Druhy

Orseje připomínají drobné blatouchy či pryskyřníky. Na území našeho státu se můžeme setkat s dvěma druhy, orsejem jarním
a blatoucholistým. Vzájemně jsou si velice podobné.
Orsej blatoucholistý patří k vzácnějším teplomilným rostlinám, orsej jarní je četnější.

Botanické znaky

Orsej jarní patří k drobným (do 15 cm vysokým), avšak nápadným rostlinám. Vykvétá totiž za brzkého jara zářivě žlutými květy. V půdě se nacházejí charakteristické kyjovité hlízky vyrůstající ve svazečku. Hlízkami se orsej dokáže šířit na nové lokality.

Lodyhy jsou poléhavé a na dlouhém řapíku nesou srdčité listy.

Zlatožlutý květ se skládá z osmi až dvanácti korunních lístků.

Plodem je nažka nepravidelně hruškovitého tvaru. Ty se ale vyskytují na rostlině jen vzácně.

Rostliny kvetou od března do května. Po odkvětu nadzemní část orseje odumírá a v letních měsících již po nich nenalezneme ani památky.

Prostředí, ekologie, ochrana

Roste velmi hojně v listnatých lesích, křovinách a na vlhkých loukách. Vyžaduje vlhká až podmáčená stanoviště, proto velmi často doprovází vodní toky. Charakteristický je např. v olšinách
v údolích malých potůčků i říček. Dává přednost humózním půdám. Nejčastěji se vyskytuje v nižších polohách, řidčeji
v horských oblastech.

Lidové názvy, pořekadla, rčení

žlutník, žlutníček, slezinice

Různé

Orsej jarní se rozmnožuje převážně vegetativně, protože semena se vyvíjejí jen vzácně. K rozmnožování slouží tzv. pacibulky.
V paždí některých listů vyrůstá pupen, který se postupně zvětšuje a vyvíjí v pacibulku. Ta později odpadává a vyrůstá z ní nová rostlina.

Rostlina je jedovatá a chutná ostře. Při potřísnění pokožky může vyvolávat záněty a puchýře. Údajně byla šťáva z orsejů využívána jako šípový jed.

Mladé rostliny před rozkvětem nejsou jedovaté. Díky vysokému obsahu vitaminu C byly využívány k přípravě salátů.

Zařazení

orsej jasní – Ficaria verna

čeleď: pryskyřníkovité