Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Sršeň

Prostředí, potrava, ochrana

Lovci much a ovádů

Sršně jsou obratnými lovci. Živí se hmyzem - především mouchami, ovády, komáry, bodalkami. Větší sršní kolonie uloví během jednoho dne až tisíc kusů hmyzu.V přírodě mají tito lovci nenahraditelnou funkci. I lidé by měli jejich pomoc ocenit, protože kořistí sršňů se stává většinou lidem obtížný hmyz.Bohužel v jejich jídelníčku jsou i včely, ale vzhledem k ostatnímu hmyzu jen mizivé procento.Díky své velikosti a obratnosti stojí sršně na vrcholu potravní pyramidy v říši hmyzu.

Sršní slečny mají rády sladké

Sršní hnízdo, podobně jako je tomu u včel, obývá jedna plodná královna a mnoho neplodných samiček - dělnic. Dělnice celý den létají a hledají potravu pro.....- často i kilometry od hnízda - potřebují také potravu bohatou na cukry, letecké palivo. Proto sají mízu z poraněných stromů, především dubů, bříz a jasanů.  Hodují také občas na zralém, často již kvasícím ovoci.

Bojíte se sršního hnízda?

Dříve si sršně stavěly svá hnízda v dutinách stromů. Těch je ale nyní nedostatek, protože ubylo přirozených lesů, a tak si  hledají náhradní útočiště v podkroví a různých zákoutích lidských staveb. V nouzi hnízdí dokonce i v norách pod zemí.

Lidé se sršní často obávají a jejich hnízda likvidují. V mnoha případech je to zcela zbytečné. V některých sousedních státech jsou sršně zákonem chráněné a  jejich hnízda se pod hrozbou vysokých pokut likvidovat nesmí. Sršně totiž kvůli zbytečnému strachu a předsudkům z krajiny postupně mizí.

Možná by postačilo, kdyby se lidé o těchto velikých hmyzích letcích  dozvěděli víc a zbytečný strach by zmizel. Skutečně nebezpečné jsou jen ve výjimečných případech a pro malé procento lidí.

Chování, nepřátelé

Mírumilovná strašidla

Sršně mnoha lidem nahánějí strach. Není divu, v porovnání se včelou a blízce příbuznou vosou jsou opravdu veliké. Mají větší žihadlo i více jedu, ale naštěstí je méně účinný, nežli vosí a včelí. Šest sršních žihadel přežije ve zdraví dokonce i malá myš! Žihadlo navíc mají pouze samičky.

Při letu sršně velmi hlasitě bzučí, snad proto jsou neprávem považovány za agresivní. Pravdou je, že z bodavého hmyzu jsou nejklidnější a nejméně útočné. Vyprovokovat sršeň k útoku dá mnohem více práce, nežli je tomu u vosy a včely. Stačí tedy zachovat klid, divoce se neohánět a na sršeň si samozřejmě nesedat.

Včela či vosa, která se omylem zamotá do vlasů, s obranou neváhá. Sršně žihadlo obvykle nepoužijí ani v takovéto situaci a snaží se pouze uniknout.

Hnízdo si sršni bedlivě střeží

Jedinou situací, kdy sršni mohou na domnělého nepřítele zaútočit, je obrana hnízda, ve kterém vychovávají budoucí generaci. Pokud hnízdí pod zemí a rozruší je otřesy v  bezprostřední blízkosti hnízda, mohou vylétnout a domov bránit žihadly. Sršním hnízdům je proto třeba se vyhýbat. Ovšem sršně brání pouze okruh čtyř metrů kolem hnízda. Jakmile jejich obranné pásmo bez prudkých pohybů opustíte, nebudou vás již pronásledovat.

I pokud si sršni postaví hnízdo na zahradě či pod krovem domu, lze s nimi v klidu vyjít, pokud jim nebudete přímo kolem příbytku dupat či do báně šťourat klacíkem. Ony na oplátku zlikvidují spoustu obtížného hmyzu, jako jsou komáři, mouchy i škůdci na pěstovaných rostlinách.

Pouze pro lidi alergické na včelí či vosí jed mohou být sršně potenciálně vážně nebezpečné, stejně jako včely a vosy.

 

Stavba těla, základní znaky

Stavba těla i výstražné, žlutočerné pruhované zbarvení sršní je velmi podobné vosám a včelám. Sršně jsou ovšem výrazně větší.

Sršní královna je až 3,5 cm velká. Dělnice a samečci jsou menší, kolem 2,5 cm.

Zcela bezbranné samečky, kteří nemají žihadlo, poznáme podle neobvykle, šavlovitě zahnutých tykadel.

