Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Středověké město Nový Knín I.


Téma středověk je zařazeno v ŠVP a  Nový Knín je město založené ve středověku. Propojení didaktického  tématu  s místem, ve kterém děti žijí, se mi zdá ideální pro pochopení  života a vztahů ve středověkém městě.

Cílem tématu bylo posílit povědomí žáků k místu s bohatou sředověkou tradicí - k Novému Knínu a prohloubit obecné vědomosti o středověku.


Téma bylo realizováno s žáky a žákyněmi 7. ročníku.
Činnosti probíhaly v hodinách dějepisu, českého jazyka a  výtvarné výchovy během měsíce ledna.
Program realizovali :
   1. Mgr.Ivan Bauer a student Jindřich Fuka z historické společnosti Hobit         
   2. Blanka Zajíčková v hodinách dějepisu, českého jazyka
   3. Mgr. Jana Zouchová, ing. Jaroslava Tichá v hodinách výtvarné výchovy

Téma Středověké město Nový Knín (nezkrácená verze) je v sekci Dětský portál - Příroda - Středověké město - Proud

 

Čj

Rytíři - Předvídání z obrázků a Řízené čtení

 

Zatímco předcházející činnosti připravil pro děti lektor Ivan Bauer a byly odučeny v rámci jednoho "středověkého dne", další práce na tématu  už probíhala v rámci běžné výuky. Ke středověku patří neodmyslitelně rytíři. Děti se s nimi seznámily prostřednictvím textu Tajné psaní autorky Renée Hollerováé a několika metod kritického myšlení.
 
1. PŘEDVÍDÁNÍ Z OBRÁZKŮ
 
 
Jako vstup do tématu jsem zvolila práci se čtyřmi ilustracemi, které jsem namnožila a rozdala žákům do dvojic.
Zájem o četbu textu, který nás čekal, jsem se snažila vzbudit následujícím úkolem pro dvojice:
 
Obrázky, které vzápětí dostanete, se týkají textu, do kterého se dnes začteme. Vaším úkolem je si obrázky dobře prohlédnout a zkusit je seřadit tak, jak si myslíte, že půjdou i v textu za sebou.

Děti dostaly ještě jeden dobrovolný úkol:
 
Napadne-li Vás k obrázkům nějaký příběh, zapamatujte si ho. Budete mít možnost ho ostatním říci.
 
Povídáním nad seřazenými obrázky a sdílením příběhů, které děti vymyslely, jsme tuto fázi  práce ukončili. Děti si daly seřazené obrázky na  „klidné místo“ na lavici, aby se jim je podařilo udržet  po celou dobu čtení v tom pořadí, na kterém se shodly. Později budou mít příležitost s nimi ještě hýbat.
 
2. ŘÍZENÉ ČTENÍ
 
Žáci dostali každý svůj text. Než jsme začali číst, upozornila jsem je, že v místech, kde je text přerušený slovem pauza, se zastavíme a chvíli nad textem budeme společně přemýšlet.
 
Před čtením jsem napsala na tabuli další úkol:
 
Sledujte a během četby si označte místa v textu, u kterých vás napadne, že dnešní zvyklosti v chování jsou jiné než v době, ze které příběh pochází -   ze středověku. 

V pauzách jsem kladla žákům  otázky, které neočekávají jedinou správnou odpověď. Odpovědi nejprve sdíleli žáci ve dvojicích, pak teprve  s celou třídou.
 
Tajné psaní
Renée Hollerová
 
„Víc piva,“ zahulákal rytíř Teo, zatímco se nožem šťoural mezi zuby.
Páže Řehoř sáhl rychle po džbánu s pivem a naplnil prázdný pohár.
„Nemůžeš dávat pozor?!“ hrubě ho napomenul rytíř, když chlapec trochu piva rozlil. Najednou venku před hradem něco bouchlo. Zvuk se nesl chodbami až do sálu, kde se stěny tiše zachvěly.
Ani to však rytíře Tea z Berwarsteinu [bervarštajnu]nevyvedlo z míry.
--- PAUZA ---
 
Otázky:
Napadá vás, co to mohlo být za ránu?
Proč si myslíte, že to rytíře Tea nevyvedlo z míry?
 
