Čekanka
Čekanka obecná
„Čekanko u cesty, trhám tě pro štěstí...“
Čekanka, věrný průvodce polních cest. Však se o ní zpívá v nejedné lidové písničce. Je to trvalka, takže ji najdeme na stejném místě rok co rok. Bleděmodré květy se otevírají ráno kolem šesté a zavírají v poledne. Mohli bychom si podle ní řídit hodinky.
Čekanka roste podél cest, u krajů polí, na suchých mezích.
Kvete od června do září.
Čekanka
Čekanka obecná
Druhy
V naší přírodě roste jediný druh čekanky – čekanka obecná.
Botanické znaky
Čekanka obecná se vyznačuje rozkladitě větvenou a tuhou lodyhou, která nese drobnější zubaté listy. Často dosahuje výšky přes 1 metr.
Lodyha vyrůstá z přízemní růžice listů.
V době květu čekanky jen stěží přehlédneme. Květenství zvaná úbory jsou ozdobná, modrá, složená pouze z jazykovitých květů. Každý ze zdánlivých okvětních lístků je ve skutečnosti totiž samostatným květem. Květenství měří 3 – 4 cm v průměru, vykvétají v letních měsících.
Zimu přečkává díky dlouhému, silnému kořenu uloženému v půdě. Jedná se o tzv. vytrvalou rostlinu.
Čekanka obecná
Prostředí, ochrana, ekologie
Čekanka se vyskytuje na sušších místech na mezích, podél cest
a polí, a to na většině území našeho státu, vyhýbá se pouze horským polohám.
Léčivé účinky
V lidovém léčitelství se připravuje odvar z nati i kořene.
Používá se především jako prostředek čistící krev, podporující vylučování žluče a tvorbu žaludečních šťáv.
Užívá se při žaludečních potížích a jaterních chorobách. Povzbuzuje trávení a chuť k jídlu.
Zevně se používá k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.
Lidové názvy, pořekadla, rčení
čekanec, strážce cesty, pocestník, hanička, čekánek, locika, koření sv. Petra, cikorka, německá káva
Čekanka obecná
Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud zřejmě vznikl český název rostliny.
Různé
Při poškození lodyhy či listů vytéká z rostliny bílá tekutina. To je charakteristický znak rostlin z čeledi hvězdnicovitých.
Čekanka patřila k rostlinám, které se v teplejších územích republiky pěstovaly na polích. Pražené kořeny lze totiž využívat jako náhražku kávy. Takto připravený nápoj se nazývá cikorka. Dříve bývala cikorka oblíbená zvláště mezi chudšími vrstvami obyvatel. Je známa asi od r. 1600. Také v současné době bývá čekanka součástí některých nápojů.
Listy čekanek můžeme využívat jako zeleninu do salátů.
V západní Evropě (Belgii a Itálii) bývá k tomuto účelu
i pěstována. Čekankový list chutná mírně nahořkle. Lehce nahořklou chuť má i blízce příbuzný štěrbák zahradní, pěstovaný jako salátová zelenina. Čekankovými květy se zdobí zeleninové saláty.
Barvivo květů je ve vodě lehce rozpustné, proto květy snadno vybledají.
Kořen čekanky obsahuje velké množství sacharidu (cukru) zvaného inulin. Inulin je sladší nežli klasický cukr, ale živočichové včetně člověka nedovedou využít energii v inulinu obsaženou. Proto se využívá jako náhradní sladidlo a je vhodný zvláště pro diabetiky. Inulin je obsažen ještě v několika dalších druzích rostlin, např. ve slunečnici a topinamburu.
Pražený čekankový kořen má karamelovou chuť.
Zařazení
Čekanka obecná – Cichorium intybus