Prostředí, potrava

Čím se klíšťata obecná živí, to jste mnozí poznali doslova na vlastní kůži – krví. Krev ale potřebují k životu pouze samičky a rostoucí larvy. Svůj skvělý obří zdroj potravy hledají na tělech velkých živočichů – srnkách, psech, kravách, lidech.

Samečci se spokojí s mízou rostlin. Pokud příležitostně sají krev, tak jen velmi krátce. Nepotřebují tolik výživy a energie jako samičky, protože nekladou vajíčka.

Kde na nás klíšťata číhají?

Nejvíce klíšťat žije v listnatých lesích s hustým podrostem. Tam,v bylinném patře nízko u země, většinou čekají  na své hostitele. Klíště si ale můžete odnést i z louky, z mezí, z porostů podél cest a přisát se vám na nohu může i v parku nebo na zahradě. Pouze v horách, ve výšce nad 700 metrů nad mořem je klíšťat výrazně méně.

Chování, nepřátelé

Larvy a nymfy klíšťat, vajíčka i dospělci jsou potravou především střevlíkům a mravencům.

Klíšťata nemohou na hostitele skákat z výšky stromů, jak se občas mezi lidmi traduje. Už proto ne, že je nevidí. Jejich „oči“ se totiž sestávají jen z několika buněk, které rozliší pouze světlo od tmy. Víc klíště nepotřebuje – najde nás „po čichu“.

Klíště cítí náš dech

Klíště vyčkává v typickém postoji s napřaženýma nohama. Díky tomu se své oběti rychle chytí. To ale není jediný důvod, proč své nohy drží napřažené do dálky. Prvním párem nohou totiž umí čichat, vnímat teplotu i jemné vibrace vzduchu. Vycítí teplo, pohyb a pach až na dvoumetrovou vzdálenost. Rozpozná dokonce i zvýšené hodnoty oxidu uhličitého, který každé zvíře i člověk vydechuje.

Parazit parazita

Klíšťata parazitují na tělech savců, jsou tudíž parazity. I  jejich těla jsou však napadána parazity – např. vodičkami chalcidkami (rod Ixodiophagus).

Stavba těla, základní znaky

Napité klíště se nafoukne jako harmonika

Hladové klíště je zcela nepatrné – samička měří jen 3 – 4 mm, sameček je ještě menší. Když se ale vydatně napije krve, dovede zvětšit svůj objem až stonásobně!

Nevídané zvětšení je možné díky zvláštnímu uzpůsobení žaludku. Hladové klíště ho má poskládaný jako harmoniku, kličky a záhyby žaludku i střev sahají dokonce až do nohou.Při plnění krví se zvětšuje a stává se obrovskou zásobárnou. Do záhybů je poskládaná, kromě svrchního štítku, i jemná pokožka klíšťat.

Jak vytáhnout klíště ?

Klíště má velmi účinný nástroj k proražení mnohdy velmi tlusté kůže.  Tvoří ho bodavě sací ústrojí tzv. hypostom. Je to dutý bodec, který kolem dokola lemují řady ostrých trnů směřujících dozadu. Proto je klíště tak obtížné vytáhnout.

Vzhledem k tomu, že tyto „zoubky" nerostou ve spirále, ale v kruzích, nedoporučuje se klíště z pokožky vykroutit – a to ani po směru, ani proti směru hodinových ručiček. Účinnější je opatrné vytahování za současného kývání do všech stran. Je třeba trpělivosti, aby se klíště vytáhlo celé. Kromě zoubků ho drží v kůži i „cement“, tvrdnoucí výměšek v okolí bodce.

My máme vývrtku, klíště má závrtku

Klíště však nevězí v kůži pouze hypostomem – ten by kůži sám neprorazil. Po stranách bodce jsou ještě postranní čelisti (chelicery). Bodec a čelisti fungují jako páková vývrtka na víno, jenže obráceně. Tímto způsobem se bodec dostává hlouběji do kůže.

Pejsci a kočičky

Klíštata ráda napadají i psy a kočky. Majitelé těchto přátel člověka by je proto měli pravidelně prohlížet a nejlépe proti klíšťatům rovnou preventivně chránit: pomocí speciálního obojku, který obsahuje látky, jež klíšťata odpuzují (látky obsažené v obojku se uvolňují i do pokožky) nebo pomocí spreje na srst zvířete.