S chutí pozvedl svůj pohár a na jeden zátah ho vypil. „Štrasburští prostě nechtějí pochopit, že náš hrad je nedobytný,“ řekl a říhl si. Je úplně jedno, kolik těch směšných kamenů ještě na naše opevnění dopadne, nikdy nás nedonutí se vzdát.“
„Těmi jejich válečnými stroji možná ne,“ souhlasila potichu jeho žena, „ale znají i jiné způsoby.“
„Jiné způsoby?“ divil se Teo a nacpal si do pusy další kus masa.
--- PAUZA ---
 
Otázky:
Dozvěděli jsme se, co způsobilo ránu? (Najděte o tom důkaz v textu.)
Co měla na mysli rytířova žena těmi jinými způsoby?
 
„Naše zásoby vystačí jen na několik týdnů. Jestli nás Štrasburští budou obléhat déle, budeme všichni hladovět...“
„Mlč, ženo,“ přerušil ji. „Do té doby to dávno vzdají.“
Zvenku bylo slyšet, jak kamenné dělové koule buší o hradby.
„Zpočátku je člověk jenom kost a kůže,“ vysvětloval Řehoř svému příteli Janovi, když o něco později v zakouřené kuchyni hltali ječmennou kaši.
„Potom kůže vyschne a bude průsvitná jako tenký pergamen...“
„Stačí!“ přerušil ho Jan. „Je dost hrozné už to, že se tady musíme spokojit s kaší, zatímco Teo se cpe šunkou se zelím. Bez strašidelných báchorek o smrti hladem se klidně obejdu.“ Ale kaše z dřevěné mísy mizela takovou rychlostí, jako kdyby to bylo poslední jídlo na světě. „Neměl bys zase někdy chuť na maso?“
„A jakou,“ povzdychl si Řehoř. „U nás doma bývaly znamenité pečínky z divočáků.“ Vroucně zavzpomínal na rodičovský hrad a na otce, který ho někdy brával na lov...
--- PAUZA ---
Otázky:
Kdo je podle vás Řehoř a Jan?
Víte, jaké byly úkoly pážete?
 
 
Náhle dostal nápad: „Ty přece rozumíš sokolnictví, ne?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Jan hrdě. „Koneckonců jsem synem sokolníka.“
„Mám to!“ šibalsky se ušklíbnul Řehoř. „Zařídíme, aby nám pečínka přilétla.“
„Cože?“ vůbec nechápal Jan.
„No, přece jednoduše“ vysvětlil Řehoř „necháme z věže vyletět sokola, a když budeme mít trochu štěstí, přinese nám králíka.“
„Blázníš? To by otec nikdy nedovolil.“
„Ty hlavo zabedněná! To bude přece naše tajemství.“
„Hmm,“ přemýšlel Jan. „To je ale nebezpečné. Nepřátelé by mohli sokola omylem zastřelit.“
--- PAUZA ---
 
Otázka:
Jak myslíte, že bude příběh pokračovat? (každá dvojice se poradí a řekne nahlas ostatním)
 
Ale pomyšlení na králičí pečínku bylo tak lákavé, že se nechal přemluvit.
O chvíli později už běželi oba chlapci po točitém schodišti vzhůru do místnosti se sokoly. Jan věděl, že otec přichází nakrmit ptáky obvykle až večer a ostatní sokolníci musí bránit hrad.
Řehoř se najednou zastavil. „Slyšíš to taky?“
Jan kývnul. Z místnosti ve věži byl slyšet podivný šramot. „To jsou sokoli,“ vysvětlil. „Něco tady ale nehraje. Pojď, raději se vrátíme.“
Řehoř nesouhlasil. Vzal Jana za ruku a oba stoupali potichu a opatrně vzhůru po schodech. Odstrčili závoru a otevřeli dveře. Jenom tenký proužek denního světla dopadal oknem do místnosti.
--- PAUZA ---
 
Otázky:
Co to bylo asi za šramot? NEBO: Co nebo kdo mohl způsobovat onen šramot?
Co podle vás mohli kluci v místnosti vidět?
 
