Druhy

V původní květeně České republiky se setkáváme s deseti druhy hvozdíků. Rozšířené jsou hvozdík kartouzek a hvozdík kropenatý, ostaní druhy jsou vzácné.

Hvozdík kropenatý má  na květu bílé tečky a podle tohoto znaku od sebe oba druhy rozeznáme.

V Hrubém Jeseníku roste hvozdík kartouzek sudetský. Botanici zjistili, že právě výslunné skály tohoto pohoří jsou jediným místem na světě, kde se tento typ (poddruh) vyskytuje. Jedná se o tzv. endemit Hrubého Jeseníku.

Botanické znaky

Hvozdík kartouzek dorůstá do výšky 15 až 40 cm.

Lodyhy jsou přímé, zpravidla se nevětví.

Listy vyrůstají na lodyze vstřícně (dva proti sobě). Jsou velmi úzké a dlouhé a jsou zakončené špičkou. Nejvíce listů vyrůstá při bázi lodyhy, a tak rostlina vytváří trsy.

Lodyhu zakončuje svazek velmi ozdobných květů. Každý květ tvoří pět korunních lístků. Má růžovou barvu a přibližně 2 cm
v průměru. Květy vykvétají postupně, proto na každé lodyze hvozdíku nalezneme pouze jeden až dva (velmi vzácně víc).

Plod se nazývá tobolka a obsahuje drobná tmavá semena.

Prostředí, ekologie, ochrana

Hvozdík kartouzek je velmi charakteristickou rostlinou suchých strání a mezí. Nachází se na prosvětlených a suchých stanovištích, zejména na pastvinách, v teplomilných trávnících, na skalkách, písčitých místech, okrajích lesů, ale také
v prosluněných řídkých lesích. Vyskytuje se na většině našeho území, vzácný je ve vyšších polohách (v horách ojedinělý).

V nížinách se častěji vyskytuje hvozdík kartouzek, s přibývající nadmořskou výškou ho postupně nahrazuje hvozdík kropenatý.

Léčivé účinky

Není léčivkou.

Lidové názvy, pořekadla, rčení

slzička, hřebíček, hvozdička, kartouzek, klíneček, planý karafiát, slzičky panny Marie, očka, očička

Pojmenování slzičky panny Marie souvisí se zvláštní kresbou na korunních lístcích hvozdíku kropenatého. Bílé tečky prý lidem připomínaly slzy panny Marie prolité nad mrtvým Kristem.

Kartouzský kvítek je další pojmenování hvozdíku. Tento název mu prý dali kartouzští mniši, kteří z něj vypěstovali zahradní formu (karafiáty). Říkali jim Kristova očka.

Český název hvozdík nepochází od českého slova hvozd (hluboký les), nýbrž od staroslovanského slova gvozdij = hřebík. Důvodem je podobnost s květy indického hřebíčkovce.

To je děvče jako karafiát. (Velmi hezké a milé děvče.)

Mrtvého oči (stará báj, která  vypráví o vzniku rostliny):
Bohyně Diana se vrací z nezdařeného lovu. Potká mladého pastýře, který hraje na šalmaj. Plná hněvu a zloby ho obviní za to, že jí hudbou poplašil zvěř. Za trest se na něj vrhne a vyrve mu obě oči. Záhy ji však  přepadne lítost a chce svůj surový čin odčinit. Na pastýřovu památku hodí jeho oči na horskou stezku. Kam oko dopadlo, vyrostl hvozdík. Jeho květ se podobal oku s tmavou zřítelnicí.

Různé

Z květů hvozdíků se získávájí silice (těkavé vonné látky), které se dříve používaly na výrobu mýdel a voňavek.

Celé květy se suší a používají  jako vonná složka do potpourri (směsi sušených lístků, celých květů nebo jiných částí různých rostlin).

Výrazná růžová očka květů hvozdíku snadno přilákají motýly, své opylovače. Ti se totiž jako jediní dostanou svými dlouhými sosáky úzkým jícnem koruny až na dno květu k medové šťávě.

Hvozdíky byly v různých kulturách považovány za květy bolesti a lásky. Nosívaly se také jako ochrana před předčasnou smrtí.

Zařazení

Hvozdík kartouzek – Dianthus carthusianorum

čeleď: hvozdíkovité