Slovo rytíř pochází z němčiny a znamená jezdec. Rytíř je tedy ozbrojený jezdec. Je vybaven, vycvičen a vychován pro boj. Takový rytíř musel umět jezdit na koni, střílet z luku, šermovat, ale také například plavat, skládat básně, hrát šachy a být dvorný k dámám.
Jak se stát rytířem? Rychle nebo pomalu. Do rytířského stavu mohl muže povýšit král za nějaký významný čin. Třeba za udatnost v bitvě. Bez čekání, rovnou na bojišti. Taková cesta se otevírala každému, i lidem prostým.
Rytířský titul se dal i vysloužit. Synek ze šlechtické rodiny byl poslán do služby k cizímu dvoru, kde se učil všechno potřebné, co má správný rytíř umět. V sedmi letech se hoch stal pážetem, ve čtrnácti panošem a po dovršení dvacátého prvního roku byl pasován na rytíře.
Moment – řekli jsme titul? Ano – slovo rytíř neoznačuje jen bojovníka, ale také příslušníka nižší šlechty.
Šlechtu tvořili takzvaní páni, to byli bohatí šlechtici, a pak chudší rytíři. Ti měli hrdý titul, různá práva, ale jejich majetek nebyl velký.
Co říci ještě? Rytířskou povinností bylo také ostřím svého meče chránit ponížené a utlačované nebo vdovy a sirotky. Zákonem pro něj byl slib a dané slovo. Pamatuj si to.