Hrad byl světem sám pro sebe. Stál osamoceně na kopcích nebo v mokřinách, chladný, temný, ale bezpečný.

Obytnou částí byl palác. Ten většinou nebyl nikterak rozlehlý. Skládal se z hlavní hodovní místnosti, kde pán hradu přijímal návštěvy, a místnosti na spaní. Chladné komnaty se obkládaly dřevem, zavěšovaly se na zdi koberce nebo se  prostě do vnitřních prostor vestavěly celé dřevěné sruby. Zařízení bylo jednoduché a prosté. Nejčastějším kusem nábytku byla truhla. Můžete do ní uložit oděv, můžete na ní sedět i spát. Stoly a židle byste na hradě samozřejmě našli také. A spaní? Široká postel s nebesy. Nebesa a závěsy zajišťovala soukromí, držela teplo a také chránila před hmyzem. Spávalo se pod kožešinami.

Vařilo se v tak zvané černé kuchyni. Kouř z otevřených ohnišť totiž stoupal přímo ke stropu a pokrýval ho vrstvou sazí. Protože se pokrmy připravovaly na otevřeném ohni, nádobí mělo nožičky, aby mohlo v ohni stát. Jídelníček byl pestrý – obilné kaše, slané i sladké, chléb, sýr, ovoce a zelenina, obilné placky, ryby a zvěřina.

Kdo má žízeň, dostane vodu. Nebo raději pivo? Hostům hradního pána se nalévalo víno nebo medovina.

Kromě běžné každodenní práce jakou bylo strážení hradu, obstarávání dobytka, vaření nebo řemeslná výroba, si hradní páni čas od času zpestřovali život zábavou – lovem, hostinou, plesem nebo turnajem. Vítanými hosty byli potulní zpěváci.