Mezi prvním a druhým zadečkovým článkem mají sršně, stejně jako vosy, včely a další hmyz z podřádu štíhlopasí, opravdu výrazně zúžené tělo ve štíhlou stopku.

Orientují se pomocí velkých složených očí na dobře pohyblivé hlavě, na které mají ještě tři malá jednoduchá očka. Zahnutá tykadla výborně vnímají všechny vůně a pachy.

Dva páry nestejně velkých, blanitých křídel ze sršňů činí obratné a vytrvalé letce.

Rozmnožování

Sršni žijí a vychovávají mladé ve společných hnízdech. Žije jich zde až 700 pohromadě. Na jaře, v květnu, hnízdo však začíná budovat jedna osamocená královna. Ta jediná totiž přežila zimu, schovaná v zemi či hluboko v pařezu.

Hnízdo z papíru

Když královna najde vhodné místo, ze hmoty, jež vyrábí z trouchnivého dřeva a slin, uplete stopku. Pak začne ze stejného materiálu stavět hnízdo, které bude na stopce viset. Uvnitř báně se nacházejí buňky pro výchovu potomstva - podobné, jaké včely budují z vosku.

Buňky královna ihned vyplní vajíčky, ze kterých se do osmi dnů vylíhnou malé larvičky. Za dva týdny projdou pěti larválními stadii, zatímco matka je krmí sladkými výměšky a později i masitou potravou. Nakonec se larvy zakuklí a z buněk se vyklubou dospělé sršně.

Do uvolněných buněk může královna klást další vajíčka. Teď však již nebude na jejich výchovu sama. Všechny sršně, které se z první snůšky vylíhnou, jsou neplodné dělnice. Podobně jako u včel mají za úkol pomáhat královně v péči o potomstvo, budovat a obnovovat hnízdo, bránit jej.

Když se vylíhne prvních deset dělnic, královna pomalu přestává vylétat z bezpečného hnízda za potravou - tu jí začnou nosit dělnice. Může tak veškerou svou energii vynakládat na kladení vajíček. Z nich se líhnou stále nové a nové dělnice, které rozšiřují hnízdo a budují nové buňky.

Sršně jsou obětavé chůvy

O potomstvo se dělnice starají vzorně. Nejenže larvy, hovící si v bezpečí buněk, krmí, ale když je zima, dovedou hnízdo vlastním tělem vyhřívat. Když je naopak příliš horko, nosí z venku vodu a buňky s larvami kropí, aby je ochladily.

Nekonečný příběh

Na sklonku léta kolonie čítá královnu a stovky dělnic. Než léto odejde zcela, musí královna ještě naklást vajíčka, z nichž se vylíhnou plodné samičky a samci, kteří zajistí příští generaci. Když úkol splní, stará, vyčerpaná královna obvykle opustí hnízdo a zahyne.

Dělnice pak usilovně krmí budoucí královny, aby měly rezervy na přežití dlouhé zimy.

Vykrmené královny v září vylétnou a spáří se samci. Pak si musí najít místo vhodné k zimování. Samečci po splnění své úlohy umírají, zrovna tak jako poslední dělnice, které už také dokončily svoji práci.

Pokračování rodu tak leží pouze na královnách. Alespoň část z nich se snad dočká jara a založí nové hnízdo, ve kterém se bude vše opakovat.

Různé

Sršeň je největším společensky žijícím hmyzem v Evropě.

Jak nezmrznout?

Přezimující sršní královny v zimě zpomalí svůj metabolismus na minimum. Přežijí i lehčí mráz, protože umí produkovat nemrznoucí látku, která chrání jejich tělní tekutiny.

Zatímco sršní královna žije od podzimu až do sklonku následujícího léta, dělnice žijí pouze měsíc.

Noční letci

Sršně létají a pátrají po potravě i v noci - vidí dobře i při minimálním osvětlení. Jakmile spatří silný zdroj světla, jsou dezorientované a letí k němu. Proto často narážejí na okna rozsvícených pokojů, a pokud je otevřeno, vletí dovnitř. Není třeba panikařit - stačí zhasnout a sršně za chvilku odletí.

Sršní manufaktura

Sršně vynalezly výrobu papíru ze dřeva dříve, nežli lidé. Jejich hnízda, která stavějí z pečlivě rozžvýkané dřevní hmoty, sestávají z obalů i vnitřních příček a buněk, které se  velmi podobají přírodnímu papíru.

Druhy

Sršeň obecná (Vespa crabro) je jediným druhem sršně, který žije v naší krajině. Její nejbližší příbuznou je vosa obecná (Paravespula vulgaris)

Zařazení

Sršeň obecná - Vespa crabro

 

Řád: blanokřídlí (Hymnoptera)

Třída: hmyz (Insecta)

Kmen: členovci (Arthropoda)

 

 

scroll to top