Pryšec
Druhy
V České republice se přirozeně vyskytuje 17 druhů pryšců. Většina z nich patří mezi vzácné rostliny a setkání s nimi bývá dosti ojedinělé. Nejhojnější je pryšec chvojka.
Některé druhy pryšců se pěstují jako pokojové rostliny.
Pryšec chvojka
Botanické znaky
Pryšec chvojka dorůstá až 40 cm výšky.
V půdě rostlinu uchycuje větvený dřevnatý oddenek. Lodyhy jsou přímé, nevětvené nebo častěji s několika postranními větvemi.
Četné listy jsou tzv. čárkovité, do 3 mm široké, bez řapíku. Připomínají spíše jehlice některých jehličnatých stromů.
Květenství má velmi složitou stavbu, specifickou právě pro pryšce. Je velmi obtížné identifikovat jediný květ. Nápadnou součástí květenství jsou především žluté dvourohé žlázky.
Plodem je kulovitá tobolka.
Prostředí, ekologie, ochrana
Pryšec chvojka se vyskytuje na suchých stráních, stepích, mezích, kamenných zídkách, pastvinách, na skalách i ve světlých suchých lesích. Roste jak na kyselých (např. na žule), tak i na zásaditých stanovištích (např. na vápenci).
Častěji ho můžeme vidět v teplejších oblastech.
Léčivé účinky
Pryšec se dříve používal v lidovém léčitelství na bradavice, pihy a kuří oka. Používala se čerstvě vymačkaná štáva.
Pryšec
Lidové názvy, pořekadla, rčení
čertí mlíčí, hadí bejlí, hadí korunka, hadí mlíčí, jedovatý mlíčí, psí mléko, vlčí mléko, rozmarýnkové mléko, zaječí mléko, žabí mléko, hořká tráva, pekelec
Podle pověsti létali čerti na zem trhat pryšce, nosili ho do pekla po celých nůších malým čertíkům, kterým hořké a jedovaté mléko tuze chutnalo.
Mathioli ve svém Herbáři z roku 1562 píše: „Hodí se pro sedláky a silné chlapy, avšak musí se užívati opatrně. “
České rodové jméno vzniklo od staročeských slov „prysky “, „pryskýře“ či novějšího výrazu „puchýře“ (mléko v pryšcích obsažené způsobuje na pokožce puchýře).
Různé
Pryšec chvojka je jedovatá bylina. Nejjedovatější částí je jeho mléko.
Pryšec chvojka je mezihostitelem rzi hrachové (parazitická stopkovýtrusá houba). Napadení jedinci se velmi odlišují
od zdravých rostlin. Lodyhy se nevětví, hustě na nich vyrůstají drobné vejčité listy a pryšce nekvetou. Na spodní straně listů
se vyvíjejí červené skvrny, kde vznikají výtrusy této rzi. Napadenou chvojku lze vidět v přírodě celkem běžně, často společně se zdravými rostlinami.
Při poranění nebo odtržení některé části rostliny z rány vytéká bílé mléko (latex), nejjedovatější část rostliny. Obsahuje řadu sloučenin a na kůži může způsobovat zarudnutí, svědění, dokonce i vředy a puchýře. Při požití pryšce hrozí otrava. Nebezpečný může být jak pro lidi tak pro dobytek. V mléku je obsažen také kaučuk.
Pryšce a jim příbuzné pryšcovité rostliny jsou charakteristické právě obsahem bílého latexu ve svých tkáních. S mnohem větší rozmanitostí pryšců se setkáme v tropických oblastech. Zde vyrůstají rostliny zcela nepodobné našim druhům. Mohou dosahovat až několik metrů výšky, často bývají ostnité
a připomínají kaktusy. Některé domorodé kmeny prý využívají jejich mléko na hroty svých jedových šípů.
Dobytek se při pastvě pryšcům vyhýbá.
Na pryšci žijí housenky lišaje pryšcového a živí se jeho listy.
Zařazení
Pryšec chvojka – Euphorbia cyparissias
