Čím se liší měšťan od rytíře? Měšťan nejezdí do bitev v lesklém brnění, nebojuje v turnajích. Měšťan vyrábí, nakupuje a prodává. Nejde mu o udatnost v boji. Jde mu o zisk. Věří v klidné časy, kdy bude moci bez obav vystrojit vůz, naložit zboží a vyjet na trh.

Vyjet na trh, nakoupit a prodat, prodat a zbohatnout.

Mezi obyvateli měst bychom tak našli hlavně řemeslníky
a obchodníky s jejich rodinami. Všichni řemeslníci, kteří pracovali ve stejném oboru se sdružili do tak zvaného cechu. Cech byl váženou organizací a jeho členové váženými měšťany. Máme tak doložený například cech řezníků, cech kovářů, cech tesařů či bednářů a mnohé jiné.

Ten, kdo chtěl být mistrem, musel cechu předložit svůj mistrovský kus – krásnou truhlu, kovanou mříž nebo skvostný klobouk a cech rozhodl, jestli dílo přijme.

Své členy pak cech chránil, pomáhal jim při nemoci a podobně.

Rolníci ve městě nežili. Ti sem přicházeli z vesnic a přinášeli vejce nebo obilí, husy nebo zeleninu, aby ji na trhu prodali.

Prodali? Ano. Ve městech se rozvinul peněžní obchod. Zboží už se nevyměňovalo, ale prodávalo. Ve středověku byl u nás v oběhu pražský groš. Groše začal razit roku 1300 Václav II. a byly to opravdu solidní mince. Groš měl až 4 gramy ryzího stříbra
a všude o něj stáli. Proto se groše rozběhly daleko do světa.
Inu takové středověké euro.