Budeme mluvit o měšťanu usedlém, tedy o takovém, který má ve městě vlastní dům. Měšťan nejezdí do bitev a nebojuje v turnajích. Měšťan vyrábí, nakupuje a prodává a tomu podřizuje svůj čas. Dejme mu třeba jméno Štěpán. Je to kovářský mistr.

Ráno se Štěpán opláchne v dřevěném džberu, navlékne úzké nohavice, halenu nebo prošívaný kabátec a kuklu, posnídá chléb a sýr, co mu nachystala jeho žena Bětka, a vydá se na obhlídku dílny.

Jak pracují tovaryši? Má v dílně dva. Jsou šikovní, ale se vším si neporadí. Oba si službu chválí. Mistr jim nic nesleví, je tvrdý, ale spravedlivý. A že je práce dost, nouzí netrpí a nějaký ten groš také dostanou.

Dnes přišel mistr časně. Dostal zakázku na zdobenou mříž. Tu musí začít sám. Celý den bude v kovárně jak v pekle. I oběd odbudou nějakou plackou. Ještěže dostávají k práci příděl piva. Teprve k večeru výheň vyhasne.

Po práci se mohou těšit na odměnu. K večeři bude černá švestková omáčka s uzeným. A u stolu obsluhuje služka Terezka, děvče jako proutek, s dlouhými havraními copy.

Tovaryši jdou spát brzy. Zavrtají se do slámy, přikryjí se kožešinou.

Mistr Štěpán sedí se ženou Bětkou na dřevěné lavičce mezi růžovými keři, houpá kolébku, kde spí jeho dcerka Dorotka a dýchá chladný večerní vzduch. Je mu dobře, jako už dlouho ne. Políbil Bětku a zvedl se. Ví, že noc bude ještě dlouhá. Při louči musí dokreslit návrh té mříže, aby všechno bylo hotovo do výročního havelského trhu. Ale půjde to. Jen aby vydržely klidné časy, aby nebyla vojna, nepřišel oheň nebo, nedej Bože, mor. Ale to se nestane.