Vrškamýk - historie a pověsti

Vysoko nad Kamýkem se krčí zbytky středověkého hradu Vrškamýku neboli Hunce. Děti toto místo znají, vědí jak zřícenina vypadá, považují ji za součást obce, mají ji rády a občas se na kopec vyšplhají.

V 6. třídě, kromě jiného, probíráme v literatuře místní pověsti. Vycházela jsem z toho, že pověst, týkající se bezprostředního okolí žáků, podnítí jejich zvědavost a probudí hlubší zájem o historii starobylého hradu. Přes poutavou formu pověsti jsem se také snažila přivést děti k  vyhledávání faktů v populárně naučné literatuře přizpůsobené jejich věku.

Na Vrškamýk jsme se podívali nejen přes pověsti a odbornou literaturu, ale především jsme zabrousili do jeho historie. S tím nám velice pomohl Ivan Bauer, který s dětmi prožil celý den a odpoledne se s mimi podíval na hrad (jeho metody při práci s žáky dokumentuje krátký film).

Pro toto téma jsem využila literární výchovu, ve které jsme probírali místní pověsti. Začala jsem otázkou: "Co je Hunec?" Děti odpověď bez problémů věděly, a tak jsme si chvíli povídali o pravděpodobném původu jména.

Prvním úkolem byla práce s klíčovými slovy:

• kamenný hrad
• cizinec
• veliký poklad
• černý rytíř

Všechny pojmy jsou obsaženy v pověsti "O Hunci". Děti je měly využít ve své vlastní pověsti, kterou ve dvojicích vymyslely, sepsaly a pak prezentovaly před třídou. Pojmy mohly využít v jakémkoli pořadí, ale nesměly žádný vynechat.

Ukázky vlastních pověstí:

Adéla a Martina:

Jednou v kameném hradu bydlel černý rytíř. Byl cizinec. Povídalo se, že ve sklepení hradu je veliký poklad. Jednoho dne se černý rytíř vydal do sklepení. Našel dveře, ale byly zamknuty. Vedle stála krásná dívka, dala mu klíče. On našel veliký poklad a krásnou dívku si vzal za ženu. Žili spolu až na věky.

Vojta a Tomáš

Cizinac nechal postavit kamenný hrad. Pod něj ukryl veliký poklad, který hlídal černý rytíř. Panovník Kuchta Buchta se dozvěděl o tom pokladu. Samozřejmě hned nechlal sestavit vojsko a šel zaútočit na kamenný hrad. černý rytíř se v hradu ukryl do tajné chodby. Panovník si šel pro poklad na hrad sám. Černý rytíř ho přepadl a sťal mu hlavu a najednou zemřelo celé vojsko. Černý rytíř navždy poklad uchránil.

Druhým úkolem byla četba pověsti "O Hunci"

Použila jsem metodu řízeného čtení

O Hunci

Nad Kamýkem stával pevný kamenný hrad. Jeho počátky sahají daleko, až do panování prvních českých knížat. Sídlil v něm vysoký knížecí úředník a z jeho zdí spravoval vltavskou župu. Bývalo zde rušno a veselo. Dnes se po nádvoří honí jen vítr a sova tiše zamává křídly za odešlou slávou. Je to místo starobylé a tajemné. Rozvaliny kdysi slavného hradu se nad Kamýkem vypínají už několik staletí.

Kdysi dávno přijel do Kamýka cizinec. V pěkném kočáře, v bohatých šatech, na první pohled pán. Ze všeho nejdříve zamířil k rychtáři.

 „Slyšel jsem, že na Hunci je zakopaný veliký poklad,“ začal neznámý.   "Lidé toho namluví,“ opáčil opatrně rychtář.  „Rád bych se o něj pokusil. Budu k tomu ale potřebovat tvoji pomoc. Škodný nebudeš,“ pokračoval cizinec. „Jak si, pane, představuješ, že bych ti byl prospěšný?“ promnul si rychtář čelo.

 Teď přišel na řadu třetí úkol:

Děti měly srovnat svůj vymyšlený příběh s pověstí. Klíčová slova měly stejná jako v pověsti. Zjišťovali jsme v čem se příběhy liší a čem se blíží pověsti. Děti si shody a rozdíly v textech nejprve ujasnily ve dvojicích a pak je prezentovaly před třídou.

