Druhy

Růže patří v České republice k taxonomicky problematickým skupinám, což znamená, že rozlišování jednotlivých druhů činí problémy i profesionálním botanikům. Rozdíly jsou totiž malé a situaci ztěžuje i to, že se mohou jednotlivé druhy mezi sebou křížit. Celkem je u nás známo okolo 15 druhů růží, z nichž nejznámější je růže šípková.

Botanické znaky

Šípková růže je keř dosahující středního vzrůstu (zpravidla do
3 metrů). Nevětví se tak bohatě jako např. trnky. Větve jsou chráněny četnými srpovitě zahnutými ostny. Trny jsou ostře pichlavé a slouží jako obrana před býložravci.

Listy tvoří nejčastěji sedm jednotlivých lístků – jedná se o tzv. lichozpeřené listy.

Květy mohou dosahovat přes 5 cm v průměru. Mají většinou růžovou, někdy bílou barvu.

Zajímavé je, že šípek není vlastně plod. Plody jsou drobné chlupaté nažky uvnitř šípku. Šípek samotný se nazývá souplodí, protože se skládá z většího množství plodů.

Prostředí, ochrana, ekologie

Růže šípková patří u nás k běžným dřevinám. Roste na suchých stráních, okrajích lesů, podél cest a v remízcích kolem polí.

Léčivé účinky

Plody šípků jsou zdrojem vitamínu C, B, K, karotenů a dalších látek, které příznivě ovlivňují odolnost organismu proti nepříznivým vlivům prostředí.

Rostlina má stahující, osvěžující a povzbuzující účinky. Účinné látky šípků působí příznivě například při jarní únavě.

Doporučuje se při větší potřebě vitamínu C, v těhotenství, při kojení, horečkovitých onemocněních, anémii, rekonvalescenci, chřipkových infekcích, únavě a průjmu.

Zpevňuje cévy, zlepšuje látkovou výměnu a mírně reguluje tvorbu žluče.

Šípky se sbírají za sucha a mají se sušit co nejrychleji v co nejmenší vrstvě, nejlépe při teplotě 60 až 80 °C. Vyšší teplota už škodí, právě tak škodí i pomalé sušení bež zahřátí – pokaždé se může ztratit až 50% léčivých látek. Sušení se dá urychlit tím, že šípek trochu namáčkneme.

Lidové názvy, pořekadla, rčení

šípek, šípina, šípky, šípinky, růže trnová, růže planá, růže psí, růže divoká, pomeranče severu, polní růžičky, merhelec

Jdi mi s tím k šípku!

Spí jako Šípková Růženka.

Je jako růže mezi trním.

Děvče jako z růže květ.

Není růže bez trní.

Není to procházka růžovým sadem.

Měl trnitou cestu.

Trpělivost růže přináší.

Nezlob se, že růžový keř má trny, ale raduj se, že trnitý keř má růže.

Nemá na růžích ustláno.

Různé

Růže šípková bývá občas napadena hmyzem jménem žlabatka růžová (Diplolepis rosae). Ta ukládá vajíčka do pupenů . Vznikají tak zvláštní hálky velké téměř jako pěst, na povrchu mechovitě rozvětvené se zelenými až červenými vlákny.

Šípky lze využívat k přípravě marmelád, vína nebo čaje. Obsahují vysoký podíl vitaminu C, nejvíce je ho v šípcích, pokud nejsou zcela zralé.

Pověra, že se šípky mají trhat až po přejítí prvních mrazů, je mylná. V té době jsou šípky již plně zralé a obsah vitaminu C
v nich poklesl a stále se snižuje. Po roce skladování množství vitaminů klesá zhruba na polovinu!

Šípky obsahují dráždivé chlupy, které by se z čaje měly filtrovat.

K největším znalcům růží v České republice patří botanik Václav Větvička.

Zařazení

Růže šípková – Rosa canina

čeleď: růžovité