Koncem ledna jsme s dětmi 3.třídy zahájili práci na tématu: Kostel Sv. Mikuláše.
Kostel stojí na náměstí necelých 100m od školy. Děti kolem něj chodí každý den, měly by ho dobře znát - ale znají?
Prací na tomto tématu jsem v nich chtěla probudit schopnost objevovat v obyčejném světě neobyčejné, dosud nepoznané věci.
Činnosti probíhaly v hodinách Čj, Čs, Pv a Vv.
Jana Musilová, ZŠ Nový Knín
Téma Kostel Sv. Mikuláše (nezkrácená verze) je uloženo v sekci Dětský portál - Historie - Různé - Proud
O tom, kdo byl Svatý Mikuláš a proč se kostel v Novém Kníně jmenuje po něm, se děti dozvěděly z textu Kostel Svatého Mikuláše. Pracovali jsme metodou Klíčová slova a Poslední slovo patří mně.
1) KLÍČOVÁ SLOVA
· dohodli se
· biskup
· plnovous
· obyčej
Napsala jsem na tabuli 4 klíčová slova a nechala děti chvíli promýšlet, o čem by příběh, ve kterém jsou uvedena tato slova, mohl být, v jakém prostředí by se mohl odehrávat, kdo by tam mohl např.vystupovat. Po tomto krátkém čase, do kterého jsem nepromlouvala, abych žáky při přemýšlení nerušila, jsem děti vyzvala, aby ve dvojici zkusily vymyslet příběh, ve kterém se všechna slova z nabídky objeví.
Dala jsem jim na vymýšlení příběhu 8 minut (dvě otočení mými přesýpacími hodinami), protože s klíčovými slovy pracovaly poprvé. Pokud by tuto metodu již znaly, stačila by doba kratší.
Příběh si děti pouze promyslely, nezapisovaly si ho.
Po uplynutí času jsme si vyslechli 4 rozmanité příběhy. Dopředu jsem děti upozornila na to, že nevyslechneme všechny verze, ale příležitost ke sdílení jejich myšlenek ještě určitě budou mít.
Zajímavé bylo, že některé dvojice do svých verzí zapracovaly nejen klíčová slova, ale i obrázek, se kterým jsme pracovali v úvodu.
Tato část hodiny – práce s klíčovými slovy a prezentace příběhů trvala asi 15 – 20 min. (Má zkušenost je taková, že ve třídě, která je zvyklá těmito metodami pracovat, stačí 10 – 12 min.)
2) POSLEDNÍ SLOVO PATŘÍ MNĚ
Než jsem dětem rozdala text, požádala jsem je, aby si vzaly tužku nebo pastelku. Vysvětlila jsem jim a zároveň na tabuli nakreslila a zapsala, jak budeme text číst, co v něm budeme hledat, a jak to budeme zapisovat.
Přečetli jsme si úvodní odstavec textu. Řekla jsem dětem, který citát při četbě zaujal mě, který bych si podtrhla. Následně jsem na tabuli nakreslila stránku, tu rozdělila na dvě poloviny, do levé části vepsala vybraný citát a do pravé komentář, tedy vlastně vysvětlení čím a proč mě vypsaný citát zaujal. Modelovala jsem dětem způsob práce, který je čeká. (Pro určité typy dětí je tento způsob prezentace práce důležitý.)
Protože touto metodou pracovaly poprvé, zvolila jsem hlasité čtení, při kterém se děti střídaly. Četbu jsem občas podle potřeby přerušila, aby si mohli ti pomalejší podtrhnout část, která je zaujala, a přitom neztratili s četbou kontakt.
(Výhodnější pro tuto metodu je však čtení tiché, kdy si každý volí optimální tempo a sám určuje pauzy na podtrhávání.)
Některé děti si podtrhly více citátů, některé jen dva nebo tři.
Při následné práci měly pak za úkol jeden až tři podtržené citáty vybrat, zapsat na levou stranu papíru a na pravou k nim vymyslet komentáře. Některé děti měly s touto částí práce problémy, pomáhala jsem jim tak, že jsem jejich podtržená slova, slovní spojení či věty předčítala a ony měly říci stop u místa, které jim zní i podruhé zajímavě. Tak jsme se toho ONOHO citátu dopátrali a dotyčný si ho zapsal do levého sloupce v sešitě.
