Hrad mohl založit král nebo šlechtic. Stal se jeho vlastníkem a pánem a většinou se na hradě usadil i se svou rodinou. Protože měl ale mnoho povinností, které ho odváděly pryč, nebýval na hradě stále. V době pánovy nepřítomnosti řídil hrad purkrabí.

Pro svou ochranu měl pán vojenskou družinu, skupinu vycvičených bojovníků, která tvořila stálou posádku. Konala strážní službu a starala se o pánovu bezpečnost.

Další důležitou postavu představoval kaplan, poněvadž náboženství ve středověku bylo součástí každodenního života.

Pán, purkrabí, kaplan, stráže – řeknete si, že to byl svět mužů. Na hradech ale žily také ženy. Jednak pánova manželka, pak její dvorní dámy, komornice a služky. Ženám bývala vyhrazena zvláštní část hradních komnat, tak zvaný fraucimor. Obvykle to byly místnosti nejbezpečnější a nejteplejší.

Pokud opustíme palác a sestoupíme na nádvoří mezi hranice dříví na topení, mezi konírny a stáje, patrně tu někde najdeme čeledník. Místnost pro hradní čeleď. K té patřili další obyvatelé hradu – řemeslníci a děvečky, různí panští služebníci pacholci. Nesmíme zapomenout ani ty, kteří na hradě nebydleli trvale, ale přicházeli podle potřeby – hrnčíři, kováři, rybáři a další.

Přesto můžeme říct, že počet obyvatel hradu nebyl velký, že hrad byl uzavřeným světem sám pro sebe a že jakákoli návštěva byla událostí.