Nakonec jsem na tabuli napsala toto zadání:

Napiš odpověď na jednu z následující otázek:

• Co by se stalo, kdyby se děti neotočily?
• Co by se stalo, kdyby cizinec odkryl kámen?
• Co by se stalo, kdyby cizinec nalezl poklad?

 Děti si mohou vybrat jednu z otázek a na ni sepsat odpověď do sešitu.

Ve výtvarné výchově jsme pověst O Hunci pouze doplnili. Využili jsme nenáročnou techniku - kolorovanou perokresbu a znovu jsme si připomněli, jak pověst o blízkém hradu, tak vlastní samostatnou tvorbu. Původní pověst jsme si nejprve převyprávěli a pak jsme si postupně přečetli samostatně vytvořené pověsti na klíčová slova při hodině literatury.

Děti dostaly za úkol vytvořit ilustraci k pověsti, kterou si samy sepsaly.

Nad hotovými ilustracemi jsme diskutovali na témata:

• Proč jsem si vybral zrovna tuto část pověsti k ilustrování?
• Bylo těžké vytvořit ilustraci k vlastní literární tvorbě?
• Lišila se nějak práce na ilustraci k vlastní tvorbě od od prací na ilustracích k jiným autorům?
• Jsem či nejsem se svým výkonem spokojen/a? Proč?

S pověstí o Vrškamýku neboli Hunci už jsme s žáky pracovali. Nyní jsem chtěla, aby dokázali s porozuměním přečíst populárně naučný text přiměřený jejich věku, zorientovat se v něm a najít důležité informace. Využila jsem texty, které se týkaly historie Vrškamýku nebo obecně života na středověkém hradě. Texty jsem vybrala z odborné literatury a upravila je tak, aby byly dětem srozumitelné. 

TICHÁ ŠKOLA

Nejprve se žáci rozdělili do dvojic. Použila jsem k tomu hru na tichou školu. Děti si vylosovaly lístečky, na kterých byla napsána slova, jež nějakým způsobem souvisela s životem na hradě. Vždy dva lístečky obsahovaly stejná slova. Děti si museli beze slov, pouze za pomoci posunků, najít svůj protějšek.

Slova na lístečcích: obydlí, hrad, král, dlouhý plášť, oheň, špinavé oblečení, luk a šíp

Následovala diskuse nad otázkami:

• Jaká mají slova významy?
• Jak spolu souvisejí?
• Kde se se všemi můžeme setkat?

ÚKOL

Na záladě vylosovaného lístečku obdržely dvojice texty, které se slovy na lístečcích souvisely.

• LÍSTEČEK - TEXT
• obydlí - středověký hrad
• hrad - Vrškamýk neboli Hunec 
• král - man
• dlouhý plášť - gotický oděv
• oheň - vaření a stolování
• špinavé oblečení - hygiena
• luk a šíp - obrana a obléhání hradu

A s texty dostaly také úkol: Vytvořte stránku do encyklopedie pro děti a mládež pojednávající o středovékém životě.

Kritéria:

1. Obsažené informace - stránka informuje o tom, jakým způsobem v té době lidé žili
2. Stránka obsahuje obrázek s několika popisky
3. Stránka ja hezká a přehledná

Děti si texty prostudovaly, mohly v nich podtrhávat, měly hledat důležité informace, které by potom přehledným způsobem přenesly a zaznamenaly na čtvrtku A3 (možno zvolit i menší formát). 

TEXTY:

                    Středověký hrad

PREZENTACE

Hotové stránky jsme připevnili na tabuli. Nejprve si je všichni samostatně prohlédli, poté každá dvojice prezentovala svou stránku ostatním. Všichni se tak dozvěděli nejdůležitější infornace ze všech textů a trochu si přiblížili život ve středověku.

SEBEHODNOCENÍ

Na konec hodiny následovalo pro žáky něco neobvyklého. Měli se sami ohodnotit. Nikoliv však navzájem, ale každá dvojice svůj vlastní výtvor. Dostali k tomu tabulku kritérií a ke každému kritériu měli přidat hodnocení, které opět vycházelo ze středověku. Zvládli svou stránku do encyklopedie jako: MISTR, TOVARYŠ, nebo pouze UČEŇ? Protože děti měly stále před očima výtvory všech, většina z nich se zvládla ohodnotit poměrně objektivně.