Někdy jsem si všimla, že někdo napsal do komentáře např.: Tohle se mi líbí. To je hezké. Ocenila jsem ho za to, jak pěkně svůj nápad začal a teď, ať zkusí ve své hlavě vypátrat, proč se mu to líbí/nelíbí, proč ho to zaujalo. Když mi to pak řekli, radostně jsem zareagovala: To je ono, to tam ještě dopiš, ať to nezapomeneme.
ukázky z dětských prací:
Po dočtení příběhu a dokončení zápisků jsme se sešli v kroužku.
Vzali jsme si s sebou text a naše komentáře, protože oboje budeme pro následující práci potřebovat.
Na začátek jsem dětem vysvětlila, jak další část naší společné práce bude probíhat. Začala jsem tím, že nejprve jsem sama přečetla svůj citát z textu a děti odhadovaly, proč jsem si ho vybrala. Když všichni hlásící se dostali slovo, přečetla jsem dětem svůj komentář.
Pak jsem se zeptala, kdo by to chtěl zkusit. O zájemce nebyla nouze. Děti pokyny pochopily hbitě, takže jsem mohla přidat také to, že by ten, kdo čte svůj citát, neměl při vyslechnutí odhadů spolužáků na jejich slova reagovat ani slovy ani mimicky, ale pouze pozorně naslouchat a na závěr se buď jen usmát, nebo poděkovat. I tento nesnadný úkol se jim dařil.
Děti se zapojovaly aktivně a s chutí. Často se trefovaly a někteří autoři komentářů ještě před tím, než svůj zápis přečetli, měli potřebu to říci a ocenit.
Přečíst text, zapsat si do sešitu citát a komentář a prožít poslední slovo patří mně nám zabralo druhou vyučovací hodinu.
Pokud jsou děti zdatní čtenáři a text není příliš dlouhý, fáze na čtení se zkracuje. Samozřejmě pokud jsou děti zvyklé si pravidelně zapisovat formou podvojného deníku, nezabere jim mnoho času ani fáze výběru a zápisu. Je to otázka tréninku dovedností, které jsou potřeba pro práci s těmito metodami zvládnout. Pokud děti prožijí takovou hodinu a pak zařadím tyto metody až za pár měsíců znovu, budu potřebovat nejspíš opět stejné množství času jako poprvé, protože paměťová stopa po tomto učebním zážitku nemůže být hluboká.
Hodinu odučila a sepsala Květa Krüger
Práce na tomto tématu byla pro mě velmi zajímavá. Seznámila jsem se nejen s novými metodami kritického myšlení (díky náslechové hodině lektorky kritického myšlení paní Květy Krüger): Předvídání z obrazu, Klíčová slova a Poslední slovo patří mě, ale i jsem mohla sledovat žáky, jak pracují pod vedením jiného pedagoga. Na to, že děti nebyly zvyklé na tento druh práce, snažily se, byly vnímavé, pozorné, pracovaly aktivně, pouštěly se do živé debaty a práce se jim celkově dařila. Uvědomila jsem si, jak je důležité stále obohacovat výuku o nové metody a výukové činnosti. Budu tyto metody zařazovat do výuky a věřím, že i žáci budou získaných zkušeností lépe využívat.
Práce byla časově velice náročná. Příště bych se raději tématu věnovala intenzivně a souvisle po dobu několika dnů, případně týdnů.
Z hodnocení dětí jsem se dozvěděla, že nejsilnějším a nezapomenutelným zážitkem byla pro ně návštěva kostela a osobní svědectví pana faráře. Nejvíce je bavila práce s keramickou hlínou, kdy vytvářely turistické známky kostela.
A co záměr celé práce, podařilo se nám ho naplnit? Prostřednictvím toho, co si děti vybraly z textu o Sv. Mikulášovi a o kostele v Novém Kníně, jakými vlastními myšlenkami vybraná slova a věty okomentovaly, dává tušit, že se to podařilo. (Pomáhal, kde mohl a jak mohl - To se mi líbí, protože někdy bych potřebovala pomoct; Místo, které se mi líbí: V Novém Kníně stojí na náměstí kostel Svatého Mikuláše. Vybral jsem si to protože jsme byli minule se třídou v kostele a hodně se mi líbí a taky že bydlím v Novém Kníně.)