Světluška
Světluška větší
24. června má svátek Svatý Jan. Dny jsou dlouhé, večery teplé, mezi stromy a keři se začínají objevovat světélka svatojánských broučků. Ve vzduchu se vznášejí samečci, na trávách svítí nelétavé samičky. Páry se hledají. Krásy světa si ale příliš neužijí. Brzy poté, co se spáří a samička naklade vajíčka, broučci umírají.
Z vajíček se vylíhnou larvy. Jsou stále při chuti, za svůj život spořádají úctyhodné množství malých plžů. Před zimou se larvy ukryjí do země, na jaře se zakuklí a v létě se z nich vyklubou noví svatojánští broučci.
Aby nám světlušky ještě dlouho dobu svítily, musíme jim zachovat zarostlé břehy vod, bujně porostlé meze a remízky. Jinak by se mohlo stát, že na Svatého Jana už nevyletí ani jeden brouček s malu lucerničkou.
Světluška
Prostředí, potrava
Světlušky žijí na vlhkých a bujně zarostlých místech. Mohou to být břehy vod, příhodné louky, místa podél cest, okraje lesů.
Svítí v době námluv, které se konají jen v nejteplejší části roku.
Protože je můžeme spatřit obvykle až koncem června, po svátku svatého Jana, dostaly světlušky lidové jméno svatojánské mušky. Po nocích dále svítí i v červenci a srpnu.
Dříve bylo světlušek v krajině více. Nesvědčí jim ztráta klidných zarostlých míst a možná ani přemíra umělého osvětlení.
Jako potrava světluškám slouží výhradně plži. Loví je ale pouze larvy, dospělé světlušky potravu nepřijímají. Žijí ze zásob, které nastřádaly v larválním období.
Dravé larvy pronásledují plže podle jeho slizové stopy. Když ho najdou, usmrtí ho silnými kusadly a zároveň do něj vpustí trávicí enzymy. Po chvíli plže jednoduše vysají.
Světluška větší
Chování
Přes den se světlušky skrývají. Po setmění samičky vylézají co nejvýše na rostliny a světlem vábí samečky. Létat neumí, o to více musí rozsvítit své lucerničky. Když sameček dlouho nepřilétá, začnou vrtět zadečkem a světlem komíhat tak, aby bylo ještě nápadnější.
Samečci svítí o trochu slaběji, zato však na rozdíl od samiček létají. Hledají málo pohyblivé samičky. Vznášejí se ladně nad zemí a usilovně po nich pátrají. Podle světelného spektra a dalších znaků najdou vždy samičku svého druhu.
Stavba těla, základní znaky
Za bílého dne by vám světlušky připadaly mnohem obyčejnější, nežli za noci. Mají nenápadné, hnědé až černé zbarvení. Samičky dokonce ani nevypadají jako brouci!
Samec světlušky menší je dlouhý 8 – 10 mm. Jeho poměrně měkké krovky jsou hnědé, hlava se skrývá pod širokým hrudním štítkem. Ten chrání zrak samečků, aby při pátrání po vábivých světýlkách samiček nebyli oslňování jakýmkoli světlem shora. Na břišním článku má sameček světelnou skvrnu.
Samec světlušky větší je velký 10 – 12 mm, samička je oproti němu delší, měří 15 – 20 mm.
Samičky obou druhů světlušek nelétají. Nemají křídla ani krovky, proto je vidět jejich světlé, článkované tělo. Svítí dvěma celými tělními články a malými políčky na stranách článků dalších.
Rozmnožování
Samička po páření naklade vajíčka na povrch země. Je to pro ni těžká práce, při které spotřebuje veškeré zásoby energie, nastřádané v larválním vývoji. Vyčerpaná po několika dnech hyne.
Po dvou až čtyřech týdnech se vylíhnou dravé larvy. Přes léto se vykrmují a rostou, poté přezimují skryté v půdě. Na jaře opět vylezou ven, ještě chvíli se krmí a téhož jara se zakuklí. Z kukly se v létě vylíhne dospělá světluška, připravená k páření.
Světluška větší
Různé
U světlušky menší svítí sameček i samička, u světlušky větší obyčejně pouze samička. Světlo ovšem vydávají i larvy, kukly, a dokonce i vajíčka.
Světlušky svítí lépe než žárovky!
Světelný orgán je důmyslný a velmi složitý. Pod průsvitnou pokožkou se nacházejí speciální buňky, ve kterých probíhá podivuhodná chemická reakce. Látka zvaná luciferin za pomoci speciálního enzymu luciferázy oxiduje a vytváří tak záři.
Pokud chce světluška zhasnout (blíží se nebezpečí nebo ke svícení již není důvod), přeruší jednoduše přívod kyslíku, který je k reakci nezbytný.
Pod svítivými buňkami se nachází ještě odrazová vrstva buňek, která slouží jako zrcadlo (jsou to buňky vyplněné krystalky kyseliny močové).
Světluščin světelný orgán je účinnější než nejúspornější žárovky vyrobené lidmi, pouhá 2% energie uniknou v podobě tepla!
V teplých letních měsících svítí samičky při dostatečné tmě přibližně od 22 hodiny do 1 hodiny noční.
Evropské druhy světlušek svítí žlutozeleně, světluška menší vydává světlo spíše zelené, světluška větší zase žluté. Rozmanité druhy světlušek žijí i v tropických oblastech a některé z nich umí svítit i červeně či dokonce modře.
Světluška větší
Druhy
Světluška větší (Lampyris noctiluca) je u nás vzácná, teplomilná světluška.
Nejvzácněji se u nás, v teplých oblastech, vyskytuje světluška krátkokřídlá (Phosphaenus hemipterus).
Zařazení
Světlušky patří do řádu brouků (Coleoptera) a čeledi světluškovití (Lampyridae)
