Dětské hřiště pro nejmenší

Ve městech i v menších obcích se v poslední době zřizují  dětská hřiště pro nejmenší. To, které vzniká v Nečíni, je něčím ojedinělé. Na jeho umístění i podobě se podílejí místní lidé, děti a architekti.

Nejprve byly navrženy čtyři  lokality, které jsou ve vlastnictví  obce a více či méně  odpovídají účelům hřiště. Místní lidé si pak na Veřejném setkání vybrali hlasováním místo, které je podle jejich názoru pro dětské hřiště  nejvhodnější - plochu  pod bývalým kadeřnictvím. Je blízko středu obce a její umístění dává větší naději, že nebude vystaveno vandalismu. Architektka Eva Wagnerová a Rom Kostřica vytvořili ideový návrh řešení budoucího hřiště: ne příliš drahé herní prvky, hodně zeleně, která vytvoří v budoucnu malá zákoutí, indiánský stan z tyčkoviny porostlý pnoucími rostlinami, skákací cestu, kamenný pult " na prodávanou" a řadu dalších nápadů a námětu, která nevyžadují finance a přinesou dětem radost a zábavu. Finance sehnalo Občanské sdružení za životní prostředí, dřevo na ploty a mobiliář darovalo Polesí Bělohrad - pan Koutný.

Do tvorby hřiště se zapojily učitelé a děti z  první a druhé třídy,  družina a  občanské sdružení za životní prostředí.

 

 Nejprve bylo třeba zjistit, jaké herní prvky ze široké nabídky různých výrobců si malé děti opravdu užijí, které je zlákají jen svým tvarem nebo barevností, ale brzy o ně ztratí zájem, které jsou pro ně obtížné, na kterých se dokáží zabavit dlouho a které navíc i rozvíjejí pohybové dovednosti.

Na výlet na dobřichovická hřiště se vypravily děti z mateřské školky a děti z první třídy. Prvňáčci to vzali důkladně a zodpovědně. Připravili se předem na to, že každý z nich bude mít na starosti jedno až dvě malé školkové děti. S nimi projde hřiště, pomůže jim na herních prvcích a do připraveného archu s fotografiemi stanovišť zaznamená, jak hodně se jim herní mobiliář líbí či nelíbí.

 

Každý prvňáček si připravil plánek pro svého svěřence a dříve než se s ním vydal na hřiště, krátkým rozhovorem zjistil, jak se jmenuje, s jakými hračkami si nejraději hraje, zda má doma nějaké zvířátko, popřípadě další důležité informace.

 

 Co jsme  na výletě do Dobřichovic  o  dětech ve věku  3 - 6 let zjistili?

 

- Že je nejprve zláká vysoká dominantní sestava s klouzačkou.

- Že nejvíce si užijí těch prvků, na kterých se vejde víc dětí: kolotoče, houpačky s postranními rameny na pérech a houpací hnízda.

- Že tzv. péráci děti lákají, zvláště jsou li ve tvaru aut nebo zvířátek, ale děti na nich dlouho nevydrží a po jednom použití se již k nim nevracejí.

- Že nejmenší zájem mají o hrazdičky - neví, jak je využít.

- Že malý zájem mají také o klasické houpačky na provazech nebo řetězech, neumějí se na nich samy houpat.

- Že některé obtížnější prvky opomíjejí (zavěšené klády, baranidla, provazové sestavy), teprve až když se nabaží atraktivnějších sestav, začnou na nich zkoušet svou šikovnost a odvahu.

 

 

 

 K výletu se děti 1.třídy  vrátily ještě ve výtvarné výchově dokreslovanou koláží z fotografií.

Jedním z herních prvků, které nestojí peníze, jen trochu lidské námahy, bude na hřišti  Skákací cesta. Bude to řada kamenů v trávě, v podobě jakéhosi skákacího panáka nebo skákacího hada. Na to, jak budopucí kameny v hřišti rozmístit, přišly děti první třídy. Nápadů nebylo málo. Kameny budou umístěny tak, aby skokan mohl skákat chvíli snožmo, roznožmo, chvíli po jedné i druhé noze nebo  podle vlastní fantazie. Náramky z kamenů  pak budou na dlouhé skákací cestě místečky na odpočinutí. 

 

Z plochých kamenů bude vytvořena i druhá atrakce - Škatule hejbejte se. I tady děti vyzkoušely, jaké rozmístění kamenů je pro hru nejlepší.

 Podél východní části hřiště vede silnice, bude proto výhodné umístit tam  jako odstínění keře a dřevěný plot. Jak rozmístit plaňky v barvě žluté a barvě přírodního dřeva - to byl další úkol pro prvňáky. Zatímco děvčata se držela klasické vertikální stavby plotu a navrhovala  jen různá řazení barevných planěk, kluci vymysleli atraktivnější variantu planěk křížených. 

Důležitou částí hřiště budou stromy a keře. Škoda jen, že si ti, kteří je letos sázeli, neužijí jejich plodů ani stínu. Možná jednou jako rodiče.

 

Snad zima letos nepřijde příliš brzy a my s dětmi stihneme udělat  společně ještě několik akcí. Je třeba natřít části laviček, nakreslit návrhy na dřevěné kostky na pískoviště a první vyrobené obrousit smirkovým papírem. Přes zimu  lavičky zkompletujeme a vyrobíme podle dětských návrhů velkou dřevěnou stavebnici . 

 

Fotografická dokumentace