Kopřiva
Kopřiva dvoudoma
Druhy
Nejznámější a nejběžnější naší kopřivou je kopřiva dvoudomá.
Řidčeji se vyskytuje kopřiva žahavka a na jediné lokalitě v ČR také kopřiva lužní.
Kopřiva žahavka se dříve vyskytovala hojně na místech, kde
se pásly kachny a husy. Oproti kopřivě dvoudomé je drobnější
a o něco více „pálí“.
Botanické znaky
Kopřiva dvoudomá je vytrvalá bylina, takže zimu přečkává pomocí oddenku uloženého v půdě. Z něho na jaře znovu vyhání až přes metr vysoké lodyhy. Čtyřhranné duté lodyhy nesou řapíkaté vstřícné listy. Okraje listů jsou hrubě pilovité.
Lodyha i listy jsou pokryté žahavými chlupy, o něž se při kontaktu s rostlinou snadno popálíme. Slouží jako obrana před býložravci. Chlupy jsou velmi drobné a hlavně křehké. Zavadíme-li o ně, ulomí se křehká špička a na pokožku se uvolní žahavá kapalina.
Rostlina je dvoudomá. To znamená, že samčí a samičí květy zpravidla nevyrůstají na jediné rostlině společně. V přírodě
tedy nalezneme rostliny samčí a rostliny samičí.
Květy (květenství) jsou nenápadné, zelené. Vyrůstají v úžlabí listů. Kopřiva kvete od června do září.
Plodem kopřivy je drobná nažka. Ta se však na rostlině vyvíjí poměrně vzácně, protože kopřivy jsou opylovány větrem,
tudíž málokdy dojde k opylení květů. Kopřiva tedy vsadila na vegetativní rozmnožování pomocí oddenků, které je pro ni velmi výhodné.
Kopřiva dvoudomá
Prostředí, ekologie, ochrana
Kopřiva dvoudomá patří k našim nejhojnějším rostlinám. Roste na velmi různorodých stanovištích. Vyhýbá se pouze velmi vysokým horám, příliš suchým místům a silně podmáčeným lokalitám. Vyžaduje místa s vysokým obsahem živin v půdě. Najdeme ji skoro na celém světě, kromě tropické Afriky a Jižní Ameriky.
Kopřivy velmi dobře indikují zvýšený obsah dusíku v půdě. Dusík je pro růst rostlin velmi důležitý prvek, ovšem všeho moc škodí. Do ekosystémů se dostává různými cestami z lidské činnosti: hnojení polí, doprava, průmysl, spalování atd. V současné době
je silně zvýšené množství dusíku v krajině velkým ekologickým problémem, protože tento stav z naší přírody naprosto vytlačuje výraznou část našich květin a živočichů. Např. v dobách našich babiček rostly na loukách zcela běžně různé luční orchideje. Zkuste dnes takovou louku najít! A kopřiva bývala kdysi mnohem méně častá než dnes.
Kopřiva dvoudomá - jarní
Léčivé účinky
Sbírá se nať před rozkvětem nebo listy od března až do září,
ale nejkvalitnější kopřiva je ta, co je utržena po celodenním slunečním svitu a do konce května.
Je silně močopudná, zlepšuje látkovou výměnu – čistí krev.
Léčivých účinků se využívá při revmatických chorobách, při potížích s močovým měchýřem, při poruchách spánku, nedostaku chuti k jídlu, při duševní i fyzické únavě.
Farář Kneipp kopřivou léčil poruchy prokrvení.
Kopřiva dvoudomá je bylina, která nejsilněji vyhání jedy z těla tím, že rozpouští odpadní produkty a zároveň podněcuje ledviny ke zvýšenému vylučování moči. Čistí celý trávicí trakt a zvyšuje obranyschopnost.
Je vhodná pro mladé i pro starší, neškodí, nemá vedlejší účinky.
Kopřiva - květenství
Lidové názvy, pořekadla, rčení
pálivka, žihavka, žihlava, kopřiva pichlavá, prhlavka, pokřiva, včela rostlinného světa
V Alpách platí přísloví: „Nežere-li zvíře suché kopřivy, nebude žrát již vůbec nic!“
Je to jako z kopřiv plot. (Je to chatrné, nepevné, sešlé.)
Kopřiva
Různé
Není to kyselina mravenčí, kterou kopřiva vypouští, jak se dříve botanikové domnívali, ale látka podobná hadímu jedu. Vařením nebo sušením se žahavost odstraňuje.
Sušené a rozdrcené kopřivy jsou oblíbenou přísadou do krmiv pro domácí zvířata: slepice, kachny, husy.
Na listech kopřiv se vyvíjí a živí housenky babočky kopřivové.
Kopřivy lze připravovat stejně jako špenát. Žahavé chlupy se vařením ničí. Spařená a pokrájená kopřiva je základní přísadou
do nádivek, špenátu, omelet, salátu z pampelišek, do bylinného bramborového salátu, jako vložka do kopřivové polévky, příloha k masu a používá se také při vaření piva a čaje.
Z kopřiv se dělá odvar na oplachování umytých vlasů. Zlepšuje jejich pružnost a lesk.
Kopřiva bývala kdysi využívána i jako textilní rostlina. Vlákna lýka z jejích lodyh jsou totiž velmi dlouhá a pevná (dokonce pevnější než vlákna lněná), proto se hodila pro výrobu kopřivových tkanin. V 15. a 17. století byla výroba těchto látek běžná; za 1. světové války se na čas opět obnovila, nosily se drsné „kopřiváky“. Až do 18. století se ještě z vláken kopřiv pletly sítě a provazy, které kvalitou převyšovaly výrobky
z vláken lněných.
Zařazení
Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica
Kopřiva žahavka – Urtica urens