TABULKA KRITÉRIÍ

Jména:	Název textu:
Stránka do encyklopedie pro děti a mládež pojednávající o středověkém životě
Kritéria	Hodnocení (mistr, tovaryš, učeň)
Stránkla informuje o tom, jakým způsobem v té době lidé žili
Stránka obsahuje obrázek s několika popisky
Stránka je hezká a přehledná

 

Ve výtvarné výchově jsme tentokrát zvolili techniku malování na hedvábí. Děti měly za úkol vytvořit hedvábný obrázek pro zavěšení do okna inspirovaný texty pojednávajícími o životě na středověkém hradě. Opět jsme se drželi témat známých už z literatury - středověký hrad, Vrškamýk, man, gotický oděv, vaření a stolování, hygiena, obrana a obléhání hradu. Vždy ta dvojice, která zpracovávala na dané téma při hodině literatury "stránku do encyklopedie", vytvářela k němu i hedvábný obrázek. Děti o úkolu věděly předem, mohly se na něj připravit - podívat se na obrázky do knih či na internet.

 

Malování na hedvábí

Využili jsme již připravené hotové hedvábné obrázky ve tvaru koleček a okének připomínajících románský oblouk. Odpadlo tak nesnadné napínání hedvábí do rámu.

Nejprve si žáci tvar hedvábného obrázku obkreslili na papír a tužkou si připravili návrh

Návrh přenesli na hedvábný obrázek, opět pracovali tužkou.

Obrysy obtáhli konturou na hedvábí. K dispozici byla zlatá, stříbrná, bronzová, prleťově bílá a černá. Při malování konturou je nutné vytvářet uzavřené tvary, jinak se později barvy na hedvábí rozpijí. Kontura musí schnout minimálně hodinu, proto je vhodné práci rozdělit do dvou vyučovacích hodin.

Nyní nastala nejzajímavější část - malování barvami na hedvábí. Barvami lze vyplňovat uzavřené tvary ohraničené konturou. Můžeme je ale i záměrně rozpíjet a vytvářet tak nové odstíny a zvláštní efekty. Dají se také posypat solí, jejíž krystalky pak pracují za nás a barevné ploše dodají netradiční vzhled (na hedvábí by se měla používat speciální sůl, ale postačí i kychyňská). 

 

Najvíce děti zaujalo, jaký je rozdíl mezi tím, když malují na papír a na látku. Překvapilo je, že barvy se chovají úplně jinak. Rychle si ale na jejich rozpíjení zvykly a dokázaly ho využít ve svůj prospěch k zvláštním barevným efektům. 

Touto hodinou jsme ve výtvarné výchově uzavírali celé integrované téma, ve kterém se žáci 6. třídy dozvídali nové poznatky o historii své památky.

Děti se pod vedením Ivana Bauera Vrškamýkam zabývaly celé dopoledne (vznikl též krátký dokumentární film). Odpoledne jsme si na hrad udělali výlet. Ivan Bauer ukazoval dětem, kde se nacházely různé místnosti a nádvoří, které části hradu se dochovaly a které nikoli a jaké pro tato tvrzení mají historici a archologové důkazy.

Pak se děti rozdělily do tříčlenných skupinek. Každá skupinka obdržela fotoaparát a úkol:

Zachytit nejdůležitější části hradu.

Fotografický materiál jsme ve škole přenesli do počítačů a každá skupina měla ze svých fotografií vybrat maximálně 5 nejzdařilejších snímků, které jsme pak barevně vytiskli a použili při následující hodině výtvarné výchovy.

V hodině výtvarné výchovy zněl úkol takto:

Vytvořit pomocí fotografií, pera a tuše rekonstrukci hradu.

Děti stále pracovaly v původních skupinkách. Fotografie rozstříhaly a různě poskládaly na čtvrtku, tak aby jejich části tovřily základ hradu. Ostatní části zdiva, střechu, okolí, popřípadě hradní pány dotvořily pomocí tuše a pera.

Hodinu jsme ukončili rozborem prací. Každá skupina představila ostatním svůj hrad, popsala, kde se nacházejí jednotlivé místnosti a části hradu (přece jen si něco pamatovali z výkldu Ivana Bauera) a vždy přidala informaci, kdo by mohl jejich hrad obývat, jak by se mu tam žilo a proč si to myslí.