný.
Vzájemné rozlišení pcháče od bodláku může být problematické. Rozlišovací znaky jsou nevýrazné.
Pcháč obecný
Botanické znaky
Pcháč obecný dosahuje až1,5 mvýšky. Celá rostlina je silně ostnitá.
Lodyhy jsou tzv. křídlaté, což znamená, že listy k lodyze zčásti přirůstají a končí až u dalšího listu.
Listy bývají na povrchu chlupaté až vlnaté s četnými ostny.
Květenství se nazývá úbor a bývá až5 cm dlouhé.
Zvláštní hruškovitý ostnitý útvar pod květy se nazývá zákrov.
Samotné květy jsou poměrně drobné, růžové až fialové
Plodem bývá až několik set nažek. Jsou 4 mm dlouhé a nesou nápadný chmýr. Chmýr je velmi důležitý při šíření semen, protože slouží jako padák, díky němuž jsou nažky unášeny větrem daleko od mateřské rostliny. (Stejný mechanismus funguje také u pampelišek.)
Pcháč oset
Pcháč je dvouletá rostlina. V prvním roce vytváří jen přízemní listovou růžici, ve druhém pak bohatě rozvětvené kvetoucí výhonky.
Pcháč oset nese hojnost trvalých květů, které představují jednu
z nejdůležitějších sítí „čerpacích stanic“ pro denní motýly i jiný hmyz. Úspěch v přežívání si pcháč oset zajišťuje dvěma způsoby: jednak množstvím plodů, které jsou opatřeny pýřitým chmýrem a dokáží doletět na kilometry daleko, a pak svými neuvěřitelně dlouhými kořeny (našly se dokonce až v hloubce
2,8 m), z kterých vysílá do okolí bohaté výběžky. Je-li kořenový systém narušen orbou, i z nejmenšího úlomku vyroste nová rostlina.
Pcháč obecný
Prostředí, ochrana, ekologie
Pcháč obecný roste podél cesty, na suchých loukách, úhorech a okrajích polí. Setkáme se s ním ve městech a na vesnicích. Zpravidla nebývá zvlášť hojný, ale vyskytuje se v celé ČR. Některé druhy rostou i na vlhkých místech, jako např. pcháč bahenní a pcháč zelinný.
Hojný je rovněž pcháč oset. Vyskytuje se často jako polní plevel, ale také na loukách i jinde. Má výrazně menší květenství nežli pcháč obecný. Preferuje půdy hluboké a hlinité, roste i na místech velmi suchých, neboť jeho kořeny sahají do velké hloubky, odkud dokáže získat vždy potřebné množství vody.
Pcháč zelinný obývá vlhké louky, roste podél potoků,
v příkopech a bažinách.
Pcháč obecný
Léčivé účinky
Léčebné látky mají hojivý účinek při plísňových onemocněních, revmatismu a artróze.
V případě vnitřního použití se používá výhradně ve směsi, kde je zastoupen maximálně 10 – 15%.
Květ v kombinaci s měsíčkem a vřesem má cytostatické účinky. Lze ho tedy použít i pro podpůrnou léčbu nádorových onemocnění, a to ve formě lihového výtažku. Vzhledem k obsahu alkaloidu není doporučen dětem a těhotným a kojícím ženám.
Pcháč zelinný
Lidové názvy, pořekadla, rčení
bodlák, buchan, jedlák, ostí, pichláč, pichlák, štrbák, vostí, voští
Cesta k velkým činům je plná trní a bodláčí. (Julius Zeyer)
Různé
V Rusku a Německu se pcháč zelinný v dobách nouze používal jako zelenina. Z mladých přízemních listů se připravovalo nasládlé „dušené zelí“.
V jeho květním lůžku se často vyvíjí pestré hmyzí společenstvo.
Zařazení
Pcháč obecný – Cirsium vulgare
Pcháč oset – Cirsium arvense
Pcháč bahenní – Cirsium palustre
Pcháč zelinný – Cirsium oleraceum
