Druhy

V české flóře se můžeme setkat se sedmi druhy křivatců. Většina z nich ovšem patří mezi vzácné teplomilné rostliny. Při procházkách přírodou v zásadě potkáváme pouze dva druhy – křivatec luční a křivatec žlutý. Zatímco první jmenovaný dává přednost sušším slunným stanovištím, křivatec žlutý roste běžně např. kolem potoků.

Botanické znaky

Křivatce jsou charakteristické svými cibulkami uloženými hluboko v půdě, z nichž každé jaro vyrůstají listy s lodyhou. Křivatec žlutý vytváří rok co rok jednu novou dceřinnou cibulku, z které vyrůstá pouze jediný list s tzv. kápovitou špičkou.

Z českých křivatců má nejširší listy – až 1,5 cm.

10 až 25 cm vysoká lodyha nese květenství složené ze čtyř až sedmi ozdobných květů. Každý květ je tvořen šesti žlutými okvětními lístky. Křivatce kvetou v březnu a dubnu. Plodem je trojpouzdrá tobolka, která za zralosti puká a z každého pouzdra se uvolňuje maximálně šest semen.

Prostředí, ekologie, ochrana

Křivatec žlutý roste hojně v okolí potoků, v lužních lesích, olšinách, hájích, parcích a křovinách. Častěji ho potkáváme v nižších a teplejších polohách. Se stoupající nadmořskou výškou křivatec ubývá a v horách v podstatě chybí.

Lidové názvy, pořekadla, rčení

křižatec, žlutečka

Různé

Přestože křivatce vytvářejí semena, dokáží se rozmnožovat také nepohlavně pomocí dceřinných cibulek v půdě.

Zařazení

Křivatec žlutý – Gagea lutea

čeleď: liliovité