Možná o tom nevíte, ale je tu! Jdete po náměstí a míjíte ji, podíváte se k nebi a vidíte ji. Koho? Gotiku. Dnes se tenhle skvost skrývá pod omítkou nebo za vraty průjezdu, v úzké uličce nebo vysoko ve věži. Pojďme tam za ním.

Vystoupejme po strmých schodech kostelní věže a podívejme se dolů. Uvidíme úzké parcely domů nahuštěné vedle sebe jako krabičky od sirek. To je také gotika. Každý měšťan chtěl mít dům na náměstí, a tak jsou středověké domy úzké a dlouhé.

Kostel, kde stojíme, je také gotický. Vidíme les opěrných pilířů a žasneme nad výškou, kam si troufli gotičtí stavitelé. Vždyť měli jen šlapací jeřáb a kolečko.

Tak dobrá – domy s podloubím, hradby s cimbuřím, kostely s barevnými skleněnými okny i honosné radnice, to všechno je gotika. To všechno patří do 13. – 15. století. To všechno patří k českým městům.

Gotika se sem dostala ve 13. století z Francie a přinesla jeden úžasný objev – lomený oblouk. Není půlkruhový, je zašpičatělý. Vypadá jako lodní příď. A co – řeknete si. Jenže tenhle zvláštní oblouk dovolil stavitelům rozložit váhu klenby, prolomit zeď velkými okny, prosvětlit místnosti a vytvořit opravdové stavitelské skvosty jako třeba chrám Svaté Barbory v Kutné Hoře, Karlův most nebo radnici v Táboře.

Gotické jsou také brány a hradby některých našich měst, třeba v Kouřimi, Nymburce nebo v Pelhřimově. Gotika je zkrátka s námi už sedm století a zůstane tu ještě dlouho.