Dravci, kteří seděli jako slepice vedle sebe na bidýlku, zamávali poplašeně křídly. Nemohli odletět, protože byli přivázaní řemínky za pařáty a oči měli zakryté koženými čepičkami.
Jan na sokoly promluvil, aby je uklidnil... Řehoř se zatím rozhlížel po místnosti.
„No, to není možné,“ žasl. „Zázrak!“
--- PAUZA ---
 
Otázka:
Co mohlo klukům připadat jako zázrak?
 
„Jane, co bys řekl pečenému holubovi?“
Jan nevěřil svým očím. Pod oknem seděl šedý holub s černýma očima a vystrašeně pozoroval chlapce.
„Kdyby nic jiného, tak už alespoň víme, proč byli sokoli tak neklidní,“ řekl.
„Mysleli si, že je to něco k snědku.“
 Jan se pomaloučku plížil k holubovi. Rychle po něm chňapl a rychle ho zvedl. „Naše večeře!“ Ale všiml si nepatrného kousku pergamenu na krku holuba.
--- PAUZA ---
 
Otázky:
Co myslíte, že přívěšek na krku znamená?
Co by mohlo být obsahem zprávy?
 
„Copak to je?“ zvědavě rozmotal maličký smotek pergamenu. „Jsou tu nějaká písmenka! Umíš číst?“
Řehoř zavrtěl hlavou. „Mohla by to být tajná nepřátelská zpráva,“ napadlo ho.
„Přesně tak,“ dodal Jan. „Máme na hradě zrádce.“
Chlapci byli velmi rozrušeni.
Ani jeden nepostřehl, že se otevřely dveře a do místnosti vešel muž.
„Co tady hledáte?“ Chlapci se lekli přísného hlasu sokolníka. „Víte moc dobře, že bez mého vědomí k sokolům nesmíte.“
„My... my... my jsme na sto... sto... stopě zrádci,“ koktal Jan potichoučku.
„Nesmysl,“ napomenul ho otec a vzal mu lístek z ruky. Zamračil se, chvíli mlčel, ale poté se začal usmívat.
„Zrádce?“ smál se, až se za břicho popadal. „Ten papírek – to je přece milostný dopis. Je pro hradní slečnu Rositu od jejího milého. Už pěkných pár týdnů jí posílá podobné lístečky.“
„Škoda,“ zašeptal Řehoř zklamaně. „Tedy žádný zrádce. A z naší holubí pečínky nebude také nic.“
 
_______________________________________________________________________________________________ 
 
 

Po krátké debatě nad příběhem jsem ještě požádala o zamyšlení nad následujícími úkoly:
 
Prohlédněte si seřazené obrázky a posuďte, zda pořadí ponecháte, nebo ho nyní po dočtení příběhu chcete upravit.
 
Řekněte si ve dvojici, jaká místa jste si v textu označili. (viz úkol před čtením)
 
 
malé ohlédnutí:
 

Ukázalo se, že se někteří čtenáři nechali do příběhu tak vtáhnout, že  úkol neudrželi v paměti. Příště bych ho asi napsala na tabuli a občas na něj upozornila.


Bylo pro mě překvapením, že kromě dvou žáků všichni dodrželi pravidla  o pauzách, vydrželi nedívat se na následující text.

Pokud se žákům podařilo trefit se do příběhu, měli radost a měli potřebu toto sdílet s celou třídou.

Při domýšlení příběhu se často objevovaly komplikované varianty, podle mě inspirované akčními filmy, např. chlapci vypustí sokola, nepřátelé ho spatří, střílí po něm, zasáhnou ho, sokol padá k zemi, ale náhodou spadne na střechu a sjede k oknu, kde jsou chlapci, přestože je zasažen, uzdraví se. Někdy to byly až hororové prvky, žáci často nechali sokola zabít a všechny obyvatele hradu umřít hlady, jen 8 dětí z 21 zakončilo příběh optimisticky.

Po celou dobu pracovaly děti soustředěně a velmi aktivně, chtěly sdílet své dojmy, takže místo plánované 1 hodiny jsme tématu věnovali 2 hodiny.

Přivítala bych si, kdyby byla na portálu zásoba takových příběhů k jednotlivým didaktickým tématům
 
 

 

scroll to top