Rozmnožování

Samička po oplodnění může přivést na svět až neuvěřitelných 5000 vajíček. Obvykle se však omezí na 3000. Kdyby všechny larvy dosáhly dospělosti, byla by příroda klíšťaty docela zamořená. Jenže než klíště dospěje, musí projít zdlouhavým a složitým vývojem, musí několikrát najít nového hostitele. Dospělosti se proto dožije jen nepatrný zlomek klíšťat.

Malé larvě stačí myška

Z vajíčka, které samička naklade do přízemní vegetace, nejraději na teplá, vlhká místa, se vylíhne šestinohá larva.

Pokud larva najde dárce krve, obvykle drobného hlodavce nebo ještěrku a navíc se jí podaří několik dní nerušeně sát, může se přeměnit v další stadium – v nymfu.

Nymfa si počíhá na zajíce

Nymfa opět čeká na hostitele. V napřažené náruči, se kterou číhá, má již o dvě nohy více než larva. Většinou také „uloví" větší sousto – zajíce, kunu, jezevce...

Pokud se i nymfě podaří přichytit na vhodného živočicha a několik dní sát, může se konečně přeměnit v dospělé klíště – s osmi nohama.

Páření na hřbetě srnky

Sameček si samičku najde v srsti zvířete. Aby mohla samička po spáření klást vajíčka, musí se opět důkladně posilnit. Někdy taková hostina trvá až dva týdny. Ze třímilimetrového živočicha se stane téměř centimetrový „obr“. Poté, co samička naklade tisíce vajíček a splní tak svůj úkol, zahyne.

Kdo si počká...

Pokud má larva a nymfa štěstí na hostitele, může celý vývin proběhnout během jednoho roku. Většinou to štěstí nemá, a pak vývin trvá několik let, nejčastěji 5.  Jednotlivá vývojová stadia klíštěte přezimují.

Pokud se dospělé samičce nepodaří nalézt zdroj krve, pak vydrží bez potravy až jeden rok.

Různé

Proč zavrtávání klíště do kůže nebolí?

Přisáté klíště většinou na kůži objevíme až po nějaké době - pokud ho někdo všímavý nezpozoruje ještě dříve, než se stihne zakousnout. Probodávání kůže ani sání totiž vůbec necítíme. Klíště začne do rány okamžitě vypouštět analgetika, která tlumí bolest. Nečiní tak ze soucitu. Je to jeho chytrý způsob, jak na sebe neupozornit a moci v klidu sát. Kromě toho do rány vpouští i látky zabraňující srážení krve.

Klíště umí i další věci – například filtrovat krev a přebytek vody vypouštět se slinami zpět do hostitele. Ukládá do svého těla pouze koncentrovanou, výživnou tekutinu.

Přenašeč nemocí

Samotné sání krve nemůže člověka ani zvíře nijak ohrozit, většinou se jedná o zcela nepatrný úbytek v poměru k tělu. Nebezpečné je  klíště jako přenašeč nemocí, především boreliózy a klíšťové encefalitidy. Proti druhé nemoci existuje možnost očkování.

Druhy

U nás žije necelých dvacet druhů klíšťat. Parazitují na savcích i na ptácích.

Klíště, které se nejčastěji přisává na kůži člověka, je klíště obecné (Ixodes ricinus). Na jižní Moravě se vyskytuje příbuzný, piják lužní (Dermacentor reticulatus), piják stepní (Dermacentor marginatus), který je větší něž klíště a má na rozdíl od něj oči, a klíště lužní (Haemaphysalis concinna).

Ptačí krví se živí klíšťák holubí (Argas reflexus) a čmelík kuří (Dermanyssus gallinae).

Z Asie k nám byl zavlečen i neblaze proslulý kleštík včelí (Varroa jacobsoni), který v současné době ohrožuje naše včelstva.

Zařazení

Klíště obecné – Ixodes ricinus

Řád: roztoči (Acari)

Třída: pavoukovci (Arachnida)

Kmen: členovci (Arthropoda)