Divoké kachny na Vltavě

Pod okny školy pomalým proudem teče Vltava a na ní se přes celé zimní období pohupují hejna divokých kachen. Občas vylézají na břeh, když jim lidé přinášejí na přilepšenou suché pečivo. Jak nepozorovaně se kdovíodkud  na podzim na řece objeví, tak jednoho předjarního dne najednou zmizí. Celé dlouhé zimní období je ale na co se dívat a co pozorovat.

Rozhodla jsem se divokým kachnám věnovat ve výuce víc pozornosti a místa než je  obvyklé a na konci zimy jimi otevřít přírodovědnou látku ptáci. Kromě pozorování, fotografování, vyhledávání a zpracovávání informací v přírodovědě chceme společně s dalšími vyučíjícími téma kachny propojit do dalších předmětů - literatury, výtvarné výchovy a informatiky.

vyučující: Jitka Tyrmerová, Pavlína Lhotecká, Tereza Svobodová

 

Téma Divoké kachny na Vltavě (nezkrácená verze) je uložena v sekci Dětský portál - Příroda - Řeka - Proud

V roce 2009 jsme poprvé otevřeli téma Kachny na Vltavě, a to v  přírodopise, didaktickou metodou V-CH-D (Vím, chci vědět, dozvěděl jsem se). První část tabulky -Vím, děti vyplňovaly nejprve samostatně  na základě  vlastních poznatků a zkušeností. Poznatky z celé třídy jsme pak zapsali na  tabuli a společně pracovali na druhé části tabulky - Chci vědět. Třetí část - Dozvěděl jsem se, děti vyplnovaly v hodině literatury při práci s  textem Kachní manželství.

V další hodině přírodopisu mě děti seznámily s výsledky práce s textem. Odpovědi na otázky, které zůstaly i poté nezodpovězené, si děti doplnily na podkladě mého výkladu.

Třetí přírodopisná hodina měla být v terénu, ale kachny na nás nepočkaly, odlétly na hnízdiště.( A bylo po ptákách :-). Kachny se pak staly ještě námětem pro zajímavou výtvarnou výchovou.

Tématem Kachny  jsme otevřeli přírodovědnou látku o ptácích.

 

V českém jazyce v 7. třídě jsme se tématu kachna divoká věnovali v literární výchově.

Použili jsme tabulku: VÍM - CHCI VĚDĚT - DOZVĚDĚL JSEM SE

Žáci si rozdělili arch papíru do třech sloupců. Do prvního sloupce s nadpisem VÍM  napsaly všechno, co o kachnách divokých věděly i co zjistily vlastním pozorováním. Do druhého sloupce s nadpisem CHCI VĚDĚT napsaly vše, co se chtěly o kachnách dozvědět (př. kolik mají mláďat, kdy hnízdí, kolika let se dožívají, co tvoří jejich potravu...). S těmato dvěma sloupci žáci pracovali v hodině přírodopisu a už je měli vyplněné.

Při hodině literatury jsme se věnovali sloupečku DOZVĚDĚL JSEM SE.

Využili jsme článek "Kachní manželství", který popisuje zajímavý ornitologický jev v životě divokých kachen a použili metodu přerušovaného čtení.

Žáci se rozdělili do dvojic, každá dvojice dostala článek "Kachní manželství" rozčleněný do pěti úseků. Vždy si pro sebe potichu přečetli vyznačený úsek, pak si ve dvojicích navzájem sdělili nejzajímavější myšlenky a mohli si je zapsat do sešitu. Každý sdělil třídě, co ho v článku nejvíce zaujalo.

Nakonec jsme vyplnili třetí sloupec tabulky DOZVĚDĚL JSEM SE. Společně jsme vyhledali odpovědi, které poskytl článek na otázky ze sloupce DOZVĚDĚL JSEM SE a zapsali je.

S tabulkou pak žáci dále pracovali v hodinách přírodopisu, kde se dozvěděli dalši informace a zapisovali další odpovědi na otázky, které je zajímaly.

ČLÁNEK POUŽITÝ PŘI HODINĚ:

