Hrad není obytný dům. Hrad není stavení uprostřed vsi. Je to pevnost. Už při jeho stavbě se zvažuje, jak zajistit jeho obranu, jak posílit bezpečí jeho obyvatel. Proto hradní stavitelé vymysleli různé stavební prvky jako hradby a vodní příkopy a zajímavé postupy a finty, jak zvýšit obranyschopnost. Tak například k ploché hradbě přistavěli půlkruhové nebo hranolové věže, které mají střílny směrované do stran a dovolují tak obráncům pálit těsně podél hradní zdi.

Hlásku opatřil stavitel často břitem, vystupujícím kamenným hrotem, po kterém sklouznou střely obléhatelů. Zranitelnou bránu chránil padací most.

Když se zlepšuje obrana, rozvíjejí se také nové způsoby dobývání. Jak mohli postupovat dobyvatelé?

Proti hradbám vystřelovali kamenné koule, proti branám používali různá beranidla, aby je rozrazili, šindelové hradní střechy zasypávali zápalnými šípy a na hradby se hnali hlavním útokem se žebříky. Někdy se pro útok užívaly tak zvané ostrve. To byly kmeny stromů s postranními pahýly větví, po kterých se dá vylézt.

Nejúčinnější bylo všechny popsané způsoby kombinovat.

A to už nemluvíme o tom, že můžete otrávit studnu nebo podkopat hradbu a vyhodit ji do povětří. Střelný prach byl už tou dobou známý.