Půdorys

O tom, zda bylo město založeno, anebo vzniklo živelně, svědčí dodnes jeho půdorys. Založená města mají půdorys pravidelný, ulice se protínají v pravém úhlu a ústí na hlavní náměstí, zatímco města vzniklá živelně jsou neuspořádaná, uličky mají křivolaké, všelijak se klikatí a je vidět, že proces výstavby nikdo neřídil.
Je to romantičtější, ale snadno tu zabloudíte.

Názvy měst

Jména některých měst svědčí o jejich vzniku. Žďár říká,
že při založení města bylo třeba vyžďářit, tedy vypálit les.
Týn a Týniště zas upozorňují, že naši předkové toto město opevnili, protože staročeské slovo týniti znamenalo ohrazovat, opevnit, a Dvůr Králové zas říká, že býval věnným městem patřícím královně, tedy paní králové.

Městská práva

Mezi nejdůležitější městská práva patří:
Tržní – právo konat pravidelně trhy
Hradební – právo vystavět hradby
Várečné – právo vařit a prodávat pivo
Mílové – právo, které chránilo místní řemeslníky před konkurencí, neboť nařizovalo, že smí nabízet své zboží alespoň míli daleko od města, a česká míle, to bylo pěkných pár kilometrů.
Hrdelní – právo mít kata, který smí vyslýchat, mučit a trestat provinilce třeba i smrtí.

Obyvatelé měst

Města měla také své školy. K obyvatelům měst tak přidejme bakaláře, tedy učitele a také vakanty, jejich žáky.

Různé

První úřední označení s názvy ulic pochází až z doby Marie Terezie. Například na Malé Straně jsou tyhle staré nápisy zachované. Dříve se ale domy označovaly domovními znameními. Tak jste mohli bydlet u Zlaté husy, u Modré lišky nebo u Tří pávů. Domovních znamení je zachováno mnoho a jsou velmi krásná a výmluvná.

Každé město mělo svůj znak. Městský znak mápřísná pravidla. Jaká? Není dovoleno použít více než čtyři základní barvy – červenou, modrou, černou, zelenou a dvě barvy kovové, které znázorňují zlato a stříbro – bílou a žlutou. Ani s obrázky a symboly to není jednoduché. Lva mohlo mít ve znamení pouze město, kterému to povolil král. Ten, kdo si chtěl dát do znaku orla, musel ho vyobrazit se dvěma hlavami, zatím co orlice musela mít hlavu jednu, ale její křídla měla být rozepjatá. Přesto, že byla pravidla heraldiky přísná, vznikala městská znamení, na které je radost pohledět. Nejčastěji jsou na nich vidět kříže nebo zvířata, kterávynikají silou a bojovností: lev, orel, medvěd, pes. Častá jsou i zvířata bájná – draci, saně a jednorožci. Mnoho měst má ve znaku věže, hradby a zbraně, jsou ale i taková, která dala přednost jemnějším symbolům stromů a květin, růžím, liliím, lípám a jabloním. Někde můžeme na znacích uvidětnebeská znamení slunce, hvězd a měsíce.

Jako projev zvláštní přízně udělil někdy panovník městu povolení znak vylepšit, aby vypadal honosněji a důstojněji. Tak si Staré město pražské mohlo přidat v 15. století ke dvěma stávajícím věžím ještě třetí, Plzeň vyobrazit na svém znaku kromě velblouda a chrta ještě dva papežskéklíče nebo Poděbrady změnit stříbrné hradby a věže na zlaté.

O Praze píše arabsko-židovský kupec Ibrahim Ibn Jakub
už v 10. století a ve své zprávě tvrdí, že Praha je postavena
z kamene a vápna, tedy zděná!

Síť měst, jak ji známe dnes, vznikla už ve středověku. Síť našich měst je tedy asi 700 let stará.

Stavba hradeb byla tak drahá, že panovník měšťanům často odpouštěl daně i na několik let, jestliže hradby vystaví.

Muž, který vedl celý proces založení nového města a řešil vzniklé problémy, se nazýval lokátor.