Kachní manželství

Těžko bychom v přírodě hledali známějšího tvora, než divokou kachnu březňačku. Každý z nás ji viděl, každý ji zná. Všichni si ji můžeme dosyta prohlédnout na rybnících a na řekách. Máme dokonce i polokrotké populace divokých kachen ve městech. Ale i tito známí ptáci mají svá tajemství. Jedním z nich je kachní manželství.
O některých velkých ptačích druzích, jako jsou čápi, labutě a divoké husy se už dávno ví, že žijí ve vzorném celoživotním partnerství, které může rozdělit jen smrt. O divokých kachnách se dlouho pochybovalo a vlastně pochybuje dodnes.
Do jisté míry je to zaviněno zvláštním úkazem, který známe jen ve světě kachen.
Vydáte-li se v březnu nebo v dubnu na vycházku k rybníkům, uvidíte skoro pokaždé nebo i několikrát za den zvláštní podívanou: ve vzduchu poletují tři kachny. První letí samice a zpravidla úpěnlivě křičí. Těsně za ní dotírá kačer. Obvykle také křičí, ale jen svým neznělým sípavým hlasem. A opodál letí další kačer, což je vlastní manžel pronásledované samice. Lze se o tom přesvědčit - když honička skončí, dosednou kachna a zadní kačer spolu na vodu, je to pár. Tato honička tří kachen nad rákosinami je tak pravidelná a nápadná, že dostala i své jméno, v ptačím světě naprosto ojedinělé - „řazení kachen". Žádní ptáci se neřadí, ale kachny se řadí. Je na místě otázka, co tím ty kachny sledují, proč takhle blázní.
Mezi ornitology se vžilo vysvětlení téměř pohádkové. Vystupuje v něm figura skoro lidská - záletný kačer. Ten má mít jakési milostné spády vůči kachně, o kterou se letecky a dosti neurvale uchází. Ona však prý zachovává věrnost, a proto honička končí nerozhodně a mírně.
My však už dávno víme, že nový kachní pár, který spolu pak tráví celý rok, vzniká už na podzim nebo v zimovišti. Kačer se o kachnu uchází docela jinak, jemně a něžně, naznačením tanečních pohybů, které jsou pak velmi důležité v únoru a začátkem března, kdy kachny začínají hnízdit. Výklad o řazení je tak zmateně romantický, že jsem mu nikdy nevěřil, vlastní výklad jsem však také neměl. Až do jisté doby.
Před mnoha lety se blízko loveckého zámku, kde jsem bydlel, usadil párek březňaček. Našly si k hnízdění krásné místo, velikou dutinu v dubu, asi dva metry nad zemí, ne v rákosí na břehu rybníka, kde většinou kachny hnízdí. A zvykly si na blízkost lidí. Kachna se v zatopeném příkopu vždy horlivě živila. Uždibovala vodní rostlinky, lovila drobné vodní živočichy a cedila vodu z bahna. Všechny budoucí kachní mámy se musí hodně živit, aby mohly v krátké době snést okolo deseti velikých vajec nebo později utišit hlad po dlouhém sezení. Kačer zatím vysedával na vyvýšeném místě a hlídkoval. Pozorovali jsme je denně z oken loveckého zámku po řadu let a říkali jsme jim „naše kachny". Později dostaly i jména - Donald a Klotylda.
Jednou na jaře se u našeho zámku objevil ještě jeden kachní pár - cizí. Přicházel sem z druhé strany a samice také horlivě sháněla potravu. Klotylda se živila a cizích kachen si nevšímala. Ale Donald je sledoval. Bylo vidět, jak na své pozorovatelně zneklidněl. Když přišly příliš blízko, nějakých dvacet pět metrů, Donald už to nevydržel a vyletěl proti nim. A zaútočil přímo na cizí samici. Ta poplašeně vylétla a rozkřičela se. Donald se pustil za ní a neustále na ni dotíral. Proběhla obvyklá honička s kličkováním nad rákosinami, zvaná řazení. Donald se nevzdal, dokud nezahnal cizí samici pryč. Cizí kačer, který vše bezmocně sledoval, usedl ke své samici na vodu vzdáleného rybníka. Donald se nejkratší cestou vrátil ke Klotyldě a zaujal své strážní místo.
Toho dne jsme všichni za záclonou byli hodně vzrušeni. Donald nám totiž předvedl řešení záhady zvané „kachní řazení“.

V tomto roce jsem byla rozhodnutá neponechat nic náhodě a kachny si "pohlídat". Už od září jsme měli ve třídě sešit, do kterého měly děti zapisovalt  pozorování kachního života: to co je vidět na řece z okna školy, to co děti zpozorují ve volném čase mimo školu. Měla jsem v úmyslu  zaměřit  se na počty samců a samic a četnost kachen v hejnech. Ukázalo se, že žáci sami nejsou schopni pravidelně pozorování zapisovat, že bych je musela nutit a to jsem nechtěla. Navíc bylo obtížné pouhým okem bez dalekohledu z oken školy počty i pohlaví rozenávat.  Vyzvala jsem tedy děti, aby  chování kachen pozorovaly dál, ale již bez zápisů.

Když jsme se v přírodopise blížili k tématu ptáci (konec února), přinesly děti do školy suché pečivo, abychom  byli připraveni, až budou vhodné podmínky, vyrazit kachny pozorovat do terénu. Výuku jsme zahájili  tentokrát  na břehu Vltavy nedaleko školy, teprve poté jsme v hodině přírodopisu pracovali, stejně  jako v roce předešlém, metodou V-CH-D. Při doplňování části tabulky D (dozvěděl jsem se) jsme využili kromě textu Kachní manželství i portál Místo pro život. Odpovědi na otázky si tentokrát vyhledávaly děti samy v dětské internetové ecyklopdii.

Některé otázky  v tabulce V-CH-D zůstaly i nadále bez odpovědí, např. Jak se liší zbarvení samců od samic? Jaké jsou hlasové projevy kachen?  Pro odpovědi jsme si zašli znovu k Vltavě. Tentokrát jsme s sebou vzali i fotoaparáty. Vše, co jsme se potřebovali vědět, abychom tabulku doplnili, jsme se u Vltavy dozvěděli. Dokonce navíc děti zjistily i zajímavé informace o dalších vodních ptácích, kteří se ke kachnám v zimě často připojují: o lyskách a polácích.

Z druhé vycházky za kachnami si děti přinesly do školy fotografie. V informatice se pak  učily pořízené záběry  zpracovávat: přetáhnout fotky z karty do počítače, otáčet je, ořezávat, zvětšovat, upravovat formát, uložit. Z pořízených záběrů nakonec vybraly  ty nejzdařilejší a z nich vytvořily  soubor Kachny na Vltavě v roce 2010.

Kachny se staly pevnou součástí v mé výuce přírodopisu v sedmém ročníku. Žáci už vědí (z portálu), jak se dařilo předchozím třídám a co je letos pravděpodobně čeká.

Letošní sedmáci život na řece od podzimu s velkým zájmem pozorují. Jsou schopni rozeznat kachny od lysek, poláků a kormoránů. Letos poprvé chci dotáhnout pozorování kachen až k vytvoření jednoduché monitorovací zprávy -  Kachny na Vltavě v roce 2011. Měla by být umístěna i s fotografiemi v Lokálních informacích školy  Kamýku na portálu a posloužit dalším dětem a dalším ročníkům.